Beuthen

Zvláštní, z hlediska stavby poněkud roztříštěný film, sestávající spíš z řady jednotlivých epizod dějově sjednocených touhou studenta Jacka (Zbigniew Cybulski) po tajemné mladé Francouzce Margueritte (asi nejslavnější role Teresy Tuszyńské, živící se posléze hlavně modelingem a později propadlé alkoholu). Spolu s Bogumiłem Kobiełou napsal scénář sám Cybulski; spisovatel a kritik Wilhelm Mach se na filmu podílel zřejmě jen jako jakási záštita, neboť "vyšší místa" byla proti tomu, aby scénař napsali mladí a v této oblasti nezkušení herci (viz portét tohoto filmu a také rozhovor s jeho režisérem z roku 2005 na www.youtube.cz nebo www.akademiapolskiegofilmu.pl). ________________ I přes určitou fragmentárnost nebo nesoudržnost snímku se tvůrcům asi i pro své mládí a schopnost transformace prožitků (např. postava Margueritte a vztahy k ní měly předobraz v reálném životě) podařilo vyhnout žánrové pasti sentimentálního melodramatu, moralizování nebo chladné "objektivní" odtažitosti jak ve scénáři, hereckých výkonech (mj. Polański), tak i v hudbě (moderní jazz Krzysztofa Komedy!). Autoři si svůj prostor dobře prohmatali, představují nám tak svět malých, alternativních a studentských divadel samého konce 50. let (Cybulski byl spoluzakladatelem, režisérem i hercem divadla Bim-bom, ve filmu přejmenovaném na Tik-tak), dotvářejících kulturní život Gdańsku v období "oblevy" po odhalení Stalinova kultu. Sám Gdańsk s nově zrekonstruovaným centrem po válečných katastrofách i pobřeží Baltu v Sopotech tvoří fotogenické i dynamické jeviště pro herecké akce. Už jen hrou černé a bílé. _________________ Jeden z prvních filmů polské nové vlny. Kameraman Jan Laskowski za něj získal cenu "Stříbrný bumerang" (Melbourne 1962) a režisér Janusz Morgenstern 1. cenu na MFF ve Strattfordu roku 1961.

Vesnička hezká středočeská. A tak trochu oslava českého buranství.

Pátrání po lupiči a zároveň vrahovi v nepříliš náročném snímku jak po stránce filmařské, tak i divácké. Jako "mysteriózní" - jedno z žánrových určení nahoře - bych jej ale neoznačil: o film "s přesahem" (spirituálním, filosofickým...) ani o záhadné jevy "mezi nebem a zemí" tady nejde. Zbigniew Cybulski v poněkud netypické roli kapitána MO (milicji obywatelskiej) stejně jako Ewa Krzyżewska coby pokladní přeživší loupež poštovního vozu posunují film kvalitativně vzhůru, byť přerod a postupné prozírání postavy Krzyżewské mohl být přesvědčivější a Cybulski jakoby se místy divil, jakou roli to vlastně hraje. Scénaristicky (z hlediska psychologie a jednání postav, zejména titulní "volavky") i inscenačně slabší zejména závěr: Tady se ono sebeuvědomování zmíněné "volavky" naopak mění v naivitu, jak ona navíc, a to v samém závěru filmu! přizná. Částečně zachycena atmosféra počátku šedesátých let s dobovou polskou populární hudbou (jako jakási vedlejší role) a přímořské letovisko (Między)Zdroje. Ovšem snad nejprogresivnější složku filmu tvoří hudba výborného Krzysztofa Komedy, klíčové postavy moderního polského jazzu. Celkově horší 3*.

Antifeministou snadno a rychle.

Televizní film, který sice ze své podstaty není dokumentem, ovšem o jedné konkrétní historické kauze pojednává, z konkrétních faktů vychází a opírá se o ně. A zde je kámen úrazu: hrůza Toufarova případu vyplývá mimo jiné ze zločinného systému, kterému nakonec (po)slouží i autoři prorežimního a protitoufarovského snímku. Z jeho režiséra naproti tomu (a oproti skutečnosti) vytváří Polišenského inscenace člověka váhajícího a znejistělého, polointuitivně se snažícího proniknout k pravdě a pokusit se vlastně celý případ, na jehož "dalším životě" se podílel, dekódovat. A vůbec ono hezké, chápavé, tápající a velice lidské v protikladu k brutálním vyšetřovatelům jako jediným "nositelům zla", se v inscenaci vyskytuje až příliš: ahistorický přístup? alibismus? Skutečnost je ale ve svém reálném předobrazu ještě brutálnější a mrazivější: v kontrastu knězova případu coby bezbranné oběti státem řízeného zla a ideologie, které více či méně vědomě slouží i "běžní lidé", tím, že věří, neptají se, přijímají. Sugerované volné soucitné společenství, zahrnující takto kolektivně knězovu neteř, režiséra dokumentu i venkovské esenbáky, ovšem neexistuje. A člověk zůstává bezmocně sám.