Hellierer

Jsem rád, že se asi jedná o předposlední řadu. Z prvního dílu to zatím vypadá jako kvalitativní sešup. Nenechte se zmást, všechny ty ingredience, které na tom seriálu máme rádi, tam jsou. Brutalita, humor, politikaření, satirické popichování, bizarnost přes čáru. Ale podobně jako Erin Moriarty nám to poněkud zkostnatělo. Zápletce zatím chybí to pověstné masíčko, důvtip ale hlavně vychytralost. Zatím to působí, že seriál trochu spadl na úroveň toho, z čeho si dělá legraci. Postavy se chovají nekonzistentně, noví příchozí úplně neomámí, stáří známí začínají lézt na nervy v jejich střídmé zacyklenosti a někteří by tam už dávno nemuseli ani být. Nehledě na pár vedlejších linek, které by tam vlastně vůbec nemusely být. A to tempo je takové...halabala. Zábava pořád, ale teda kouzlo už je asi pryč.

Morálně pochybná, pekelně zábavná a skvostně sexy romantika. A jasný vítěz duelu letošních/loňských romantik s Glennem Powellem. Možná bych uvítal, kdyby se šlo trochu více do psychologie postav a fenoménu fascinace nad vrahy a jejich přitažlivosti, ale klidně to oželím. Tady je na prvním místě diváckost a zábava. Chemie mezi ústřední dvojicí omamná, černý humor odzbrojující a stopáž na dnešní poměry vlastně docela střídmá. Užito se vším všudy a Linklater evidentně zvládne každý žánr.

To byla ale p**ovina. Ovšem přiznaná, svižná, barevná a plná monster a jejich bitek. Kromě rozbitých držek sice dostává pořádný záhul i logika nebo nějaká elementární soudržnost, ale to ví i Wingard. Proto dost otevřeně a přiznaně natočil naprostou ptákovinu, kde už ani vlastně moc nefunguje monumentálnost či nějaká tíha, ale hezky to řve, dobře vypadá a hlavně nenudí. Takže nech mozek doma a užij si čirý lobotomický blockbuster.