patron01

Krajinou domova (2014)

Přestali jsme umět točit třeba sci-fi nebo fantasy komedie, i normální komedie. Horory snad kromě Herze a dokumenty o přírodě jsme nikdy točit ani neuměli, takže všechny předpoklady k tomu aby to byl průser tady byly. Po čtvrté epizodě, Skalní megapole, už si snad můžu oddechnout. Nejen že to nepodělali. Oni navíc dokázali posunout celý žánr přírodopisného dokumentu do nové podoby, což se neděje každý den. Samozřejmě, že taková Živá planeta BBC je v lecčems vlastně nepřekonatelná, ale Krajinou domova se naštěstí nesnaží kopírovat. Jde přesvědčivě vlastní cestou a divák jen žasne, jak to, že se mu chce chvíli brečet, chvíli smát, chvíli má husí kůži, pak se zase roztéká klidem, který se z obrazovek rozlévá po obyvácích. Jindy je úplně burcován. Z dokumentu?! Ty letecké záběry jsou super věc, ale mít z nich poskládaných 70% filmu (Skalní megapole), to je odvaha. Jenomže tady to nejen dáte, ale chcete se dívat dál, protože vás tou krajinou provází tak rafinovaný komentář, že to chvílemi vyvolává pocit čehosi intimního. Takové zvláštní propojenosti, kterou znám spíš z živých produkcí, divadla, koncertů. Občas to Maxiánovi ustřelí do afektu, ale komentář sám o sobě je lahůdka. Obsahově, stylisticky, literárně. A teď si představte, že máte špičkové záběry, originální komentář a do toho se podaří zakomponovat ještě i hudbu, která zní jako z amerického bijáku. Žádné předvídatelné variace na národní motivy, ne. Pěkně bez rozpaků, sebejistě. Celé je to obrovský experiment, který díky nevídaně tvůrčí režii a skvostné kameře funguje úplně přirozeně, takže už po druhém dílu přesně víte, na čem jste: televizní perla české provenience, která tady chyběla, a která má úplně nepředvídanou podobu. S hvězdným leskem starého pana Švehlíka k tomu. Jako by do rybníčku české televizní tvorby dosedlo UFO. Tomu dlouhému čekání na podobný projekt dává zpětně seriál Krajinou domova smysl. Dokonale odvedené řemeslo, které všechny předchozí dokumenty o naší krajině deklasuje na odpad. 27.5. Krasové podivuhodnosti, pátý díl, mě v mém názoru definitivně utvrdil. Je to nadmíru moudré a citlivé. A ten konec člověka úplně vyzývá k nějaké myšlence. Tak tohle už je vysoká filmařina, něco úplně nového.