Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (39)

plakát

Nene (2022) 

Není to špatný film, ale jeho hlavní nedostatek je z mého pohledu v naprosté absenci napětí. Na rozdíl od Get Out tento film vlastně neobsahuje žádnou pravou záhadu. Poměrně jasně a brzy vidíme UFO poprvé, takže hned z kraje víme s čím mají hlavní hrdinové tu čest (nicméně ani trailer k filmu se tím netajil). A pak "jen" sledujeme jejich cestu k tomu, jak tento fenomén zachytit na kameru. Zkrátka mi tu chyběl moment, který by mě nějakým způsobem přikoval k sedačce. Chyběla mi tu tajemná zápletka, hra s divákem nebo chytré vypointování příběhu. I celkové rozvádění zápletky mi přišlo hodně kostrbaté a místy až nehezky uspěchané. Ale i přes příběhové nedostatky je to celé opravdu skvěle natočené a ačkoliv je to všechno víceméně natočeno v jednom údolí, které by se mohlo rychle okoukat, s každým záběrem jsem se mohl jen kochat. Skvělou režii ale bohužel shazuje slabý příběh.

plakát

Amélie z Montmartru (2001) 

Poprvé ve svém životě jsem se dostal k téhle kultovní záležitosti a paradoxně skoro přesně na 25. výročí úmrtí princezny Diany. Nemůžu říct, že by ke mně film nějak výrazně promluvil na osobní bázi, nemůžu ovšem ani na vteřinu pochybovat nad řemeslnou precizností, se kterou se dané tématiky chopili tvůrci filmu. Nosným tématem filmu jsou malé radosti všedního života a stejně malé a na první pohled nepatrné detaily vám film po celou stopáž pečlivě předsouvá, ukrývá je do vaši paměti, aby je pak postupem času stejně precizně vyvolal zpět a utvořil jeden smysluplný celek. Když se k tomu přidá úžasná kamera, hudba a herecké výkony, jenom těžko bych hledal důvod, proč neudělit plné hodnocení. O to víc nemůžu pochopit, jak stejný režisér mohl o čtyři roky dřív vyplodit takový paskvil, jako je čtvrtý Vetřelec. Nicméně tady nemám skoro co vytknout.

plakát

Eternals (2021) 

Byl bych ochotný dát filmu vyšší hodnocení, bohužel mě hrozně irituje ta očividnost faktu, že si Marvel moc neví rady se svým universem po Endgame. Eternals do celého světa absolutně nezapadají, film má děr ve scénáři nespočet a přepálená stopáž (zapříčiněná nezbytností představit deset nových hrdinů) filmu taky nepomáhá. Pár světlých momentů film určitě má, není to absolutní brak, ale mě osobně by se asi líbil víc, kdyby to byl samostatný film bez jakékoliv návaznosti na MCU. Nicméně jako samostatnou týmovku by to Marvel asi neprodal, když k tomu přičteme fakt, že valná většina lidí o Eternals před filmem nikdy neslyšela. Jinak potitulkové scény mě jen utvrzují v přesvědčení, že Marvel začne vytahovat naprosto neznámé superhrdiny v dalších filmech, což se bude snažit kompenzovat tím, že do nich obsadí známé tváře. Uvidíme, co s tím vším u Marvelu udělají během následujících let. Důvod k pozitivním vyhlídkám ale zatím nemám.

plakát

Rakeťák (2022) 

Rakeťák je film, do kterého se musí člověk pustit se správným přístupem. Rozhodně to totiž není jedna z těch pixarovek, která by vám za každou cenu měla vyrazit dech (Duše, Coco), což je něco, co já osobně pomalu začínám od každého nového filmu od Pixaru očekávat. Nějaký přesah. O to se ale tenhle film vůbec nesnaží a ani by neměl. Je to film z devadesátek, který viděl malý Andy a díky němuž v něm propukla láska k postavě Buzze Rakeťáka, jehož hračku všichni tak moc dobře známe. Je to tedy především dobrodružná podívaná, která má hlavně za cíl pobavit celou rodinu, ne si klást nějaké zásadní životní otázky, jako například dva výše zmíněné filmy. Není to to nejlepší, co Pixar kdy vytvořil, ale určitě by se na Rakeťáka nemělo nějak zanevřít. Když pak vezmu v potaz famózní animaci, která jen dokazuje, že je Pixar ve svém oboru fakt špička, nemůžu se bránit celkové spokojenosti.

plakát

Všechno, všude, najednou (2022) 

Tenhle film je o značný kus napřed v rozpracování konceptu paralelních světů, než letošní Doctor Strange, od kterého jsem co do nápaditosti čekal právě něco takového. Filmy to jsou však až na společné téma diametrálně odlišné. Everything Everywhere All at Once je skvělou podívanou, dostatečně bláznivou a zábavnou, filmu ale nechybí ani dostatečná hloubka, která celkovou potřeštěnost filmu drží nohama na zemi. Hlavním problémem ale je, že se film ve finále snaží rovnováhu obou pojetí držet až moc na stejné úrovni. Jako by tvůrci nevěděli, jestli to má celé končit kolosální řežbou typu Kingsman nebo komorním předáním poselství vůči divákům. Nakonec je z toho poměrně nepřehledný spletenec, který ve mně nedokázal vyvolat žádnou větší emoční odezvu. Nic to však nemění na faktu, že jde o výborný film, na který se v budoucnu nebudu bát podívat znovu.

plakát

Thor: Láska jako hrom (2022) 

MCU pro mě začíná pomalu vybledávat zhruba stejně, jako když se Thor v tomto filmu vydá do říše stínů. Po druhém Strangeovi je Love and Thunder jen další generickou záležitostí, která v mých očích nepřináší absolutně nic nového a jakékoli potencionální silné momenty zabíjí posedlostí být za každou cenu vtipný. Ve výsledku to pak celé pohřbívá vývoj Thora jako postavy, který jsme mohli sledovat v Infinity War a Endgame, což byla za mě jedna z nejzajímavějších částí zmíněných filmů. Z letošních filmů je to tak o něco horší než Doctor Strange, který dokázal pobavit alespoň po režijní stránce, tady jde jen o silně průměrnou letní popcornovku.

plakát

Stranger Things - Season 4 (2022) (série) 

Už několikrát jsem si v poslední době položil otázku, jestli je to šílenství okolo Stranger Things oprávněné. Po zhlédnutí posledních dvou dílů čtvrté řady jsem dospěl k závěru, že ano. Čtvrtá řada byla jednoznačně nejvelkolepější z toho, co nám zatím ST nabídly. Hodně se bude mluvit o délce jednotlivých epizod, jestli to už není moc natahovaný, za sebe ale můžu říct, že jestli si nějaké postavy zaslouží tolik prostoru navíc, tak to jsou právě postavy z tohohle úžasnýho seriálu. Prožíváte s nimi každé chvíle na obrazovce, od šťastných po tragické a cítíte se být plně součástí příběhu. Právě práci s postavami zvládají Stranger Things snad nejlíp ze všech seriálů v současné době. Staré známé tváře stále milujete a nové si rychle oblíbíte. Druhá řada představila Max, třetí Robin, čtvrtá Eddieho a u každé z těchto postav máte pocit, jakoby tam byly od samého začátku. Když se k tomu pak přidá vytříbená režie a nápaditý scénář, který balancuje na hranici originality a správné dávky osmdesátkového klišé a nostalgie, dostanete kompaktní celek, který naprostým právem sklízí veškerou pozornost a pozitivní ohlasy. Takže já tleskám a těším se na závěrečnou pátou sérii.

plakát

Duna (1984) 

Ačkoliv sám sebe považuju za obdivovatele Lynche a knižní předlohy, tenhle film byl místy dost těžkým zážitkem ke zpracování. Duna jednoznačně vybočuje z klasické Lynchovy tvorby a je vidět, že se místy Lynch snaží do filmu procpat to své "surreálno," ale právě zde to vůbec nefunguje. Duna je mnohovrstevné dílo s velkým přesahem, stejně tak to je i velký příběh s ikonickými postavami a vlastním rozsáhlým fikčním světem. Možná proto je i ten film takový, jaký je. Lynch byl prostě vržen do něčeho, co mu nebylo tolik blízké. Do světa, kde si nemohl stanovit vlastní pravidla. Když k tomu pak člověk přičte tahanice se studiem a náročné natáčení, tak to asi jinak dopadnout nemohlo. Efekty jsou k smíchu, scénář hrozně zkratkovitý a nedotažený do konce. Kdybych neznal původní předlohu, hodně ztěžka bych celý příběh rekapituloval. To je za mě i jeden z hlavních rozdílů mezi tímto zpracováním a filmem z roku 2021. Villeneuve mě dokázal skvěle vtáhnout do pro mě nového světa a probudil ve mě zájem o jeho strukturu, systém a postavy. Lynch tohle nedokázal.

plakát

Obi-Wan Kenobi (2022) (seriál) 

Myslím, že slovní spojení "promarněný potenciál" dokonale shrnuje Kenobiho. Ten seriál je ve výsledku rozpolcen mezitím, jestli půjde cestou totální fanservis nebo cestou stravitelnější pro širší publikum. Výsledkem je pak šest průměrných epizod, které mají všechny stejnou strukturu, neděje se zde nic nového a nic, čím by si tenhle seriál svoji existenci obhájil. Navíc to je celé hrozně odfláknuté jak scénáristicky, tak po režijní stránce. Asi nejhorší na tom je, že je poměrně patrné, že si seriál svůj plný potenciál uvědomuje a někdy se k němu lehce upne, nakonec se ale rozhodne to totálně zazdít. Ewan McGregor je skvělý, bohužel ale u Disneyho asi počítali s tím, že to celé utáhne sám bez ohledu na to, ať se na obrazovce děje cokoliv. Postava Owena v podání Joela Edgertona se mi taky moc líbila, takže je celkem škoda, že se objeví jen v prvním a posledním díle. Long story short, Kenobi je průměrný seriál, který má nulovou hodnotu pro diváka neseznámeného se Star Wars a pro fanoušky jde o další zklamání.