Gorillator

Natahovaná zbytečně tam, kde to není potřeba a stručná tam, kde bylo potřeba více zatlačit na pilu. Ačkoliv nejsem fanoušek rozdělování filmů na několik dílů, věřím, že Jupiter Ascending by dopadl výrazně líp jako dva samostatné filmy. Universum Watchovských balancuje na hraně geniality a kýče naprosto bravurně a máte pocit, že "to by přece mohlo existovat". Stejný platí pro postavy. Bohužel vzhledem k jejich počtu každá dostane maximálně deset minut na plátně a nedozvíte se o ní takřka nic. Jen to, že jsou moc zlí a musí se s tím něco udělat...

Celý film jsem si říkal: "Nesmíš si oblíbit toho robota, nesmíš si oblíbit toho robota, jinak ti ho bude strašně líto." Obával jsem se zbytečně... Nečekal jsem, že robot s duší, který má jen pět dnů a kterému není mu pomoci a ani žádný lidský protagonista ve mně nevzbudí ani trochu emocí a budou mi totálně lhostejní. No, a to ani nemluvím o konci, jenž si nejde vysvětlit jinak než tak, že to byl prostě Blomkapův zatím největší úlet.

Film, který jsem si zamiloval hlavně kvůli jedné scéně - hašení kapoty tahače pomocí písku za jízdy, těch deset sekund už asi nikdy nezapomenu. A vůbec, je to nářez!

Tento film vyvolávající až zbytečně moc velkou vlnu kritiky si zaslouží být "tím mým prvním". Od podobných filmů (romanticko-psychologických blbostí?) víceméně čekám jediné - zajímavé postavy a chytré dialogy. A to oboje Padesát odstínu šedi prostě splňují. Dynamika a chemie mezi Jamiem a Dakotou funguje na jedničku. Bohužel ale příběh kdy-se-zase-toho-moc-nestane a pro mě naprosto nepochopitelný konec, kdy jednání Anastasie nejsem schopnej pochopit a ani ho vysvětlit žádným racionálním důvodem, mi kazí celkový dojem. Ty dvě hodiny prostě utekly jak voda. Také nemůžu porovnávat s knihou, protože se zrovna neřadím mezi její fanoušky.