meatball

Vypiplané nápady podvodů mě fakt bavily (i když je jich tam jen hrstka), závěrečný zvrat překvapil a proti patetickým závěrům nosím neprůstřelnou vestu. Nálepka komedie je fakt mimo, duševní porucha Cageovy postavy je realita (i když úsměvná) a já pořád nechápu, proč Sam Rockwell nedostává víc hlavních rolí!

Scott vzal všechna myslitelná klišé a promíchal v podívanou s perfektním stylem a téměř nulou hluchých momentů. Takhle by měly vypadat moderní díly Die Hard!

Těsně po shlédnutí jsem měl neurčitý pocit, že mě někdo celou dobu tahal za nos. K tomu určitě přispěl i závěr, jehož náznak je naservírován někdy kolem dvacáté minuty. S odstupem několika dní to vidím mnohem jasněji, totiž že Tilda Swinton se opravdu nehodí do role femme fatale, autoři zakryli všechny díry v příběhu ponurou atmosférou a nelineárním střihem, kdy ztrácíte pojem o čase i rovině, kterou právě sledujete – to může někomu definovat mysteriózno, mě to způspobuje žaludeční potíže – a celý film čpí na sto honů "coby kdyby" patosem. Razím názor, že fantazie se nedá kritizovat, tahle však není pro mě.

Netradiční skoro gangsterka z prostředí, z kterého se mi zvedá žaludek. Soudě podle popisu čekal jsem zdrcující pohled do duše umírajícího člověka, dostal jsem příběh, který klidně plave po hladině a moc se nevnucuje. Cením snahu o přiblížení ruské mentality (minimum emocí, despekt k životu) ale tu ruskou angličtinu vidím jako velký handicap. Mimochodem, dva joudové šňupající plutonium, to je perla!

Zvysoka kašlu na sérii, Charlieho andílky a logiku. Bale překvapil absencí vyceněných špičáků a dohromady jsem dostal víc, než jsem čekal.

Spíš taková příloha než hlavní chod. Opravdu příšerná Jennifer Aniston naštěstí nemá moc prostoru a všechno vynahrazuje výborný Clive Owen (a RZA yo). Na stejné brdo jsou ovšem mnohem, mnohem horší filmy.

Sydney s přehledem zanechal hranici průměrnosti v dokumentu daleko za sebou a jen tak mimochodem vytvořil vyjímečný portrét jistě vyjímečného muže, který se nezdráhá na sebe přiznat kdeco. Zcela nevídaně v tomto subžánru dokumentů je zastoupena i kritická strana barikády včetně konfrontace s tvůrcem. Možnost vidět, jak se Gehry rochňá v modelech z papíru a všeho možného je třešničkou na dortu. Jen je mi trochu líto jeho spolupracovníků, musejí to mít těžké.

Uff... V tématu se tvůrci šťourali do puntíku ale větřím závan manipulace s divákem. Je asi nutné přiznat, že o okolnostech vraždy JFK vím pendrek jako i o průběhu vyšetřování a navazujících událostech. Jedno mi ale nedá: uslyšíte třeba na demonstraci výstřel z pušky? Možná tak z houfnice. Uvidíme v roce 2029, kdy by dle epilogu z filmu mělo dojít k odtajnění zásadních dokumentů (pokud tedy nějaké zbyly). Vlasové kreace Tommy Lee Jonese a Joe Pesciho stojí za vidění :)

Příjemné překvapení! Michael Clayton byl dobrý ale Duplicity je úplně jiná liga. Inteligentní scénaristické hrátky s divákem kořeněné skvělými nápady a posunuté blíž k realitě skutečného světa. Kdybych měl k něčemu přirovnat, tak k Aféře Thomase Crowna (původní, remake jsem neviděl) – mimochodem mají společné i dělení obrazu – ale tohle je mnohem, mnohem lepší!

Prostřední povídka je trošku plošší a působí na mě jako vata. Propojení všech tří příběhů autonehodou je konstrukt jako poleno, který ještě více umocňuje společné tragické vyznění. Oboje je jako z jiného světa: snažil-li se tvůrce zobrazit realitu, pak je nevyrovnaná, pokud mu šlo o fikci, pak je příliš realistická. Na druhou stranu film díky své rychlosti perfektně odsýpá a nenudil jsem se ani na chvilku.