tahit

Pro mě má dokument dvě roviny. První je, že ve výsledku dobře natočené a zvládnuté. A za to můj velký respekt. A za druhé, když jsem to dnes celé zhlédl, bylo mi z toho opravdu smutno. Obávám se, že tento nádherný svět divoké přírody nenávratně jednou zmizí.

Nádherné vyznání lásky k Provenci. Mimochodem, není nic radostnějšího, než když léto vyprázdní školu, nad hlavou plují bílá oblaka a vzduchem voní kvetoucí louka. Na straně druhé, časy se mění, napadá mě, kde se dá dnes vykoupat v čisté řece?

Horké slunce jižní Francie a báječná Provence, jež se dovede vemluvit přízně. Zkrátka kraj jedinečné pohody. Hugues Aufray je sympaťák. Večírek s kytarou u táborového ohně. To bych bral, nic neřešit, nad ničím nepřemýšlet a prostě jen tak si zazpívat, třeba Laisse moi petite fille…