EKLEKTIK

"Mě do svých věcí rozhodně netahejte." Jupiter vychází, zdravý rozum odchází, ale s čím zároveň přichází, je zcela nový význam výrazu: "Pes, nejlepší přítel člověka".

"Stále na ní musím myslet." Ať to byla pravda, nebo ne, autenticitu to mělo a o nadčasovém odkazu, snad ani psát nemusím.

"Páni, já mám hlad. Nějak mi při tom spaní vytrávilo." Televizní studiový pohádkový muzikál s Naďou Konvalinkovou, za kterou zpívala Helena Vondráčková?

"Já to balim, s tímhle jsem si neměl začínat." Tenhle film mě nikdy nelákal, ale když jsem viděl, jak ho tady všichni mí drazí kolegové uživatelé glorifikují, podíval jsem se na něj a zjistil jsem že mi to přišlo jako kdyby glorifikovali snímek "Konto separato".

"No tak, Jůlinko. Mám se svlíknout?" Mikrokomedie z televizního studia Ostrava, pojednávající o tom, kdo na koho vlastně hrál habaďůru.

"V těchto hvězdách, čarách a výpočtech je pravda." Už v době, když jsem byl ještě dítětem, se mi na této pohádce líbilo toto. Legrační král, roztomilý drak, krásná hudba a moudrý vypravěč. No a líbí se mi to dodnes, asi jsem pořád ještě dítětem.

"To přeháníš, tak zlý to není." Ať je to road movie, nebo to není road movie, mně se to překvapivě líbilo. Akorát mám trochu problém s názvem, ze kterého by mělo být jasné, že je pro stát důležitá, instituce rodiny. Z tohoto filmu jsem však měl pocit, že je instituce rodiny, důležitá pouze pro hlavního hrdinu a tak bych si tímto dovolil přijít se zcela novým názvem "Rodina je základ táty", spolu s užitím slova "Rodinný", pro určení žánru snímku. Ale jak jsem zde již psal, příběh se mi líbil, nehledě na fakt že mi přinesl hluboké filozofické zamyšlení nad tím, zda je či není hudba o inteligenci, což je v případě tohoto díla, u kterého mě hudební doprovod opravdu zaujal, přinejmenším ironické a v neposlední řadě jsem se dozvěděl i něco z botaniky, zoologie, nebo o prehistorii osidlování Velké Moravy a o estetice, kultuře i výtvarném umění.

"Začalo to ovšem, jako závratné štěstí." Bytový příběh, natočený podle zadaného tématu "Závist naším domem vládne", v němž exceluje Karolína Slunéčková, která své názory mění s nebývalou ambivalencí, připomínající schizofrenii.

"Já bych s úsudkem, tak rychle nepospíchal." Televizní detektivka, ve které došlo k několika zločinům, jejichž motiv, není ani tak závist a nenávist, ale taková ta krásná, křehká studentská láska.

"Další, velice tiché odpoledne pro mě, i můj sexuální život." Radio #1 Grazie, signor Marconi, ale teď už česky. Možná se to zdálo jen mně, ale není tento oslnivý snímek, kromě skvělé hudby a zábavy, také o smiřování hlavního hrdiny Carla, s jeho životem? Když se musel smířit s tím, že ho vyhodili ze školy, že dívku, kterou miloval, mu přebral jeho známý Dave, že jeho otec není ten o němž si to myslel, že se ocitl na vrcholu jedné slavné éry, že jeho kamarádi ho neopustí, ani v těch nejintimnějších chvílích, že bude muset bojovat o holý život a že každý pěkný sen, musí jednou skončit i když může začít nový.