Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Horor

Recenze (8 293)

plakát

An Inspector Calls (1954) 

Zvláštní záležitost. Nemohl jsem si pomoct, ale úvodní debata po večeři mi silně připomínala záležitost Women: Know Your Limits! Harryho Enfielda, takže jsem se hned ze startu radostně zubil. S příchodem inspektora se mě zmocnil neodbytný pocit, že je na tom všem něco divného, a další děj ve mně zase vyvolal vzpomínky na divadelní hru Járy Cimrmana Němý Bobeš. Nic z toho, co jsem napsal, ale nepovažuji za negativum, příběh mě naopak vcelku bavil, herecké obsazení mi vyhovovalo a po dlouhou dobu jsem to viděl na lepší tři pěticípé, pak ale jaksi hrklo v hodinách, tvůrci přehodili výhybku, začali se věnovat sociální agitce a mně došlo, že mě angažovaná agitace nebaví v současných záležitostech a nebaví mě ani ve snímcích, které vznikaly v době, kdy jsem ještě nebyl ani vilným zábleskem v očích svého otce. No, a závěr naději na třetí kousek definitivně pohřbil. To byl čirý alibismus. / Poučení: Když nevíš, jak něco ukončit, nech to prostě vyšumět.

plakát

The Man Who Finally Died (1963) 

No, a co včil s tím? Já sice chápu, že anglosasové v kině neradi čtou, zároveň mám ale nepřekonatelný problém se snímky, jejichž děj se odehrává například v bývalém Československu nebo jako tady v Bavorsku, a přitom všichni vůkol vesele šprechtí anglicky. Když tedy nejsou tvůrci ochotni zapracovat do děje cizí jazyky a když tyto jazyky diváci odmítají akceptovat, bylo by možná řešením vytvářet příběhy, které se odehrávají na rodné hroudě. Na druhou stranu jde jen o můj názor a jistě se najde spousta diváků, kteří se nad podobnými detaily nepotřebují pozastavovat. Děj samotný nebyl nezajímavý a byl jsem zvědav, k jakému závěru vlastně celá záležitost směřuje, a právě finále mě nakonec zklamalo nejvíce. Zvlášť v britském podání. Pokud se alespoň minimálně zajímáte o podobnou problematiku, jistě víte, na čem tento typ vědců pracoval, a kdo pro ně v nelidských podmínkách makal. Faktem také zůstává, že demokratickým mocnostem v jistých chvílích přestávalo vadit, kdo za ně vykoná buď špinavou práci nebo naopak práci vysoce odbornou. Pokrytectví je tím slovem, které takové případy dokonale vystihuje. / Poučení: Když se zasloužilý esesák nehodil spojencům pro boj v Indočíně nebo k budování vesmírného programu, vždycky se mohl spolehnout ještě na ODESSU (ne, nejde o ukrajinské město).

plakát

Čas je můj nepřítel (1954) 

Velmi, velmi rozpačitá byla má třetí pěticípá. Další britská, v podstatě komorní kriminálka se mi po celou dobu jevila jako příjemná a pohodová záležitost, v níž mě těšily herecké výkony. Zvlášť Duncana Lamonta, kterého jsem viděl v rychlém sledu už ve druhém filmu, jsem si zvláště oblíbil. Jenže... Zápletka s nečekaně živým manželem byla tak zoufale slabá v kramflecích, že se mi nechtělo věřit, že něco takového mysleli tvůrci vážně. Pokud chce někdo někoho vydírat, těžko k tomu může použít fakta, která by ho dostala do mnohem větších problémů než samotnou oběť vydírání. A to byl pro mě nepřekonatelný problém. Takto napsaný scénář musel počítat s chabým myšlením divácké obce, nebo se snažil publiku vnutit názor, že byla Barbara Everton inteligencí nepříliš obdařenou postavou, a ať už je pravda jakákoli, mě tento přístup zklamal a pokazil mi dojem z celého snímku. / Poučení je tentokrát obsaženo v textu výše. 3*-

plakát

The Teckman Mystery (1954) 

Bez mučení přiznávám, že jsem při hodnocení tomuto snímku hanebně nadržoval; trojhvězdí by bylo mnohem objektivnějším výsledkem, ale má hodnocení byla vždy subjektivní, tak proč měnit zavedené postupy, že jo. Musím rovněž přiznat, že jsem si od filmu mnoho nesliboval; když krátce po začátku našel pan Chance svůj byt v takovém stavu, v jakém ho kdosi zanechal, a chystal se volat na policii, na lesklé boční stěně psacího stolu se objevil hrozivý stín a já jsem očekával, že náš hrdina skončí přinejmenším v bezvědomí, hned vzápětí mi ale došlo, že šlo jen o stín člena štábu, takže jsem si mohl s úlevou vydechnout. A nějakou dobu se pochechtávat. Jinak šlo o další z britských pamětnických záležitostí převážně komorního charakteru, a přestože jsem v ní nejednou narazil na nějakou tu mezeru v logice, příběh mě bavil natolik, že jsem se rozhodl pro vyšší hodnocení. / Poučení: Necouvej naslepo.

plakát

Dangerous Voyage (1954) 

Na tento snímek jsem byl vážně zvědav, jelikož jsem si říkal, že pokud chtěli tvůrci rozlousknout záhadu ve dvaasedmdesáti minutách, musel by být děj pěkně svižný. No, asi jsem se nemohl mýlit více. Pokud by režisér trval na odstranění všech scén v nichž se ústřední trio pohybuje z místa na místo (a že se ti tři něco nachodili a nacestovali), mohla z toho vzniknout vcelku zábavná, svižná půlhodinovka pro fanoušky dobrodružných příběhů, kterým přehnaně nevadí, když se příliš tlačí na pilu. Za mě šlo o příběh až okatě naivní s vyloženě bizarním finále na moři a s často podivným chováním všech zúčastněných. Scénu se střelbou v zapadlé francouzské uličce jsem taky příliš nepobral, protože evidentně nesloužila k ničemu jinému než k jakési gradaci děje, ale sama o sobě ani v širším kontextu neměla žádný význam. Pro mě šlo o takovou podivnost, u níž se příliš nesnažila ani autorka titulků. Já chápu, že mezi slovy Ales a Teas na tabuli před hospodou nebyla čárka, ta slova byla ale napsána pod sebou a já bych je určitě nepřeložil výrazem Čajové pivo. / Poučení: Před případným zhlédnutím snímku si nastuduj rozdíl mezi kečem a plachetní šalupou.

plakát

The Frightened City (1961) 

V tomto svém britském, černobílém, kriminálním období si vybírám snímky vyloženě naslepo, takže mě převelice překvapilo, že jsem si i dnes vybral film, v němž si střihl roli úhlavního záporáka znovu Herbert Lom. Jeho postava tu sice nedostala příliš mnoho prostoru, přesto šlo o překvapení z kategorie příjemných. Snímek si pro sebe jasně zabral nejmenovaný skotský horal a musím uznat, že jsem se po celou dobu vcelku slušně bavil. Hlavním nedostatkem na kráse byl pro mě jen ten fakt, že byla Británie toho času kulturně i právně na výši, takže nemohla konkurovat americkým gangsterkám, v nichž se používal arzenál, jímž by bylo možno vyzbrojit přinejmenším pěší brigádu, a v nichž musela akce udělat prostor jedině jiné (a pokud možno větší) akci. No, a z toho vyplývá, že na mě byla tato gangsterka příliš komorní, ale i tak měla své kvality, takže jsem byl vlastně docela spokojeným divákem. / Poučení: Pozor na Francouze obojího pohlaví. 3*+

plakát

The Ringer (1952) 

Když to vezmu kolem a kolem, nešlo o žádnou úžasnou záležitost a tři pěticípé by byly velmi slušným hodnocením, jenže mě tento filmový dědeček jaksi zvláštně bavil. Šlo v podstatě jen o další z typických, britských komorních detektivek / kriminálek, u nichž si divák nemusí zrovna zadřít mozkové závity, aby záhy odhalil, kdo je zahradníkem, děj mě ale rozhodně nenudil, dialogy byly kvalitně napsány i odprezentovány, potěšilo mě i obsazení jednotlivých rolí, přičemž pro mě byl jasnou hvězdou Herbert Lom, který si střihnul dalšího slizkého zmetka, jenž byl celou dobu na ránu, a já jsem se jen utvrdil v názoru, že šlo o skvělého herce. Propojení kriminálního žánru s humorem jsem se v tomto případě obával, ukázalo se ale, že šlo o obavy neopodstatněné, protože tvůrci v oblasti humoru netlačili na pilu a spáchali záležitost, která mi velmi sedla. / Poučení: Zapojení plynu a elektřiny nechávej zásadně na odbornících.

plakát

Your Witness (1950) 

Další soudněsíňový britský počin mě poněkud zklamal. Příběh se mi nezdál být příliš dobře vystavěný, tudíž jsem si nad ním nemusel příliš lámat hlavu, protože jsem měl vcelku jasno hned potom, co měl budoucí hlavní svědek obhajoby první mluvenou scénu. Byl tu ovšem i větší problém než nedokonalý scénář. Dialogy. Ty byly mnohokrát přímo příšerné, protože jsem často příliš nepochopil, proč se vůbec vedly, navíc mě převelice iritovaly ty šílené pauzy, kdy se čekalo na další repliku. To pro mě bylo opravdu nepříjemné a diskomfortní a výrazně to přispělo k mému úspornému hodnocení. Ne, tohle určitě nebyl snímek, který bych si kdy dobrovolně zopakoval, protože jsem se po celou dobu vlastně lehce nudil a nedočkal jsem se jediného momentu, který by vzbudil můj zájem. Jsem ale každopádně rád, že mi děj netrhal žíly :-) / Poučení: Za vším hledej koně. 2*-

plakát

The Man Who Wouldn't Talk (1958) 

Včera jsem zkouknul snímek z devětačtyřicátého a musím konstatovat, že na mě tento jeho o téměř deset let mladší kolega zapůsobil výrazně slabším dojmem. Pokud jsem včera označil emocionálně vypjaté scény za příliš teatrální, co bych měl napsat po dnešním zážitku? Téma filmu bylo dobré, líbil se mi i kříženec mezi soudním thrillerem, filmem noir a špionážním akčňákem, ale samotné provedení občas kulhalo. Na obě nohy. A nemyslím tím jen samotný příběh, z něhož se občas vytrácela logika a z něhož časem jaksi vyšuměla i tajná služba, ale i fakt, že mrtvá oběť střelby zůstane po zásahu do srdce ležet na zemi v dokonale čistých, bílých šatech bez jediné krvavé skvrny. Já vím, je to starý snímek, ale tohle fakt bilo do očí. Hlavně mi ovšem vadilo, jakým způsobem tvůrci celou záležitost zakončili, aniž by se jen náznakem vrátili k tomu nejdůležitějšímu- totiž k důvodu, proč "manželé" vůbec přiletěli do Londýna. Původní zápletka z děje vymizela jako pára nad hrncem. / Poučení: Pokud se dostaneš do úzkých, mlč jako Fučík. 3*-

plakát

The Interrupted Journey (1949) 

Po celou dobu jsem měl z filmu pocit, který by odpovídal lepším třem pěticípým, ale za to, jakým způsobem si mě tvůrci povodili, zvyšuji na čtyři kousky. Lepší tři jsou za vcelku vyvedený příběh, ta čtvrtá vystihuje můj respekt vůči britským filmařům z devětačtyřicátého. Snímek pro mě nebyl úplně typickou noirovkou, tu bych si představoval přece jen jinak, ale noirové prvky se tu každopádně vyskytovaly. U podobných záležitostí si vždy užívám tu možnost, odhalit pachatele dříve, než mi ho představí tvůrci filmu, takže pokud Daniel Birt plánoval, že si z takových diváků, jako jsem já, tak trochu vystřelí, v mém případě mu to stoprocentně vyšlo. Ještě po téměř osmdesáti letech. Současní scénáristé a režiséři by se asi měli častěji dívat na pamětnické pohyblivé obrázky, aby se poučili, jak udržet diváka až do konce v nejistotě. Snímku by se dalo leccos vytknout (například přehnaná teatrálnost v interpretaci emocí), ale to klamání tělem bylo skvělé. / Poučení: Pokud jsi od přírody nerozhodný, vyvaruj se větších rozhodnutí.

Časové pásmo bylo změněno