melica

Když si člověk přísně zakáže přemýšlet nad logikou děje a tvrdými prostředky se donutí k dodržení zákazu, tak se na to moc pěkně kouká a hlavně poslouchá (Brosnan jako zpěvák mě dost pčekvapil). V letním kině paráda.

Tento seriál je pro mě čiré utrpení, neskutečně trapný (ale ne takovým způsobem, aby to bylo aspoň k smíchu). Jako bývalá učitelka bych navíc autory nechala propadnout za to, jak zobrazili školu. V českém školním systému NEEXISTUJE instituce, kde by v jedné budově společně učili se moudrými býti třeťáci (Kuba), šesťáci/primáni? (Ondra, Tereza) a pravděpodobně septimáni (Tomáš, Eva); neexistuje učitel, který by ve své třídě učil češtinu, matematiku, angličtinu a bůhvícoještě současně (jak činí Lucie i Soňa); a tomu, aby učil ve třídě své vlastní nebo nevlastní dítě, se každý učitel vyhýbá jako čert kříži, byť zakázané to není.

Skvělý filmový zážitek. Při zpětném přehrávání v hlavě děj trošku drhne (přeochotná babička? okamžitý podnikatelský úspěch? přeochotné falešné alibi?), ale to tady není vůbec podstatné - Kobry a užovky bodují suverénním filmařským řemeslem a jako žánrový obrázek českého maloměsta (ba i velkoměsta) 2015 jsou krutě přesné. Za 50 let by se to mělo promítat školním dětem, aby si dokázaly představit, jak jsme tady tehdá žili. Trochu jsem se bála depresivního filmu. Takový pocit se - pro mě naštěstí - nedostavil, naopak jsem se spolu s diváctvem co chvíli pochechtávala a vyznění je nakonec přinejmenším smířlivé. A co se týče ústředního bratrského hereckého výkonu, Kryštof (Kobra) se opravdu vyřádil a herecká cena z KV mu budiž za to odměnou, ale já si nemůžu pomoct, Matěj (osobně i postava Užovky) je pro mě zajímavější.

Film je skvěle natočený, ale je to opravdu horor. Při pomyšlení na čarodějnické procesy (a politické procesy 50. let, což je stejná kategorie) mnou vždycky cloumá vztek, jak se něco takového mohlo stát, jaktože se nikdo nevzepřel, jaktože se všichni nečinně dívali na hořící hranici. A pochybnost, jak bych se zachovala já - jak v kůži těch vyslýchaných a mučených, tak těch, co se dívali.

Od filmu jsem čekala hodně a ani v nejmenším nezklamal. Od začátku úvodních titulků se po mé tváři rozlil úsměv a vydržel ještě dlouho po odchodu z kin. Pokud si dal v mezičase pauzu, bylo to jenom proto, že jsem se řezala smíchy na celý sál. Nebudu popisovat svůj nejoblíbenější gag (následují jeden za druhým a jsou opravdu nápadité), ale vypíchnu pár drobností, které mě zaujaly. Za prvé to bylo věrné zobrazení současné etnicky pestré Anglie - lidé v ulicích města mají do sterilní bílé daleko, v nemocnici působí portýr i lékaři tmavé pleti. A za druhé závěrečná smířlivost: hlavní padouch, který hrdinům usiloval o život, je potrestán jenom "smrdutým dopadem" (velmi důležité poselství nejen pro dětské diváky, že i s padouchy si to můžeme vyřídit jinak než mlácením a střílením) a opuštěná zvířátka i lidé se navzájem najdou. Jediná drobná výtka: k anglickým nápisům, které byly občas pro posunutí děje celkem důležité, mohl být přidán český titulek, aby to babičky mohly přečíst předgramotným malým divákům, kterých bude v publiku asi většina. Výborně se ale pobaví i diváci velcí a gramotní.

Tento film by se měl povinně promítat žadatelům o české občanství (a po přestávce na vyčurání Jáchyme, hoď ho do stroje). Kdo to nezná, nemá šanci pochopit Čechy.

Viděno 1.1.2015. Zjevně nejsem cílová skupina, přišlo mi to divně uhozený.

Film jsem viděla v televizi a asi po 50 minutách jsem to málem chtěla vypnout, jelikož mě to nijak zvlášť nechytalo. Ale naštěstí jsem tak neučinila, a tím jsem dobře učinila, protože druhá půlka filmu je prostě JÍZDA. Geišberg jako frontman kapely byl perfektní, celá parta na pódiu měla odpich a poslouchalo se to jako poctivý rock. Na rozdíl od některých jiných recenzentů považuju konec za přesný, jinak to ani dopadnout nemohlo.

V hodnocení silně váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Na to, že to podle některých komentářů má být nejlepší francouzská komedie, jsem první půlku filmu prozívala nudou a nechápala, co komu přijde vtipného na tom, že se tři chlapi ráchají ve vodě a líčí oko na králíka. Pak se k nim přidá poručík, o co mladší, o to nafrněnější, cestou si poklábosí se seržantem o prodejích hrnců - bože, kam se to řítíme, nemám to přepnout? - a začne jízda a pak už jsem se smála skoro nahlas. Škoda, že takovýhle gejzír nespustili tvůrci filmu o půl hodiny dřív.

Vizuálně krásný film - líbezná venkovská krajina, pohlední hrdinové i hrdinky, kostýmy, královský dvůr na Hluboké, ježibaba Lábus, skoro hororový vlk... Stačilo by jenom se koukat. Místy jsem se smála nahlas, úsměv na tváři jsem měla celou dobu i po odchodu z kina; a pokud můžu soudit z převážně dětských diváků ve slušně zaplněném kině, nebyla jsem sama. Bavily mě drobné vychytávky spíš pro dospělého diváka, například nezbytná přítomnost téměř všech (dosud žijících) cimrmanovských herců ve svěrákovském filmu. Pohádka má i dost hluchých míst, k nimž bohužel patřila většina písniček, ale mezi českou pohádkovou tvorbou poslední doby, když to srovnáme třeba s námětově blízkými Janákovými Dvanácti měsíčky, vyčnívá jako Eifelovka. (Lotrando a Zubejda zůstává přece jen ještě lepší.)