vangobseck

Kámoška mi za týden odjíždí na Erasmus do Paříže, tak jsem si řekl, že zas po čase zkusím nějakou francouzskou novou vlnu. Chyba. Prostě, bez příčiny smutný muž potká pěknou a tajemnou ženu, která má/nemá být zapojena do nějakého spiknutí a únosu prostitutky. Po několika dnech jejich smutného/vášnivého vztahu, dívka zmizí. Smutný muž ji nemůže najít, ptá se těch zpropadených Turků (celý film se odehrává v Turecku) v okolí, ale ti nic neví. Zcela náhle muž ženu objeví/žena objeví jeho, ale těsně před tím, než se cokoliv stihne vysvětlit a uvést na pravou míru, žena během automobilové nehody umře. Muž je znovu smutný a celou situaci si přehrává, snaží se nalézt odpověď na otázku, proč došlo k dopravní nehodě. L'immortelle bezpochyby řadím mezi pět nejdivnějších filmů, které jsem kdy viděl, hned za taktéž Robbe-Grilletovo Loni v Marienbadu, Lynchovy Eraserhead a Blue Velvet a Buñuelův Un Chien Andalou.

Spojené království má nového premiéra. Nový král je korunován. Co se stane, když v politickém boji o kontrolu nad politickým životem a médiemi v Británii, proti sobě stojí reformní a liberálně smýšlející monarcha a konzervativní premiér? Kdo může tuto bitvu vyhrát? Tyto otázky jsou kladeny v druhé sérii trilogie House of Cards. FU je moderní verzí Shakespearova Richarda III., machiavelistou, ztělesněním elegantního zla. Od konce první série se v přístupu, jehož prostřednictvím dosahuje svých cílů, vůbec nezměnil. Přesto začínáme v jeho chování spatřovat jakousi lidskost, jsou to důsledky událostí z konce první série, kde musel čelit zradě svých nejbližších. K němu protichůdné myšlenky zastává jednoduchý, exaltovaný a populistický král, muž bez principu, z jehož schopného palácového zázemí vyzařuje nadšení pro změnu a sociální reformu. Zápletka druhé série je tak velice uspokojivá.

Astroturfing v praxi. Velice chytrý film.

Tohle mi bylo doporučeno. Viděl jsem to jednou, snad někdy v červnu 2010. Mám k tomu trochu osobní vztah, ale na pět hvězdiček to popravdě asi nemá.

Asi nejlepší sovětské válečné psychogické drama, které jsem kdy viděl. V zimě roku 1942 jsou v někde v Bělorusku zajati dva partyzáni, voják Rybak a bývalý učitel Sotnikov, kteří dostali rozkazem obstarat jídlo vyhladovělé skupince ostatních. Sotnikov je nemocný a navíc zraněný, pro Rybaka je přítěží, což vygraduje v nešťastném momentě, kdy na sebe upozorní hlídku kolaborující policie. V zajetí se ukazují jejich skryté charaktery. Zatímco jeden v sobě, smířen se svým osudem, nalézá vnitřní sílu, jeho druhové expresivně propadají zoufalství a jednají v rozporu s morálkou. Voschožděnije odhaluje staromódní víru v sílu náboženského přesvědčení. To je jedna z největších předností filmu. Náboženský obsah se zdá být tak upřímný, že není možné, aby divák na chvíli zapochyboval. - Kamera Vladimira Chukhnova je výborná, zejména pak v úvodní sekvenci filmu, kde v dlouhých a pomalých scénách znázorňuje zimní náladu a zoufalost a pustost běloruské krajiny. Herecké výkony jsou skvělé a věrohodné, mezi všemi ale, dle mého názoru, vyniká komisař Portnov v podání Anatolije Solonicyna.

Říkejme tomu třeba utopistický politický thriller. Potom můžeme A Very British Coup nepochybně zařadit mezi nejlepší snímky svého žánru. - Harry Perkins, labourista, obdorový předák z sheffieldských oceláren, drtivě vítězí v parlamentních volbách a stává se premiérem, přičemž jeho vítězství je usnadněno zejména korupčním skandálem a finančními machinacemi v konzervativní straně a v samosprávě Londýna. Prioritami nové vlády jsou proliferace jaderného arsenálu a úplné ovládnutí veřejného sektoru a státní správy, přičemž neomezeně nadúžívá machiavellistických prostředků, politických vražd, odposlechů, klientelismu a v neposlední řadě bulvárního tisku. Jako protiváha vystupuje sir Percy Browne, šéf MI5, který Perkinsovu pozici, místy a do jisté míry oslabuje. - Třídílný seriál je natočen podle stejnojmenné knížní předlohy Chrise Mullina (mj. po tři dekády labouristického člena dolní sněmovny) vydané v roce 1982, a je zasazen do období po volbách v březnu 1989 (pozn. v termínu konání voleb je jak v knize, tak v seriálu posun o dva roky, k tomu je do značné míry ignorována realita dobových událostí, kdy konzervativci jednoznačně vítězili ve volbách mezi lety 1979-1992). Kniha se v roce 2012 stala námětem pro další seriál Channel 4 Secret State.

Tohle mi doporučil kamarád. Výpravně provedené dílo, vynikající hudba a krásná příroda. Ve svém žánru se bezpochyby jedná o nadčasové dílo, které nemůže být překonáno.

Nothing lasts for ever. Even the longest, most glittering reign must come to an end some day. - Završení skvělé trilogie.

Jako malý kluk jsem četl Speerovy paměti a Špandavské deníky a tohle je po obsahové stránce prakticky totožně. Ovšem na tomto místě bych vřele doporučil k shlédnutí raději Inside the Third Reich. V případě Speer ud er jde v podstatě o hraný dokument, průběžně prokládaný dobovými záběry (velice zajímavý je ten hned po propuštění ze Špandavy z října 1966, který je dnes jinak těžko k sehnání) a rozhovory s rodinnými příslušníky, zvláště Speerovými dětmi, Hildou, Arnoldem a Albertem ml. (posledně zmiňovaný je taky architektem a je docela kritický k otcově práci), dále např. Leni Riefenstahl (rozhovor byl předtočen těsně před její smrtí v roce 2003). Poslední díl série nám dobře ukazuje, jak Speer dokázal svého působení během války, zejména v období po propuštění, využít a zhodnotit. V tomto ohledu je mezi bývalými příslušníky režimu ojedinělý. Mezi herci bych vyzdvihl Speera a překvapivě moc dobrého Hesse. Naopak Hitler v podání komisaře Mosera z Rexe je dost velký bizarre a snímek degraduje nejvíc.

McQueen je fakt King of Cool! Napínavý akční thriller se skvělou automobilovou honičkou, podle mě je s tou v The French Connection bezkonkurenčně nejlepší v dějinách filmu.