DwayneJohnson

Příště dám raději na svůj neochvějný, filmový instinkt a tenhle film jediným kliknutím hodím do koše. Vůbec o nic bych nepřišel. Oproti jedničce je skoro všechno mnohem horší, nudnější a těžko uvěřitelnější. Natalii už není dávno 20 let a chudák Stellan, můj velmi oblíbený herec, ze sebe dělá jen hloupého šaška, škoda mluvit. Konec mně úplně odrovnal, doufám, že se snad nechystá další pokračování! Budu se modlit, aby se tomu tak raději nestalo. Poctivě, každý večer.

Tohle bylo moc i na mě. Naprosto přeplácaný, překombinovaný film, končící gymnatistickou vložkou, skoro, jako na olympiádě. Těch zvratů a nelogických momentů tam prostě a jasně bylo moc. A to teda něco vydržím.

Hluboce se stydím za fakt, že jsem o nějaké invazi do Východního Timoru neměl nikdy ani potuchy. Tenhle film mi to aspoň maličko osvětlil. Popisuje nejen konflinkt, ale hlavně pátrání po asi pěti novinářích, vyprávěné ve třech dějových líniích. Hodně smutné, hodně věrohodné a hlavně ten "happy" end, ten opravdu stojí za viděnou.

Začátek byl celkem slibný. Mělo to říz, spád k tomu velmi sympatická Ayelet, tohle všechno celkem šlapalo. Jak se ale vyšetřování začalo čím dál, tím víc dostávat do samotného Vatikánu, začal mě můj počáteční, mírný optimismus pomalu, ale jistě přecházet. Tohle všechno vrcholilo poněkud komickým a stěží uvěřitelným koncem, který mě to celé totálně otrávil. Když k tomu ještě připočtu Ewana a jeho letecké číslo, chtělo se mi hodně smát a potom i brečet. Pak jsem se ale podíval do žánru a nikde jsem komedii nenašel. Čert, aby se v tom vyznal!

Tři povídky o lásce. Tokio 5, Tchaj-pej 2, Šanghaj 4.

Včera večer jsem měl jedno veliké, až skoro obrovské dilema. Dívat se na čutálisty a nebo si pustit tento film? Zvolil jsem variantu B a teď už vím, že jsem udělal velmi dobře. Mazel v podání Kima Kolda měří něco kolem dvou metrů a odhadem váží něco kolem 120 kg. Záda má jako přistávací dráhu na letadla, sílu jako býk, jen s tou svoji maličkatou, uřvanou vlastní mámou, s tou si chudák nějak neví rady. Místo soutěže do Německa, o které svojí matičce zalže, odlétá do Thajska, s pevným odhodláním najít si tu vysněnou ženu, která by ho doprovázela životem, což samo o sobě v téhle zemi není žádný problém, jen to chce najít takovou, se kterou by tomuhle dřevorubci, se srdcem na dlani, bylo opravdu dobře. Velmi slušné čtyři hvězdy s přihlédnutím k již zmíněné muskulatuře hlavního hrdiny, hudbě a také k celkovému vyznění snímku, které je velmi přirozené a nenucené. Je to taková variace na podobný severský film Číňan, s poněkud jiným koncem.

Adam Sandler mě celkem příjemně překvapil. Hlavní role v celkem snesitelné komedii? Je to tak. Pár opravdu velmi vtipných situací, při kterých mi málem praskla moje bránice. Ale víc, jak za tři? Tak to ani náhodou.

Feliciina cesta. Třetí Atomův film, co jsem viděl. Třetí a přesto úplně jiný, než předchozí dva. Dívka, hledajícího svého přítele a vedoucí kantýny. Dvě, na první pohled úplně jiné postavy. Jedna, v podání skvělé Elanie Cassidy, ta druhá v podání mnohem lepšího Boba Hoskinse. Naivní a důvěřivá dívka a na první pohled postarší, milý pán, který se jí jen snaží pomoct. Jenomže nic není tak snadné, jak se na první pohled zdá a tak začíná pomalu, ale jistě odhalování nejen jeho, ale i dívčiné minulosti, které vyústí ve velmi povedeném finále.

Na rozdíl, od mých, některých, oblíbených uživatelů jsem nucen konstatovat, že tenhle film je prostě povedený. „Poklidný“ děj a příjemné herecké výkony, tohle bych rozhodně sám za sebe ocenil. Jinak drama, téhle mladé dvojice názorně ukazuje, jaké to je, když si vezmete, nebo žijete s někým, jehož žárlivost je až chorobná a nemá s tou „ normální“ už vůbec nic společného. Rozhodně to nemůže dopadnout nějak extra dobře.

Myslel jsem, že už ten pocit nikdy nezažiju. Nadšeně odcházet z kina, nevnímat lidi v davu, s pocitem, že jsem viděl něco dokonalého. Po včerejším kino zážitku můžu zodpovědně prohlásit, že jsem viděl naprosto skvělý film, na který nikdy nezapomenu. Gravitace, ta není o příběhu, nic takového tu nenajdete. Není ani o hereckých výkonech. Sandra, i když hraje naprosto skvěle, na tohle zůstala úplně sama. Je to film o vůli, o touze, o naději, který mi Alfonso naservíroval na zlatém podnose a já ho s povděkem přijal. Pro mě největší letošní zážitek a zatím film roku 2014.