Ondrasecek

K tomuto seriálu jsem se dostal před dvěma týdny a musím uznat, že můj zájem byl nemalý. Jedná se ve své podstatě o snahu realisticky vystihnout skutečnost, kdy se nebezpečný artefakt, jehož ojedinělost nemá obdoby, dostane do zcela běžného lidského světa. Předem jsou určena pravidla "hry" a můžeme sledovat její průběh. Přichází do něj v podobě deníku, díky kterému získá jeho uživatel moc nad smrtí ostatních. Již ze začátku je naznačeno, že se v případě hlavního hrdiny Yagamiho Lighta nejedná o to, že by se měl stát vyvoleným, nýbrž jen o naprostou souhru náhod. Dalším zajímavým prvkem seriálu jsou samozřejmě Shinigami, kteří uživatele deníku po celou dobu pozorují a promlouvají s nimi. Jako mnoho sledujících jsem si oblíbil postavu Ryuka, který vypadal roztomile a jeho smích byl velmi chytlavý. Osvojil jsem si rovněž jeho postoj, ve kterém se nestavěl na žádnou ze stran a spíše se zaujetím pozoroval. POZOR, spoilery :) Tento seriál mě překvapil směrem, kterým se ubíral. Stále nevím, zda jej za tuto skutečnost mohu stoprocentně pochválit. Light byl totiž již od zabití agentů FBI odsouzen k postupnému odhalení, ze kterého nebylo úniku. Epizodicky zde několikrát do podezření upadl a poté se z něj zase vymanil. A tady přichází nesrovnalost: Light byl opravdu jeden z mála podezřelých za celý seriál, což mi přijde trochu zavádějící, když se vedlo tak rozsáhlé vyšetřování. O to bylo zvláštnější, že trvalo strašně dlouho, než všem opravdu docvaklo, že Light je Kira. Druhá polovina seriálu mi také až na dva poslední díly nepřišla tolik kvalitní, Near a Melly byli totiž jen o něco slabší odvar L-a, jenž byl podle mě opravdu šarmantní postava a okolnosti jeho smrti mi přišly hloupé. Neříkám, že byli nezajímaví, postavu Ryuzakiho ovšem nejde nahradit tak snadno. Co mohu ovšem považovat za velmi zajímé, jsou bilaterální úhly pohledu na to, zda je či není správné zabíjet nelítostné kriminálníky. I lidé, co to sledovali, měli na toto velmi různorodý názor. Můžeme sice sledovat osud Yagamiho Lighta a Mikamiho, ze kterých se posléze stali nelítostní psychopati, i když měli bez deníku silný morální základ. Ovšem zde byly výjevy opravdu zhýralých lidí, jejichž smrt by si tajně přálo mnoho lidí. Je též zvláštní, že zde nikdy nebyly příliš rozvedeny úhly pohledu lidí, kteří vystupují proti Kirovi. Většinou se jednalo spíše o intuitivní vnímání toho, co je správné. Znamená to, že moc rozhodovat o druhých z nás vždy udělá nelítostné maniaky? Možná, že právě Death Note na to odpoví. Seriálu dávám 75%, místy jsem totiž měl pocit, že jsou zápletky nastavované nebo že se některé motivy opakují. Na druhou stranu byly ale osobnosti tohoto serialu nezapomenutelné a intelektuální atmosféra velmi markantní. :)

Film vypráví o milostném střetnutí studentky literatury, tiché nevinné myšičky, se superbohatým, sebevědomým a tajemným podnikatelem s dost zajímavými sexuálními sklony. Budu srovnávat s předlohou. Tento film je důkazem toho, proč by raději některé knihy vůbec neměly být zfilmovány. Zvláště, když jde o bujnou sexuální fantazii ženy, která vlastně ani nejde plně ztvárnit do filmu. A co víc, má být zfilmována do podoby romantického slaďáku, vhodného pro sentimentální teenagery a labilní, lehce senilní matky. Výsledek je takový, že Christian Grey (Ach, jaký to pohledný sympaťák!) - Jamie Dornan vyhlíží velmi dobromyslně a jeho sadistickou povahu mu ani na chvilku neuvěřím. Nepřesvědčí mě ani při několika erotických scénách, které připomínají něco mezi romantickým stykem a občasnými BDSM praktikami. Další špatná věc je, že ve filmu byla jaksi zadupána i psychologická stránka. S postavami jsme se v podstatě nestihli pořádně seznámit a už šly na věc. Tím pádem film jako takový působí dosti nereálně, zřejmě zde chybělo více běžných dialogů. Musím ovšem přiznat, že mnoho scén mělo opravdu skvělou atmosféru a vyvolávalo emoce, ať už jejich plachtění ve vzduchu nebo třeba příprava před samotným aktem. I když je škoda, že některá místa byla vidět ve filmu víckrát. Dalším plus by jistě byla Dakota Johnson, která do role Any sedla dokonale. Ba co víc: při sledování zdlouhavých scén bylo na co dívat. :-) Myslím, že mnoho věcí šlo udělat lépe. Je škoda, že se film ubíral zrovna touto cestou. 35%

Film je béčkem s jednodušším dějem, který dost zachraňuje Arnold v hlavní roli. Je jakýmsi předchůdcem Hunger Games, odehrávající se v ne příliš optimistické budoucnosti. Hlavní hrdina, neprávem odsouzený vězeň, se utkává po boku svých přátel se spoustou podivných oponentů - lovců. Vše je pak vysíláno v reality show "Běžící muž". Poznávacím znakem je brutalita, společně s častou odlehčenou atmosférou. Film mě ničím nenadchl, nicméně jsem se při samotném sledování nenudil. 50%

Pozemštané jsou velmi depresivní dokument, který by jistě měla řada lidí z dnešní konzumní společnosti vidět. Bez servítek nám ukazuje prostřednictvím záběrů, které normálně jen tak neuvidíte, jak brutálně lidé běžně zachází se zvířaty. Jsou rozděleny do částí: domácí mazlíčci, jídlo, oblečení a zábava. Sice dokument některé věci omílá dokola a snaží se dosti moralizovat, nicméně to nemění nic na výsledném hlubokém dojmu z filmu, některé věci mi celkem změnily pohled na svět.

Hanebný pancharti jsou dalším špičkovým filmem od geniálního režiséra a scénáristy Quentina Tarantina. Ve filmu uvidíte paralelní historii 2. Sv. války se vším všudy, včetně židovského komanda Pancharti s jednoduchým posláním: vybití všech nacistických důstojníků, dokonce i samotného Hitlera! Film se pyšní velmi dobrými a vtipnými dialogy a výbornými hereckými výkony – na německého důstojníka Hanse v podání geniálního herce Christopha Waltze jen tak nezapomenete. Sice se nedočkáte příliš akčních scén, za to u děje budete napnutí očekáváním. Musím pochválit i nápaditost scén (závěrečné dějství vážně stojí za to!) a kostýmů, úplně z nich sálá Tarantinova láska k filmům. Zbývá jen doufat, že Quentinovi nápady jen tak nedojdou a přinese nám ještě mnoho kultovních kosků. :) 90%

Film je založený na skutečných událostech z roku 1940 – Útěk skupinky vězňů ze Sibiře, tehdejšího vězení Gulagu. Hojně čerpá z atmosféry míst (např. jezero Bajkal, poušť Gobi, Himaláje), solidních hereckých výkonů (třeba Colin Farrell byl skvělej!) a samozřejmě dramatických scén. Film je bezpochyby poctivým filmařským počinem, ovšem je tu i pár ale. Například délka filmu přes dvě hodiny je na film s tímto prostým scénářem až příliš, zvláště ve večerních hodinách je to spíš účinné uspávadlo. Scény mi přišly místy jaksi zdlouhavé a nudné, chyběla zde jiskra. Chápu, že natočit film na toto téma musí být asi náročné (teda předlohu neznám), ale jsem přesvědčen, že šel Útěk ze Sibiře jistě udělat divácky atraktivnějším. 60%

Příběh rytíře je dobrodružný (a trochu i romantický) film ze 14. století – příběh prosťáčka Williama Doškaře, který chce změnit svůj osud a stát se rytířem. V první řadě je třeba říci, že film je dělaný s nadsázkou, vzhledem k satirickým a komediálním prvkům (které mě celkem bavily). Historických souvislostí zde taky moc nehledejte. Je ovšem doprovázen skvěle zpracovanými bojovými scénami a sympatickými hlavními postavami – Heath Ledger nebo třeba hezká Shannyn Sossamon vážně nejsou k zahození. I přes svoji americkou prostoduchost je pro mě film rozhodně podařeným kouskem, který se mi zapsal do srdce. 80%, RIP Heath Ledger. :/

Seriálu Sherlock jsem se ze začátku docela bál – přeci jenom předělání klasiky do současného světa může často dopadnout špatně. Ovšem dvojka vševědoucího autistického Sherlocka (Benedict Cumberbatch) a vysloužilého válečného doktora Watsona (Martin Freeman) v novodobém atmosférickém Londýně si mě ihned získala. Na rozdíl od mnoha a mnoha novodobých seriálů volili režiséři kvalitu a originalitu oproti kvantě dílů, což se jim očividně vyplatilo! Tajemná a (ne ve všech dílech) ponurá atmosféra seriálu je doprovázena skvěle vymyšlenými zápletkami, ze kterých mám nezapomenutelný divácký zážitek. Hudba je taky fajn – občas se přistihnu jak, si ji pobrukuji. Pro některé je ten seriál asi lehce přehnaný - ani se jim nedivím, ale ve mně to vyvolalo takovou tu dětinskou nadšenost a přidávám se hrdě do fanklubu nadšenců do tohoto seriálu! 95%

Film „Jak vycvičit draka“ je až překvapivě působivý animovaný film, který mi utkví v paměti asi na hodně dlouhou dobu. Odehrává se ve fiktivním světě na ostrově Blp, kde žijí Vikingové. Ti to nemají ovšem vůbec jednoduché – jsou v neustálém rozporu s draky, kteří jim všude působí škody. Hlavním hrdinou je syn náčelníka Škyťák – outsider, kterého ani trochu neláká představa jeho otce o kariéře drakobijce. Jednodušší příběh, u kterého se ovšem vůbec nenudíte, doprovází zajímavé, často i dosti humorné postavy a nádherně udělaní draci, kterých zde najdete opravdu hodně. Filmu nechybí ani atmosféra – například scéna zkušebního letu nebo panorama ostrova Blp, navíc jsou doprovázeny spoustou chytlavých skladeb od Johna Powella. Filmu dávám 90% - je to skvělá audiovizuální podívaná, po které budete mít chuť si taky jednoho draka vycvičit.