mcb

Už dlouho jsem tak nenaletěl marketingové kampani a kritickému hypu. Naprosto standardní americké indie, samoúčelně vystavěné na efekt skrze prázdně naaranžované obrazy, které mají evokovat temné thrillery nebo snad horor. Škoda, že tvůrce kromě těchto jakože atmosferických statických výjevů (podobně jako v jeho předchozím snímku Mařenka a Jeníček v lese hrůzy) neumí vést příběh ani postavy - scenáristický a režijní fail. 4/10

Béčková teen střílečka a po Lesním duchovi Fedeho další bezduchá nápodoba kultovního originálu, navíc plná otravného fanservisu. Ikonická Cailee a retro design, jinak nic.

Maximum Deadpool aneb trapněji a infantilněji už to nejde. Totální brainwash smyslů, jehož nefunkčně generický scénář naštěstí zachraňuje odvázaná metarovina a smrtící kadence přihlouplých vtipů, jinak se o žádný zásadní milník v dlouhé historii Marvel Studios nejedná. Spíše o jednoduchou definici guilty pleasure zábavy, která ukazuje dosluhující žánr komiksového filmu v podobě (sebereferenční cringefest), v jaké má dnes ještě šanci přežít. Pobavil jsem se a nic navíc. 7/10

Hallmark Original s áčkovými herci. Takže vlastně úplně tradiční Netflix rom-com žánrovka.

Od A do Z co je špatně na legacy sequelech.

X a Pearl měly jasně definovaný žánr a styl, MaXXXine zůstala jen u stylu. Čili jako audivizuální pastiš osmdesátkové estetiky to funguje obstojně, hůře pak jako narativní film, který neví, o čem je a kam směřuje. Obří zklamání, v němž se už tvůrce evidentně vyčerpal a kromě nekonečného odkazování zapomněl o něčem vyprávět.

Takhle to vypadá, když se tvůrce po kreativním vrcholu (S2) může posunout jedině do boku. Třetí série je naprostou antitezí té předchozí, nechávající jasný narativní celek a seriálové konvence stranou a místo toho se svým svébytným audiovizuálním pojetím přibližuje umělecké kinematografii - a naprosto mistrovsky zachycuje psychologii ústředních postav, zejména pomocí minimalistických střihových montáží a retrospektiv, které se emocionálně dostanou pod kůži. Po téhle pecce se Christopher Storer staví do role jednoho z nejosobitějšich seriálových tvůrců nové generace, už jen ta úvodní epizoda je něco tak inovativního, že by si televize měly psát poznámky.

Další argument do debaty, proč by autoři neměli adaptovat své knihy. Snaha převést příběh 1:1 do televizního vyprávění zde jinak velmi svižně napsané a dějově nahuštěné předloze jednoduše podkopává nohy a spíše než dynamickým sci-fi high concept thrillerem jde o k uzoufání zdlouhavou, ukecanou a otrocky přepsanou nudu, kterou zachraňují až poslední dvě nadprůměrné epizody. Což je škoda, protože třeba v celovečerní stopáži by měla Temná hmota náběh na strhující žánrovku.

Manželé Stodolovi jako romantická komedie.

Při sledování tohoto filmu je vám stejně trapně jako při poslouchání vyprávění historek vyhořelých herců na Comic Conu.