Pafl

Téma jako od Susanne Bier, kamera a režie jako od Tarkovského, ale na mě je tohle asi moc art. Těch 73 minut mi přišlo jako dvakrát tolik a už od půlky jsem měl pocit, že musí být co chvíli konec. Zajímavé jsou leda pasáže ze spisů Leonarda da Vinciho, ty už dneska asi moc nikdo nečte, a přitom třeba část o "naplnění v zániku" zajímavě předpovídá pozdější Freudovu teorii, jmenovitě dvojici pudů Eros - Thanatos.

"Ty žlutá svině, jestli si myslíš .... doporučuju ti odvézt mě zpátky so Šanghaje, jakmile to půjde!" Jo, to byly časy, kdy to bílý holky dovedly Číňanům vytmavit. Číňan sice není Číňan, ale švédskej herec s prodlouženýma očníma linkama, ale půvab se tím neztrácí.

"Poznámka autora: následující děj je smyšlený. Jakákoliv podobnost s osobou žijící nebo zesnulou je čistě náhodná". Přeloženo: připravte si kapesníčky, vytáhněte ty fotky, co o nich všem říkáte, že už jste je dávno vyhodili, a bude se vzpomínat. Ona taková sázka na empatii k sobě samému nemůže dopadnout úplně špatně, co říkáte. A dobrá rada navrch: "Až se budeš příště ohlížet, ohlédni se pořádně".

Ruce nohy pryč od téhle francouzské slátaniny.

Dobrý film, zajímavý, atmosféra, všechno, ale je to ukrutně předvídatelné. Vždyť kolik takových filmů jako Ondskan je? Nic ve zlém, ale pokud jste viděli If..., Loneliness of a long distance runner anebo kterýkoliv další z celé řady dobrejch filmů na stejné téma (koneckonců i Mechanický pomeranč, z nějž se tady přímo cituje jeden dialog), tak co je v Ondskan nového, co jste ještě neviděli? Bojím se, že nic.

Chtěl jsem to tady ohvědičkovat a zmizet, ale po přečtení toho zdejšího obsahu mi to nedá: jasně, Kráska a zvíře je v podstatě film o dospívání, o šestnáctileté holce, která to nějak koulí s klukama a o tátovi, kterej z toho není dvakrát nadšenej, jasně. Ale to přece vůbec není ono: to znepokojivý, to hrozivý, je ten incestní podtón, který je v celým tom filmu přítomný - ale nikdy ne explicitně. Vždycky jenom jako nějaký náznak, který zmizí, jakmile se na něj zaměříte, ale to je právě to hrozný - a brilantní zároveň. Celou dobu máte pocit, že něco je špatně, ale zdánlivě se vlastně nic neděje. Pár scén s návštěvou matky v nemocnici je pak docela balzám, protože do té šílené hry pro dva vstoupí na chvíli někdo třetí, kdo má očividně všech pět pohromadě a kdo reprezentuje jakousi normalitu. Ale mimo to je Kráska a zvíře fakt intenzivně nepříjemný, až bolestivý film. Rozhodně ne nějaká běžná story o dospívání a prvních láskách, to fakt ne.

Celkem veselý film o dost neveselých věcech. Reprise je, vzdor svému názvu, hlavně o tom, že v životě žádné reprízy nejsou a nebudou. Každá repríza je ve skutečnosti další premiérou.

Marshall McLuhan, William Burroughs a David Cronenberg. Tři temní proroci.

Svěží a překvapivý, tohle je první film, natočený v Bhútánu (pro srovnání, televize v téhle zemi existuje od roku 1999). Líbí se mi konec - (nebojte, nic tím neprozradím): "broskvoně vydrží kvést jenom na chvíli, ale není proč být kvůli tomu smutný. Jejich krása je právě v jejich pomíjivosti".

No to je hrůza hrůzoucí. Všichni to myslí dobře, nikdo nikomu nechce ublížit a proto zákonitě všichni dopadnou strašně. Takovýhle filmy by se měly promítat jako nábor do kláštera.