DrBuznička

Film mě přestal bavit v momentě, kdy se z psychologického dramatu najednou vydestilovali Dannyho parťáci. Nespolehlivý vypravěč mi v tomto případě vyloženě vadil, jelikož zcela popřel nejzajímavější první polovinu filmu. Nic jsme vlastně neviděli, protože to nebyla pravda. Navíc je závěr vyloženě lobotomizující, protože na jednu stranu diváka nutí, aby pro pochopení celého toho komplotu zapojil mozek, což ovšem obnaší to, že uvažovaním musí dospět k tomu, jak to je celé vlastně jedna velká logická díra.

Po roce zase film, který se dostal skrz moji tvrdou formalistickou skořápku až k mému srdíčku.

Dokonale propašovaná softcore scéna

Strukturální film. Zdůrazňuji film, nikoli video. Proto nemá smysl sledovat na youtube a pak se tady holedbat, že tohle dokáže každej. Nejdřív teorie a pak kecy - nebo raději držet hubu a nesledovat. Nabízí se přirovnání např. k Malevičovi z toho důvodu, že o jeho obrazech taky nebudete tvrdit, že to není umění a že to zvládnete namalovat taky, protože byste byli za idioty.

Vždyť je Tony Montana naprosto neuvěřitelnej buran!

Filmu vyloženě ubližuje, jakým způsobem se Jackson snaží příběh pojmout jako předehru k Pánovi prstenů a vyrovnat se velkoleposti původní trilogie. Předloha byla především pohádkovou knihou pro děti a film bych také jako čistokrevnou pohádku mnohem lépe přijal a mnohem více by mě bavil. Možná by mi pak ani tolik nevadilo, že se během tří hodin z hlediska příběhu nestane vlastně vůbec nic. Ve skutečnosti ale sleduju nabubřelou fantasy řezanici, která se zcela nesmyslně snaží vydobýt právoplatnou existenci po boku původní trilogie zcela neadekvátními prostředky a unavujícími "spojováky" jako je třeba schůze v Roklince nebo Frodovo cameo (což jsou podle mého scény zcela zbytečné, podbízivé fanouškům a ještě do očí bijící tím jak je na hercích těch deset let docela silně poznat). Takže ať si Douglas říká co chce, Hobit netrpí tím, že by byl srovnáván diváky s Pánem prstenů a vycházel z toho blbě. Hobitovi naopak ubližuje to, že se ho s Pánem prstenů pokusil srovnat Peter Jackson.

Odvážný kousek umístit do komiksového dvouhodinového filmu jen tři akční scény a přitom se vykašlat na nějakou silnější dramatickou linii.

Velice opojný zážitek po kterém vám toho ovšem na přemýšlení moc nezůstane. Forma přebíjející obsah.

Za poslední rok asi nejteplejší expozice co jsem viděl...

Kanonický film katedry režie na FAMU, který ji usvědčuje z úplně stejné uzavřenosti či "elitářství", jež jsou charakteristické pro další katedry (např. katedru dokumentu, střihové skladby či fotografie). Chvíle nepřítomnosti je film, který je určen pouze studentům katedry, na které vznikl (což odvozuji mimojiné z toho, že všchna pětihvězdičková hodnocení k filmu jsou od studentů KR). Pro ostaní diváky pak nejde o nic jiného než o zdlouhavé utrpení během kterého jsou nuceni sledovat dva obzvláštně trapné a úctyhodně nudné charaktery (což je dáno kombinací dialogů, výběru herců i střihové skladby). Většinou jiný pohled na věc od lidí z oboru uznávám, respektuju a snažím se pochopit způsob, jakým na tvorbu - u které necítím její hodnotu a význam - nahlížejí, abych tak mohl proniknout blíže k samotnému uměleckému oboru. Chápu tedy, že vznikají "filmy pro střihače" či "filmy pro filmovědce" i dokonce "dokumenty pro dokumentaristy". V případě režie mi pak ale tento jev přijde nemálo absurdní. "Filmy pro režiséry" ?!