Šumař

Zase se ptám PROČ! Proč v televizi opakovat filmy, které by zasloužili zpopelnit. Je navýsost smutným faktem, že tenhle ryzí odpad má na svém kontě víc televizních repríz, než třeba Markéta Lazarová. Programoví ředitelé proboha proberte se.

Nádhera. Inteligentní, vtipné. Pana Horníčka mám chuť obejmout. Buď jsem se narodil do špatný doby, nebo mám pravdu, ale po takovejch velikánech je tu zatraceně velká díra.

Velmi příjemná detektivní komedie, která mi ufrnkla jako nic. Nemá smysl se víc rozepisovat. Malé ale báječné. (viděno teda v televizi, kino tomu myslím může dost ublížit).

Trochu kontroverzní záležitost. Rok 1977. Režimem otřásla charta a tak je třeba dát najevo, že, až na pár vyvrhelů, všichni táhneme za jeden provaz. Po neslavné Antichartě v Národním divadle, kde atmosféra připomínala spíše pohřeb milovaného kolegy, přišel silvestrovský triumf. Všichni známí i neznámí, dobří i špatní, umělci i zaměstnanci Československé televize se sešli v hledišti a bavili se navzájem jako jeden velký kolektiv přátel a kolegů. A člověk jim to věřil a bavil se taky. Vladimír Menšík se tehdy ujal role moderátora s takovou vervou a přirozeností, že jste měli chvílema skutečně pocit, že i vy patříte do rodiny. Vtipné výstupy byly skutečně vtipné a když člověk pomine některé choďáky baletu československé televize, které dnes vzbuzují rovněž smích, ačkoliv to tehdá účel nebyl, jedná se ve většině případů o nadčasovou zábavu a vzpomínku na mistry, za které bohužel stále nemáme náhradu. Agrese a vulgarita to rozhodně nespraví.

Naprosté vakuum. Kdo zařadil tento film do žánru komedie, se zřejmě v životě nezasmál. Ten snímek ne že by chtěl být vtipný, ale zoufale se mu to nedaří, oni v něm chybí i jakékoli pokusy o humor či vtip. To není nepovedená komedie, to prostě komedie není vůbec. No a jinak je to naprosto nezáživné a plytké moralizování. Jeden z nejzbytečnějších filmů v dějinách české kinematografie.

Nejsem schopen tento film ohodnotit podle stupnice, protože nevím, čeho chtěl autor dosáhnout. Když jsem vylezl z kina, měl jsem chuť se opít (to jsem pak taky udělal). Křičel jsem do telefonu na kamarádku, která mi volala 5 minut po filmu (nebyl jsem agresivní v obsahu, ale prostě jsem musel řvát). Stopáž byla takřka k nevydržení, přesto mě ani jednou během projekce nenapadlo odejít. PROČ? TO NETUŠÍM. Já jsem šel na ten film s očekáváním, protože jsem byl lačnej informací. O předrevolučním Rumunsku toho moc nevím a měl jsem upřímnej zájem to změnit. Nestalo se. Všechno bylo oficiální a oficiálně zkreslený. Nebýt působivých vsuvek z lovu, patrně bych si ani nebyl jist na čí straně vlastně autor stojí. On ten nápad je zajímavej, ale ta stopáž tomu dává naprosto jinou dimenzy. Chci jenom znát názor někoho, kdo ten film hodnotí vysoko. Já totiž pět hvězdiček v žádným případě dát nemůžu, na odpad to ve mě zanechalo přílis velkou stopu a průměr to rozhodně neni. Cítil jsem se, jako bych byl dvě hodiny v pračce a pak mě vyhodili z pátýho patra. I teď, co to s odstupem píšu, začínám cítit ty původní emoce. Doufám, že mi nezavolá kamarádka.

Skvělé, báječné, vtipné. Zlatý věk francouzské komedie měl své zlaté hřeby a to je jeden z nich. Je mi líto, ale ať se snažím sebevíc, u žádné současné komedie, a to nejen francouzské, nejsem schopen se tak pobavit, jako u klasiků. Hlavní postava je tak sympatická, že jsem místy fandil nahlas. Nevím čeho se tuzemské televize bojí, že tento film téměř ignorují. Myslím si, že v 99% by kvalitativně současné primetimové vysílání předčil. Aby to však současný divák dokázal ocenit, musel by být film v barvě. BOHUŽEL.

Ten film je jako zjevení. V době tuhé normalizace se objeví absurdní hříčka plná hvězd a originálních nápadů, poměrně náročná na realizaci a ve výsledku musím říct, že velice zábavná, i když samozřejmě ne pro každého. Ono hodnocení je asi stejné, ale zatímco jedni se při "to je ale krávovina" báječně baví, druzí jen nechápavě kroutí hlavou. Já se bavil. A o to větší zjevení mi přijde fakt, že rok na to stejný režisér natočil film ve stejném duchu (bohužel zdaleka ne tak zábavný). On se ale jmenoval Svoboda a v roce 1981 zemřel. Možná je v tom jakási zvrácená logika.

Celý den schůzovat a řešit stranické problémy, aby mě pak doma čekala Jiřina Švorcová. Tak to si snad ani ten Pláteník nezasloužil. A divák už vůbec ne.

Měl jsem to "štěstí" a film viděl na předpremiéře na LFS (vážně by mě zajímalo, zda toto svěží dilko skutečně prošlo promítačkami českých kin). Autor byl přítomen, ale zastavil se pouze před projekcí a věděl proč. Peklo na zemi a na plátně. Větší trapnost jsem nikdy neviděl a doufám, že to tak zůstane. Zdá se, že Vojtěch Trapl si našel důstojného nástupce (Vlado totiž chystá další kousek. Předpremiéru bych viděl tak na Stupenské pivní slavnosti, přesto ale doporučuju až v neděli).