Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (2 463)

plakát

Ratatouille (2007) 

Scénář: Brad Bird .. Neznám lepší místo, kde snít, než je Paříž. Jak Pixar, jako neporazitelné tvůrce nejlepších animovaných filmů, miluji, díla pana Birda mi dělají trošku větší problémy než ty ostatní. Jeho sázka na vyhlášenou francouzskou kuchyni a přímé zapojení krys do života lidí (v jiných snímcích bylo tohle vždy oddělené, a lidé hráli jen neuvědomělé křoví pro hračky, rybičky atp.) je totiž dosti nahraně, k tomu samotný děj je veskrze předvídatelný. Navíc snímek v balancování mezi podívanou pro děti a dospělé často a výrazně sklouzává až k vyloženě dětinské zábavě. Navíc ono přímé propojení zvířat a lidí je samo o sobě dosti přitažené za vlasy (a to doslova, protože tahání za vlasy má ve filmu klíčovou roli). Formálně jsou však Ratatouille opět na výbornou. Animace postav, pokrmů i lahodné záběry na kouzelně stylizovanou Paříž sice neberou dech nějakou revoluční technikou, ale dýchá z nich láska k řemeslu a typická tvůrčí uvolněnost a pečlivost v detailech. Výsledný pokrm z vyhlášené restaurace je pořád za (byť slabší) 4*, zejména proto, že kvalita konkurenčních fast vývařoven je pořád nevyrovnaná, ale už jsou ta (průsvitná krysí) ouška zlehka odřená. 75%.

plakát

Únos (2006) 

Scénář: Gary Rydstrom .. Bezvadné. Každé povolání obnáší nutné zaškolení, i únos.

plakát

Zajdalen (2003) 

Scénář: Bud Luckey .. Neskutečně ujetý animáček, pohoda, klídek, tabáček (v tomto případě se ovšem hulilo patrně něco ostřejšího..:o))

plakát

Okamžik zlomu (2007) 

Scénář: Daniel Pyne, Glenn Gers .. Even a broken clock is right twice a day. Arogantní Gosling a důmyslný Hopkins v netradiční hře důkazů a právnických argumentů. Kde je pekelný Hopkins, tam je cítit napětí, avšak mnoho míst to není. Scénář se sice tváří hodně chytře, leč jeho obsah stěží stačí na celý film a tak je děj předkládán ve velice pomalém tempu, kdy režisér servíruje spousty malebných záběrů, díky nimž minuty ubíhají skutečně pomale až se člověk místy nudí. Když k tomu připočtu závěr, kde mi k dokonalé tuctovosti chyběl už jen skrytý diktafon, musím o filmu Fracture hovořit spíše jako o průměrném filmu, který v obdobně tematizovaných snímcích zapadne hodně hluboko. 50%.

plakát

Bourneovo ultimátum (2007) 

Scénář: Tony Gilroy, Scott Z. Burns, George Nolfi .. Kdo byl Jason Bourne? Treadstone, Webb, Blackbriar.. Zkrátka kdo hledá, najde. Osobně jsem konečně od této velké a chladné mozaiky dostal nějaké naplnění a musím po dvou (jen lehce) nadprůměrných filmech prohlásit tento za bezkonkurenčně nejlepší a nejlépe zpracovaný. Nutná znalost předešlých dílů je však na místě, protože Greengrass prostě není na vysvětlování a do děje jsme vhozeni takřka kontinuálně. Na druhou stranu, pořád jde o ztrátu paměti, skoropomstu a hledání sebe sama, což je na třetí film, bez nějakého košacení, už trochu vyčpělé a stereotypní téma. Režisérův cit pro syrový realismus však dosahuje maximálních výšin, ruční kamera je (na drobné nepřehledné výjimky) přijatelně ukočírovaná, takže se dá několik akčních vložek s přehledem vychutnat. Výbuchy, ruční bitky, přestřelky či automobilová honička, vše je precizně a excelentně profesionálně zvládnuté. Jason Bourne se konečně přestal chovat jako bezduchá loutka v divadle nekalých machinací, využil plně své schopnosti a rozhodl se konečně potrhat drátky, které ho ovládaly a došlápnout si na své dřívější manipulátory. A je to krušná jízda! Chladná až odtažitá atmosféra sice stále kraluje, ale události a postavy jsou neustále v pohybu, na zdlouhavé kecání není čas a vše směřuje do finále, které je famózní! Zvláště dvě poslední scény (krátký úsměv & vodní hladina + Moby) se mnou emocionálně dokázaly pohnout, což jsem u Bourna zažil vlastně poprvé. K samotnému významu scény bych jen dodal, že doufám v pevné uzavření kruhu a nějaká touha třískat další peníze bude potlačena zdravým rozumem, protože by to byl jen další scénáristický blábol, neboť Robert Ludlum, duchovní otec série, už není mezi námi. 80%.

plakát

Divoké vlny (2007) 

Scénář: Don Rhymer, Ash Brannon, Chris Buck, Christopher Jenkins, Christian Darren .. Jednoduchá pohodovka. Až příliš. Rovina děje je milionkrát ohraný příběh o cestě za snem s morálním prozřením a nějaká větší invence by se rozhodně hodila. Další slabinou je bolestný nedostatek humoru! Už když jsem viděl v kině trailer nečekal jsem od tohoto projektu prakticky nic - byl totiž vrcholně dětinský a průhledný. A samotný film už vlastně nic, co by zvrátilo tohle mé očekávání, nepřinese. Ani tolik chválené použití pseudo-dokumentárního vyprávění nenese ovoce, protože postrádá logiku a je to spíš takový samoúčelný nástroj pro pár nuzných srandiček, kdy něco/někdo leze do záběru nebo tam naopak být nechce atp. Známku výbornou si zaslouží jedině animace moře, některé písně a perfektní (originální) dabing - Shia i Jeff jsou prostě bezvadní. 55%.

plakát

Životní rychlost (2002) 

Scénář: Rebecca Miller .. Tři ženy na rozcestí životní cesty. Druhá epizoda je jednoznačně nejlepší, nejen kvůli pohledné Parker Posey (na její Fay Grim budu prostě ještě dlouho s láskou vzpomínat). Ovšem ani celek nikterak nenudí, zato po duši moc nepohladí.