EKLEKTIK

To jsem z toho jelen.

"Pane Hartly, kdy mě chcete?" Málo vtipná anekdota s přehrávajícím Janem Kanyzou o pátrání po někom jiném, než jsme si původně mysleli.

"Chlápek s jeho vizáží, by byl cvok, kdyby se chtěl ženit." Napínavá detektivka, s dobře utajeným Marcelem Vašinkou.

"Sbohem, ty moje lásko, sbohem." Lyrická pohádka o různých způsobech lásky, ale i o nenávisti a o tom, že zažít nenaplněnou lásku, je horší než lásku nezažít.

"Já jsem neřekl "Fuj", řekl jsem, že to je hnusné." Gastroenterologická podívaná, připomínající "Prostřeno", která ve mně, docela nezodpovědně, vyvolala pocit nechutenství.

Radovan, se už asi doradoval. Autentické, syrové, nekompromisní. Při vzpomínce na hlavního hrdinu, si už nebudu připadat, jako takový smolař.

Co mi to jenom připomělo, že by Pygmalion nebo My fair lady? Ani přes tu stylovou přesnost, dokonale evokující konec padesátých let dvacátého století, jsem se neubránil pocitu prázdnoty, který mě přešel až ve strhující závěrečné sekvenci filmu.

Kdybych tento film hodnotil v době, když jsem ho viděl poprvé, dal bych mu plný počet hvězdiček, ale časem jsem z něho nějak vyrostl.

"Kdo na mě jen jedním okem pohlédne, dosmrti veselý nebude. Kdo na mě oběma očima pohledí, tak na místě zkamení." Citát z pohádky, který je pro ní doslova výstižný.

...aneb pohádka, která mi lezla na nervy.