Recenze (177)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/163/040/163040932_5009cb.jpg)
Lijavec (1997) (divadelní záznam)
Lijavec je asi nejslabším kouskem od Cimrmana... Ale zato se může chlubit pointou par excellence!
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/814/162814706_335616.jpg)
Svatba (2004)
Zvláštní uznání poroty? Proboha... Wesele není nic jiného než jedna velká chlastačka (promiňte mi ten výraz), do které je zapojena tvrdá hra z penězi a trochu krutosti. Naprostý "buranský" naturalismus, který může člověka přesvědčit jen k tomu, aby se neženil v Polsku.
Trhání větví zakázáno (1968)
Z Kawamotových filmů ten nejvtipnější. Vtipné jsou loutky samy o sobě a příběh i přes svojí jednoduchost rozesměje.
Střílet bez střílení (1998)
Vynikající příběh, animace, hudba... Nechybí ani hlubší myšlenka. Kawamoto se předvedl.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/109/310/109310211_fbd986.jpg)
Démon (1972)
Nejlepší Kawamotův animovaný film. Sice velmi krátký, ale vizuálně i hudebně dokonalý. A na závěr jedno japonské přísloví - "Říká se, že když lidé zestárnou, promění se v démony požírající své vlastní děti."
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/209/158209907_535955.jpg)
Velká červená jednička (1980)
Přestože nejsem velkým příznivcem válečných filmů, tak Big Red One je jedno z nejlepších dramat, které jsem kdy viděl. Tato jednotka postupně prochází nejdůležitějšími bitvami druhé světové války od bojů proti Afrikakorps, přes vylodění v Normandii až po osvobození Československa a rozhodně bych netvrdil, že se u něj člověk nudí. Do rekonstrukce byl navíc přidán zvuk ve formátu Dolby Digital Surround, takže ve velkém sále si opravdu děj užijete. A to i díky skvělé hudbě.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/025/060/25060252_a95a77.jpg)
Ragin (2004)
Vítěz soutěžní sekce "Na východ od západu" karlovarského festivalu. Ragin jakožto adaptace Čechovovy povídky vypovídá velmi naturalisticky o prostředí ruského blázince na začátku století a i když je děj trochu předvídatelný, rozhodně tím neztrácí na zajímavosti. Drsné léčebné metody a depresivní místo děje... Rozhodně to není film na pohodový večer.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/524/168524449_b78bnr.jpg)
O Schmidtovi (2002)
Ať si kdo chce, co chce říká, O Schmidtovi je podle mě jeden z nejlepších filmů Alexandra Payna, a to hlavně díky hereckému koncertu Jacka Nicholsona. Někomu může připadat nudný, zdlouhavý a klišovitý, ale u mě v hodnocení převážily obličejové svaly Warrena Schmidta, z nichž jsem o některých ani nevěděl, že existují. Zároveň je ale příběh, který se na plátně odehrává, velmi hluboký a svým způsobem smutný. Srovnání s Americkou krásou je na místě a musím uznat, že zde Mendes rozhodně vyhrál, ale přesto... Schimdt vás dokáže rozesmát i rozplakat. "Jak se jmenovaly ty prášky?"
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/168/334/168334667_ldtm4o.jpg)
Kdo z koho (1999)
Podle mě nejslabší Paynův film. Election je komedie točená pro rodinné návštěvy, odehrává se na střední škole, kam samozřejmě chodí jen samí krásní studenti a studentky, navíc se Payne na rozdíl od svých ostatních filmů vyhýbá sexuální tématice, ačkoliv má mnoho možností ji trochu rozebrat. Ani jsem se moc nesmál.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/046/46045_44a6f8.jpg)
Jsem sexuální maniak (2005)
Ne, ne a ne, na Woodyho Allena mi nesahejte. Caveh Zahedi je cvok. Přemýšlel jsem, jestli byl obrovský zájem o film na karlovarském festivalu způsobem názvem filmu, ale našel bych desítky filmů, které si mi zamlouvaly víc a několik těch, které by si tím spíš zaloužili zvláštní projekci na sobotu ráno. On film sám o sobě není vůbec špatný, první polovina je vcelku originální a opravdu se nese trochu v duchu Allena. Ale co se mi příčí je styl, jakým je vše natočené, což částečně vyplývá z nízkého rozpočtu. A ještě něco - po karlovarské projekci přišel do sálu na diskusi sám Caveh Zahedi a asi třikrát musel lidem potvrzovat, že obsah filmu je opravdu jeho vlastním životem. Něco je prostě tak trochu nepochopitelné.