Tarmenel

Ze tří propojených rovin filmu je jedna otevřeně vojenská a ve zbývajících probíhá konflikt na intelektuální rovině, přičemž tyto dvě roviny filmu jsou vůči sobě zrcadlové. V jedné probíhá střet mezi novinářkou a politikem, kdy politik představuje nadřazenou mladou postavu s novým potenciálem snažící se novinářku vmanipulovat do své verze pravdy a který byl pokřiven systémem, v němž se angažuje. Zatímco postarší novinářka, která rozpoznala jeho původní potenciál, když vstupoval do politiky, selhává ve svém boji o nezávislou žurnalistiku. Oproti tomu scéna s profesorem a studentem je postavena, že nadřízenou postavou je postarší profesor, který kdysi rozpoznal potenciál studenta a selhává ve své snaze postrčit ho směrem, který považuje za správný, zatímco u mladého studenta se ukazuje, jak na základě skepse a pasivity, v níž ho systém udržuje, selhává v absenci vůle pro nápravu věcí, které sám identifikuje jako špatné. Všechny postavy tedy během filmu selžou ve svých cílech a pouze v postavě studenta, který v rámci filmu prezentuje naději na zlepšení, zůstává nezodpovězená otázka, jak by se měl zachovat.

Závěrečnou scénu jedné dějové linie, v níž zemřou dva vojáci, zvažoval Robert Redford udělat jen skrze náhled satelitního vysílání, aby tím zdůraznil odcizení konfliktu v kontrastu, že jejich smrt je pouhá statistika oproti tomu, kdy divák mohl poznat postavy i z lidské stránky, ale nakonec tento nápad zavrhl a dal přednost osobnějšímu pojetí, kdy oba vojáci umírají v přímém kamerovém záběru.

Všechny tři dějové roviny filmu se odehrávají během jedné symbolické hodiny a tento symbol vyprchávajícího času je v různých scénách zdůrazňován buď fyzicky, nebo skrze postavy a má kulminovat v pomyslné vyprchání času, kdy si má divák odpovědět na otázky, které mu film předkládá ve finální scéně.

Podle komentáře Roberta Redforda byly do filmu přidány dvě scény, které se původně nevyskytovaly ve scénáři. První se týká prokládání scén mezi vojáky na zemi a taktickým velením celé akce, kdy části odehrávající se ve stanu nebyly součástí scénáře. Druhým příkladem je scéna, kdy novinářka nastupuje do taxíku a projíždí v něm kolem amerických národních symbolů ve Washingtonu, taktéž tato sekvence se ve scénáři nenacházela.

Dvě postavy v seriálu se vypořádávají s psychickou nemocí zvanou „black rage“, která je typická pro kapitulu Krvavých andělů. Kvůli tomu propadají záchvatům a vizím, ve kterých se ztotožňují se smrtí svého legendárního vůdce a nekontrolovaně tuto vizi prožívají, což může vést k úplnému a neléčitelnému šílenství u každého Krvavého anděla. Pokud Krvavý anděl cítí, že se tato eventualita blíží, tak je zařazen do jednotek smrti, ve kterých se snaží zemřít v boji dříve, než si ho najde šílenství. Na druhou stranu tyto vize jim krátkodobě propůjčují sílu za hranicí běžného vesmírného mariňáka.

Ve filmu je scéna, kdy během zpovědi poddaný donáší na svou vrchnost, což je historicky opodstatněné, protože katolická církev, zejména Jezuité, využívala podobné informace získané u povinných zpovědí během rekatolizace. V tomto případě tento systém selhává, jelikož zpovídajícím knězem je příslušník řádu Křižovníků s červenou hvězdou (což je možné v důsledku akutního nedostatku kněží, který nastal s počátkem rekatolizace) a právě řády, které byly v té době už zakořeněné, se snažily vystupovat spíše ve smírčí roli.

Postava kněze ve filmu patří do původem českého řádu Křižovníků s červenou hvězdou, což se dá poznat podle znaku vyšitého na oblečení, který je vidět během popíjení s ostatním panstvem. Tento znak má však našitý vzhůru nohama.

Film se se svým scénářem velmi podobá staršímu Horizontu události (1997), přičemž hlavními rozdíly jsou přesazení snímku z vesmíru do pustého oceánu a větší důraz na ženskou hrdinku. Dokonce i závěry obou filmů jsou téměř totožné.

V roce 2021 se změnil projekt z neoficiálního fanouškovského projektu na oficiální, jelikož Games Workshop (majitel licence) se domluvil s autorem na spolupráci a převzetí projektu. Následkem toho byla série filmů odstraněna z oficiálního YouTube kanálu autora a je legálně dostupná pouze na oficiálních stránkách Warhammer Community.

James Cameron se poprvé s Alitou setkal skrze anime Hyper Future Vision GUNNM (1993). Téma ho mimo jiné zaujalo i proto, že jeho nejstarší dcera byla v té době v podobném věku, a poté, co zjistil, že existuje i rozsáhlá manga předloha, tak si řekl: „Pojďme natočit film.“

Autor manga předlohy Jukito Kiširo osobně navštívil natáčení v Texasu, což byla jeho vůbec první cesta mimo rodné Japonsko. Na závěr svého pobytu věnoval Jamesi Cameronovi sbírku knih o Alitě. Na oplátku dostal knihy konceptů pro film Avatar (2009) s věnováním. Během této návštěvy ho také představitelka Ality Rosa Salazar při uvítání nečekaně objala a políbila na tvář, což podle jejích slov plachého japonského umělce v první chvíli naprosto vykolejilo.

Mnoho velkých exteriérových scén bylo založeno na nákresech, které měl James Cameron po ruce již v roce 2005. Podle slov designéra Bena Proctera byla tato vizuální ztvárnění založena nejen na jednotlivých obrázcích z mangy, ale Cameron navíc přiměl spolupracovníky zhlédnout i scény z anime Hyper Future Vision GUNNM (1993).

Po naléhání Roberta Rodrigueze mu James Cameron předal svých 600 stránek poznámek k projektu s tím, ať z nich tedy zkusí udělat použitelný scénář. Rodriguez mu pak vrátil stotřicetistránkovou verzi. Zprvu skeptický Cameron ji prošel na jedno posezení a prohlásil: „Tohle je přesně ten příběh, který jsem chtěl vyprávět.“

Před svou smrtí dal režisér Nicolas Noxon rozsáhlý rozhovor, v němž se mimo jiné své práce rozhovoří i na téma děl pro National Geographic a lze ho shlédnout online na tomto odkazu.

V dokumentu má ústřední roli významná americká odbornice na oceánské živočichy Eugenie Clark, která zemřela roku 2014 v 92 letech, tudíž ji režisér filmu Nicolas Noxon přežil o pouhé dva roky.

Autorův YouTube kanál byl v roce 2019 nahekován a prodán třetí straně, což pozastavilo práce na celém projektu.

Autoři pořadu Václav Rybář a Matěj Svoboda ve spolupráci s Petrem Cífkou vydali také roku 2019 stejnojmenou knihu, ve které sumarizovali své znalosti zajímavostí a zákulisí akčních filmů.

Jelikož jednotlivé krátké filmy vznikaly v rozmezí let 2017 až 2019, jsou mezi nimi zcela zřetelné rozdíly v kvalitě a vizuální kocepci, a to i přesto, že jednotlivé scény na sebe organicky dějově navazují a fungují jako jeden celek z hlediska vyprávění příběhu filmu.

Ve filmu je užita kromě primárního CGI i stop motion animace, a to i přes vyjádření autora, že ji on sám užívá krajně nerad, jelikož se v ní necítí příliš dobrý.

Problém s vydáním filmu Damnatus spočíval v konfliktu s autorskými právy v Anglii a Německu. Games Workshop, jako držitel práv, se obával zásahu do svých autorských práv, a proto odmítal fanouškovský film založený na Warhammeru 40k, navzdory on-line petici fanoušků a žádosti tvůrců filmu. V důsledku toho byl projekt Damnatus ukončen dne 15. října 2007. Nicméně unikl prostřednictvím torrentových stránek a je k dispozici na internetu.