Poslední recenze (103)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/165/168165370_nk63ag.jpg)
Anatomie pádu (2023)
Pořád na ten film myslím.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/690/165690076_c622c7.png)
Přání Ježíškovi (2021)
Utrpení. Podle mantry "protože jsou Vánoce" jednají všechny postavy, omlouvají tím své nelogické chování, své excesy, svůj náhlý zájem o druhé. Kýčovitá a patetická atmosféra Vánoc, během kterých svět jako by byl propojený, přece zakryje všechny neshody, problémy, nenávisti! (rozuměj "aspoň na týden v roce se budu přetvařovat, že tě mám rád"). Děti jsou tu naivní, ale samostatné, puberťáci magoři s dredy, dospělí nestabilní jedinci, patlající se ve svém životě, a nakonec staří lidé senilní, zmatení, ale roztomilí. Tak hezké české svátky, jak jsou všichni pohromadě! Z ideologického hlediska, co se v tomto filmu z nějakých fragmentů dá vyčíst: Amerika je taková divná (Santa fuj), internetu se vůbec nedá věřit, cizinci jsou taky divný (a co tu vůbec dělaj, ale tak tu bagetu si od nich vezmu, no), a vůbec ty moderní trendy jsou celé divné. Aby spolu chodili dva kluci? Jako je to překvapení... no tak jo, ale stejně "achjo". Nejčastějšími slovy, které provázejí celý film, jsou Vánoce a rodina. Nakonec nikdo nezůstane sám, protože to je hrozné, být na Vánoce sám! A ten, komu Vánoce přišly zbytečné, je nakonec stejně má rád, protože jsou přece nádherné.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/616/165616782_f9cbb8.jpg)
Ada (2021)
Ada může být chápána jako alegorie na společnost, která není příliš nakloněna výrazným fyzickým odlišnostem – s tímto tématem pracují například Neuvěřitelná dobrodružství Paula Harkera (2019) nebo i Tvář vody (2017). Ovčí dítě tady ale spíš v některých scénách připomíná díky prostředí farmy a jízdě na traktoru figuru na styl Králíčka Petra (2018), oblíbeného amerického rodinného filmu, a otec Ady, jenž se na konci nečekaně zjeví, zase svým vzhledem inklinuje někam k Hellboyovi (2004). Ve výsledku působí hlavní téma filmu rozpačitě a v mnoha momentech vtipně. Film je svým filmem neukotvený – částečně inklinuje k surovému psychologickému dramatu skandinávského typu, na druhou stranu využívá hlavní motiv jak z řeckých divných filmů, v některých scénách se ale snaží o folklorní horor na způsob Slunovratu (2019). V prvním případě nejsou postavy dostatečně prokreslené, aby se na ně divák dokázal napojit, v druhém případě je s divností pracováno pouze po povrchu a bez nějakého, klidně absurdního vysvětlení, ve třetím případě je islandská mystika zmíněna letmo.
Poslední deníček (3)
Extra unikátní filmy, které mě dostaly na dno a chtěl jsem si prostřelit mozek, a pokud by se to nepovedlo, tak skočit z mostu a roztýct se na asfaltu – všechno radši, než vidět tento film znovu
Panna a orel (viděno duben 2019)
Mrtvé nechte spát (viděno únor 2020)
Ach, ta láska nebeská (viděno březen 2020)
Špindl 2 (viděno květen 2020)