Two.Swallow

Dá ze říct, že se řadím k naprostým "žroutům" téhle podívané. Jednak pro ten neustále se natahující děj, pro čtyři hlavní hrdinky, které svým vzhledem vyplní všechny případné chybky, ale hlavně pro to téma. Konečně po éře všech zfilmovaných knih, které už mě s každým dalším dílem opravdu ženou k nepříčetnosti, přišlo něco, kam se necpou krvesajci ani čarodějnice, kde není žádná nadpřirozenost - jen A., jehož/jejímž záměrem je hlavně trápit ony hrdinky, které spojují jednotlivá tajemství. S herci jsem vcelku spokojená, např. Holly Marie Combs mě překvapila a potěšila a vcelku vyvážila nechuť k Sashe Pieterse, ztvárňující mrtvou blbku ve vzpomínkách ostatních. Takže, přes všechny kritiky mě tohle krácení večerního nudného času vážně baví.

Pět žlutých hlavních postav, které ani po dvaadvaceti letech nezestárly ani o den a vrásku. Stovky dalších žlutých postav, které se taky nikam nepohnuly. Vedle nich stárneme jen my. Provází nás životem od narození, opakovaně nás nutí ho sledovat a tvrdit o něm, že je náš oblíbený. A taky že je.

Kdysi jsem první řadu ignorovala a přepínala automaticky Cool kanál na jinou frašku nebo rovnou vypnula televizi. Pak mě zaujal začátek dílu, kde byl záběr pouze na běžící plátěnky, pak na koktajícího moulu, co před někým utíká a vykládá u toho o svém výdělečném džobu v Buymoru a cosi o věci nesoucí název Intersect. Tak jsem se koukala dál a ani nevím jak, už jsem byla na konci čtvrté řady. Bavilo mě sledovat každou řadu, která měla docela dobře promyšlený děj - sice každá jaksi ztěžovala Chuckovi jeho život a práci a téměř už to na konci vypadalo, že on a pouze on je nejdrsnějším středem vesmíru, bavilo mě několikrát se zasmát během každého dílu, bavilo mě poslouchat použité skladby, které výborně zapadaly ke každé scéně, bavily mě vtipné postavy (Zachari Levi, Joshua Gomez), bavily mě hezké tvářičky (Sarah Lancaster, Yvonne Strahovski, Matthew Bomer), bavily mě náhodné postavy (Rachel Bilson, Lauren Cohan, Karolína Kurková), bavil mě Timothy Dalton a kupodivu mě chvilkově bavil i superman Brandon Routh. Úžasný oddych po těžkém dnu.

Ráda se dívám na seriály, které se svým prostředím oddalují ode mě na míle dalko, ale pořád se držím názoru, že je to seriál o rozmazlenosti amerických zbohatlických dětí, co se nikdy o nic nemuseli starat a jen poňouká k tomu, abychom si uvědomili, co všechno nikdy nebudeme mít. Některé dámy mají vidinu toho, že by měly být stejně promiskuitní a každý týden vyznávat jinému Danovi, Nateovi nebo Benovi bezmeznou lásku. To je vlastně na tomhle seriálu tak nějak nejvtipnější. Každý s každým, nehledě na to, čí je to bratr nebo sestra, současný nebo bývalý přítel a milenec. No a pak přijde Jenny, zmalovaná jako mýval, zahraje si na super bitch a všechno zničí, aby se mělo v následujících pěti epizodách co řešit. Takže ano, v závěru je můj názor rozporuplný, nicméně mi nebrání v dalším sledování.

Po éře všech vlkodlačích a upířích deníčků jsem z tohoto tématu (stejně jako z Grimm) zcela odvázaná a zakončení pilotního dílu mě posadilo na zadek a donutilo nervózně vyhledávat datum dalšího dílu a poklepávat nohou. Z obsazení jsem taky vcelku nadšená, konečně přehlídka nějakých známých tváří, které nezvyšují tep jenom patnáctiletým holkám.