Pisoarec

Přiznám se, že po shlédnutí tohoto filmu jsem několik minut jen tak s tupým výrazem civel na vypnutou televizní obrazovku a říkal si: ,, no ty vole". Lidi, jestli máte rádi drogy, na tenhle film se rozhodně nedívejte. Je to názorný a pravdivý úkaz, že nakonec většina z vás by dopadla špatně. Díky skutečně výborné hudbě, která se stala v poslední době terčem různých remixů a krádeží od amerických raperů, hereckých výkonů, scénáře, kamery a hlavně střihu, na tenhle film jen tak nezapomenete. Místy se děj jen tak komorně vleče a i přesto, že v mnohých filmech byste se za této situace nudili, s Requiem je to přesně naopak. Příběh vás vtáhne, naběhne vám z něj husí kůže a leckomu se udělá i špatně. Zkrátka: Matka, co chce zhubnout a bere prášky. Shodou okolností, to jsou právě ty ,,prášky", které užívá i její milovaný synek, drogový uživatel a dealer. Postupem času se u ní učinky začnou projevovat ve větší míře, ale protože ubírá na váze, bere prášky dál. Závěr filmu: Z matky se stane bláznivá čarodejnice, léčena elektrošoky a zavřená v blázinci. Ale hlavně, že se vešla do svých rudých šatů...Syn nakonec končí s uřezanou rukou, kterou měl tak rozpíchanou od injekčních stříkaček ve vězení , stejnětak jako jeho černý kamarád a dívka Harryho (syn šílené matky) musí objíždět jednoho nechutného negra, aby měla na drogy. Jak působivé, že? Co zhlavy nevyženete je již výše zmiňovaná vynikající hudba, jejíž melodie vám utkví v paměti ještě dost dlouho a také několik scén , které si budete pořád dokola přehrávat a zjišťovat, jak to proboha Aronofsky moh tak suprově natočit! Takže tenhle film teda JOO, pánové a dámy!

Když jsem film viděl poprvé, ani jsem ho nepochopil a snad mě ani příliš nebavil. Po čase jsem se k němu ale opět vrátil a snažil se na něj plně soustředit. Došlo mi ,že mi prvně uniklo spousta drobností, které tento film dělají tak vyjímečným. Teď je to pro mě jeden z dvaceti mých nejoblíbenějších filmů, ve kterém, kromě skvělého (jak jinak) výkonu Jima Carreyho, Kate Winslet atd. figuruje hlavně skvělá hudba. Není to komedie , tady se ničemu nezasmějete, snad jen když se Joel ocitne díky vymazávání paměti ve vzpomínkách na své dětství a jako dvoumetrový dospělák je schovaný pod stolem a cucá si palec. Věčný svit je především romantické drama a vztah mezi Joel a Clementine je místama tak přirozený a věrohodný, že vám přijdou jako zcela obyčejní lídé, které třeba samy znáte a ne jako herci, kteří si jen přečetli a dobře pochopili scénář. To je ve filmech taková vzácnost. Děj vás vtáhne a s Joelem vše prožívate, takže až vše dobře skončí leckomu okápne po tváři slzička a s úsměvem si oddychne, že vše dobře dopadlo. Takových dobrých filmů je pramálo a příliš mnoho diváků si v našich luzích a hájích nenajdou. Není to ovšem kvůli nízké kvalitě snímku, ale spíše díky vkusu našeho diváka, který dá přednost raději laciné komedii Karla Janáka, než tomuto na atmosféru velice bohatému dramatu.