S120

Povedený film zasazený do doby katolické tyranie, temného středověkého prostředí. Na filmu se mi líbí i způsob jakým vykresluje naivitu a hloupost prostých lidí, která se táhne celou lidskou historií a které se dá v každé době tak dobře využít k všemožným cílům. Škoda, že film tohoto zaměření a alespoň takovétokvality již patrně nikdy nevznikne.

Waterloo je typickým válečným velkofilmem své doby, jehož hlavní nevýhodou je přílišná rozvláčnost a malý spád děje. Po stránce efektů je tento film taky poměrně slabý - patrné je to především na záběrech dělostřelectva (samozřejmě tato skutečnost se váže i k době vzniku filmu). Na druhou stranu se snímek snaží držet historických skutečností a navíc se pokouší poměrně zajímavě vykreslit charakterové vlastnosti hlavních postav - Napoleona, generála Wellesleye a Napoleonova "nejstatečnějšího ze statečných" - maršála Neye. V závěru se nezapomene dokonce ani na ustřelenou nohu lorda Uxbridge. Pro fanoušky historie nelze než doporučit.

Tento snímek mě docela překvapil. Po přečtení zdejších komentářů a hodnocení Cesty ke štěstí jsem čekal, že to bude naprostá tragédie, ale ono to bylo docela koukatelné. Pravda, není to žádné extra dílo, je to nasycené budovatelskou euforií padesátých let, je to ideologické, ale je to i vtipné a z dnešního pohledu dojemně komické a poučné. Navíc Jiřina Švorcová hraje svou roli traktoristky velmi dobře a to samé platí o komické roli Rudolfa Deyla, který dostal ve filmu poměrně velký prostor. Například pasáž, kdy ukazuje traktoristce Vlastě halu s traktory a podává k tomu odborný výklad: "Tohle je traktor. To je taky traktor, ale menší. Tady je zase traktor, ale jinej ..." mě docela pobavila. Kdybych měl tento film s něčím srovat, tak se mi zdá, že hodně blízko k němu má například snímek Dovolená s Andělem. Milovníky historických strojů pak Cesta ke štěstí určitě potěší velkým množstvím dobové zemědělské techniky, ať už se jedná o ony klasické otevřené Zetory a nebo pásové Stalince :-)

Velmi pěkně zpracovaný příběh dvou zajatých ruských vojáků kdesi v horách na Kavkaze (může to být stejně tak Dagestán, jako Čečensko, Osetie, Balkárie, ...). Ve filmu se snad nenajde chvilka, která by nudila a závěr filmu zároveň vysílá silné protiválečné poselství. Celý snímek se dle mého názoru poměrně vymyká klasickým ruským nebo sovětským filmům. Obdivuhodně vtáhne diváka do souboje dvou znepřátelených stran a přitom od začátku až do konce dokáže sympatizovat i nenávidět obě z nich. Herci podávají výtečné herecké výkony a navíc celý film se odehrává v malebné krajině úchvatného Kavkazu.

Duck and Cover - aneb legendární volovina, která se v padesátých letech promítala povinně na školách ve Spojených státech amerických. Určitě je to jeden z nejdebilnějších naučných filmů všech dob. Ovšem pitomost autorů tohoto snímku udělala z jejich díla nadruhou stranu legendu o které se mluví dodnes. Za zmínku stojí i to, že tento filmeček byl parodován v dílu Sopka z amerického seriálu South Park. Zde identickými postupy neučil lidi chránit se před nukleárním výbuchem, ale před tekoucí lávou.

Nepříliš zajímavý film o Slovensku, které se vydalo ruku v ruce se svým kamádem Velkoněmeckou říší vytvořit novou Evropu a vyhlasílo válku Sovětskému svazu. Jejich válečné úsilí na cestě k 2500 kilometrů vzdálenému Azovskému moři mapuje tento dobový dokument. Kromě veselých slovenských vojáků, generála Čatloše a jejich velkého prezidenta Jozefa Tisa se můžete těšit i na balení vánočních dárečků a spoustu rádoby prozřetelných politických rozborů. No a samozřejmě by to nebyli Slováci, aby do toho nezatáhli i ten svůj křesťanský fanatismus ...

Jako nevěřící jsem se zprvu docela bavil nad tím, jakou práci někdo věnuje takové blbosti, ale bavil jsem se opravdu jen chvíli. Ono to po chvíli začne docela nudit a štvát ... Jednoduše se jená o takovou křesťanskou propagandistickou masáž.

Klasická ruská pohádka, která nemá příliš velký náboj a není druhým Mrazíkem. Ačkoliv byla natáčena téměř ve stejné době, stejným režisérem a herecké obsazení je prakticky totožné. Krom již zmíněné Sedychové, která z Nastěnky přesedlala na Aljonušku se zde v roli Kostěje Nesmrtelného objevuje herec, který hrál v Mrazíkovi Babu Jagu, v roli Baby Jagy naopak vystupuje Nastěnčina macecha, její manžel - ten starý děda z Mrazíka zde hraje vládce vodní říše, děda Mráz se ukáže jako obyčejný posluha Kostěje Nesmrtelného, atd. Prostě herecké obsazení těchto dvou pohádek je opravdu skoro totožné - chybí snad jen Ivan a tak si Nastěnka musí najít jiného chasníka :-) Jinak ale pohádka spíš nudí, i když pár humorných momentů by se našlo - například profesionální zásah hasičů při požáru carského paláce.

Výborný snímek z doby Alžírského boje za nezávislost. Jak zde již bylo řečeno, je až neuvěřitelné, jak se toto dílo snaží být objektivní. Snad i proto není divu, že byl film ve Francii rychle zakázán.

Velice pěkné představení, jež svým provedením daleko převyšuje všechny podobné "zbojnické" hry. Kvalitu drží hodně vysoko hlavně nádherné písničky (... tri noci spal som v kosodrevine ...). Na skle maľované je zároveň hereckým koncertem Michala Dočolomanského, kterému velice zdatně sekundují Emília Vašáryová a v závěrečném fascinujícím tanci se smrtí Soňa Valentová (významnou roli zde má i Elo Romančík). O kvalitách toho díla skvědčí i to, že se nepřetržitě prakticky bez obměň hraje již přes 30 let. Dokonce bylo s velkým úspěchem uvedeno i v české verzi Malované na skle, kde se o úspěch postaral především Jarek Nohavica, který přebásnil originální texty.