herrbierer

Podle mě nejslabší z režisérovy filmografie. Audiovizuálno jako vždy skvělé, vyprávění více méně taky, ale scénař celkem skřípe. Především ta mozaikovitost se tu narozdíl od 21 gramů nijak nevyvíjí, spíše stagnuje. Někdy je spojitost navázána skutečně až příliš uměle a působí to jako laciný oslí můstek. Mám na mysli způsob, jakým je japonský příběh provázán se zbytkem děje, což je podle mě úplná zbytečnost a vůbec bych u něj nepotřeboval, aby byl s otatními příběhy nějak propojen. Jednotlivé příběhy jsou navíc dost nevyrovnané. Za nejpovedenější považuji ten o hluchoněmé japonské dívce a ten o mladých marockých "teroristech". Ten o mexické chůvě byl zajímavý spíše svým stylem a skutečně strhující začal být až po určitém dějovém zvratu. A ten o amerických turistech Bradu Pittovi a Cate Blanchette (kteří, ač se snažili a víceméně se jim dařilo, mi dot toho filmu prostě nesedli) mě bohožel téměř nechával chladným. Celkově se rozhodně jedná o skvělý film, jen se prostě nevyrovná svým předchůdcům. Pokud jste je ale ještě neviděli, budete z Babelu nadšeni.

Geniální film, ale nemůžu si pomoct, Amores perros se mi libili víc. Nicméně jde jen o věc osobních preferencí, jinak se jim 21 gramů bez problémů vyrovná, možná je i ve své genialitě předčí. Vedle Režisérova talentu a skvělých hereckých výkonů film zdobí především hodně netradiční forma vyprávění, kdy jednotlivé příběhy sledujeme na přeskáčku a ještě k tomu časově zpřeházeně. Zpočátku sice absolutně nebudete tušit, na čem jste, ale ten pocit, když to čím dál víc začíná do sebe zapadat a vy si utváříte čím dál tím ucelenější obraz toho, co se stalo, je nepopsatelný. Zároveň je však třeba upozornit na fakt, že film je značně depresivní, a tak není dobré si ho pouštět pro zvednutí nálady.

Režisérova prvotina, kterou zároveň považuji v jeho filmografii za nejvydařenější. Každá ze tří povídek je trochu jiná, ale ze všech čiší neuvěřitelný náboj a ohromná živelnost (i z té prostřední, nejpomaleji a nejklidněji vyprávěné). Iňárritu tady předvádí nejen skvělou audiovizální stránku, ale i svůj neuvěřitelný cit pro správně dávkované vyprávění. Málokdy budete mít takový pocit, že jste opravdu viděli film ze života.

Rozhodně příjemné překvapení. Zdaleka to sice není návrat ke kořenům, nicméně jinak odvedl Len Wiseman nad očekávání skvělou práci. Akce sice "smrdí dneškem", ale aspoň se tu Wiseman neschovává za roztřesenou kameru a ukazuje, že to s ní umí. Bruce Willis hlaškuje jako na běžícím pásu a i když jsou jeho atributy celkem ořezané, měl jsem pocit, že John McClane se vrátil. Justin Long je zpočátku celkem otravný (nemá rád creedence), ale nakonec si získá divákovy sympatie a projeví se jako schopný sidekick. Timothy Olyphant je solidní záporák, ale zaujmou spíš Maggie Q a hlavně Cyril Raffaelli. Jeho "spiderboy" je však trestuhodně nevyužit a to u postavy s takovým potenciálem zvlášť bolí. Celkově se čtyřka dle mého názoru vyrovná trojce, což není vůbec špatné a v dnešní době to působí jako balzám na duši.

Film, který podělaný už ve svém základu. Ve scénáři. Režie Johna McTiernana je solidní, scény z džungle jsou v jeho podání působivé. Herců, kteří to zachraňují je tu taky cekem dost (v čele se Samuelem Jacksonem). Ale k čemu to všechno je, když děj je jenom pitomou míchanicí, která se možná ze začátku tváří, že by ve své blbosti a neoriginalitě mohla být nenáročnou zábavou, ale co se z toho stane ke konci, je jen festivalem ubohosti, trapnosti a hlavně bezradnosti. Mám z toho o to horší pocit, když vidím, že McTiernan ještě úplně nepatří do starého železa a že kdyby se mu do rukou dostalo něco pořádného, mohlo by to stát za to. Ale k tomu už asi bohužel nedojde.

Nádherné rýpnutí do všeho, co je západním konzervativcům svaté. Těžká satira, která se nebojí nazvat věci pravým jménem a to tak, že se to spoustě lidem (především těm, co věří, že USA jsou spása dnešního světa) nebude líbit. Nicolas Cage v roli ukrajinského překupníka zbraní Jurije Orlova exceluje, jeho vnitřní monology mi tak trochu připomínají Scorseseho Casino, jeho hrdinové vedli podobné monology, ve kterých zasněně popisovali mafiánské praktiky, jako by vzpomínali na idylické mládí. Režisér Andrew Niccol snímku opatřil skutečně skvostnou audiovizuální formu, i když bych souhlasil s názorem, který se tu objevil, že je to podané tak uhlazeně a hřejivě, až to tak trochu zabraňuje tomu, aby na člověka dopadl obsah celou svou váhou. Jinak je to ale skvělá satira, kterých je dnes opravdu třeba.

Bezpochyby mistrovské dílo, které nahlíží na kriminální tématiku se skoro až dětskou naivitou. Největším důkazem toho je přímo hlavní hrdina Leon, který se sice živí jako nájemný zabiják, ale jinak je přímo ztělesněním dobráka. Jean Reno, Natalie Portman i Gary Odman tu dohromady předvádějí jeden velký herecký koncert. A Luc Besson jejich příběh odvypráví s velkou dávkou poetiky a neztrácí ji ani tehdy, kdy je potřeba přitvrdit.

Pro mě jeden z nejoriginálnějších a zároveň nejpůsobivějších thrillerů všech dob. Na americký remake zapomeňte, jakmile uvidíte tohle, nebudete ho už nikdy chtít vidět. Spojení drsné školy francouzských kriminálek s neokoukaným tématem přerodu hlavní hrdinky z čisté mrchy na sice pořád mrchu, ale s schopnou projevovat a hlavně ovládat své emoce. Luc Besson to podal tak, jak by to nepodal nikdo jiný. Žeru mu naprosto všechno, jak akci, tak psychologický vývoj titulní postavy. Ten je navíc umocněn skvělým výkonem Anne Parillaud, která sice není nijak výrazně krásná, ale je zde na oskara.

Tak tímhle filmem se u mě Kusturica pasoval na génia. Jestli jste si mysleli, že u "filmu o lidech" nikdy nebudete obdivovat (a myslím tím VYLOŽENĚ obdivovat) kameru, různě vizuální ulítlosti a vůbec režijní nápady, pak vás tento snímek vyvede z omylu. Jinak to ale není zrovna snadná záležitost. Tedy jak se to vezme, děj není nikterak složitý, v tom je však paradoxně onen zakopaný pes. Není to klasický epický film, kde vás příběh dovede z bodu A do bodu B. Naopak, zde slouží děj pouze jako prostředek pro navození atmosféry a výchozích motivů postav, čímž to ovšem končí a nedá se říci, že by byl hlavním hybatelem snímku. Postavy se jen opravdu minimálně řídí svým rozumem a daleko více svými city. Proto se jejich chování na první pohled zdá být nesmyslným, nicméně pokud se s nimi sžijete, pochopíte je. A že sžít se s nimi nebude kdovíjaký problém dokazuje skvělé herecké obsazení. Johnny Depp, Jerry Lewis, Faye Dunaway, Lili Taylor i Vincent Gallo hrají jako o život (ne, neksichtí se, opravdu hrají) a předvádějí skutečné herecké koncerty. K tomu si přičtěte opravdu geniální hudbu Gorana Bregoviče a máte něco, o čem směle mohu prohlásit, že je to jeden z největších filmových zážitků mého života.

Pro mě je tohle spolu se Zlatým okem to nejlepší, co se mezi brosnanovskými bondovkami urodilo. Skvělá zápletka, ve které zase jednou pro změnu nejde o zničení světa, a spousta napínavé akce. Herecké obsazení je tu navíc silnější než kdy jindy - Robert Carlyle je jako padouch Renard přímo geniální, Sophie Marceau věříte každé slovo a navíc se mi líbila víc než Denise Richards a Robbie Coltrane je tu vtipný jako vždycky. Michael Apted odvedl skvělou práci.