Verbudrak

Asi jediná komedie ze sedmdesátých let, kterou mohu kdykoli, a to v to počítám i komedie domácí. A stopro jediná francouzská komedie, u které si nepřipadám trapně. Takže dobrý. Akorát ta hudba, ta mě neskutečně irituje. Jednak je hnusná, jednak je vlezlá a hlavně se pořád, ale pořád dokola opakuje. Ale je to jen drobná vada na kráse. Nedal bych možná objektivně pět hvězd, tak čtyři, řekněme, ale tu poslední hvězdu jsem tam vlepil čistě jen proto, aby se náš vlastní domácí supertrapný epigon Pierra Richarda (myslím samozřejmě Sobotu) víc styděl.

Přiznávám, že mé hodnocení bude silně ovlivněno nostalgií a dětskou nekritičností a dědskou sklerózou a také soudobou bídou na kvalitní produkci. Něco jako pětihvězda u Fantaghiro. Nemám odvahu se na to po třiceti letech podívat znova (jde to vůbec legálně?), tak to tak necháme být a jdem od toho.

Jako dítě jsem tento film miloval. Po mnoha letech jsem si ho opakovaně zkoušel dát znova, ale i přes ten sentiment to už nešlo. Dnes už je to teda slabota. Určitě jsem já zestárl, ale tím to není. Bonda žeru furt. Změnila se hlavně doba a obecný filmový vkus. Zaplaťpámbu. Dětem jsem to ani nezkoušel pouštět, musel bych se stydět.

Po pár Craigovkách (Casino Royale, Skyfall) moje nejoblíbenější bondovka, kterou jsem viděl už asi šestkrát. Má mnoho nepřekonatelných plus. Vyhovuje mi zejména ta předlouhá expozice vůči záporákovi. Ale co se více rozepisovat, výborně to tu už vystihli Enšpígl s Limou.

Nesnáším styl humoru, kdy se máme smát tomu, že si lidi dělají zlomyslnosti. Zlomyslnosti mi nikdy nepřišly směšné. Navíc vyloženě nenávidím názvy filmů, kde se vyskytuje vokativ. Jsi trapný, Schulhoffe! A také je mi divno po těle, když někdo hraje sám sebe. A to tady hrají všichni. Ostatně Kopecký se Zázvorkovou byli manželé. Co bych ale vážně netipl, je fakt, že Peterka byl ve skutečnosti o půl roku starší než Kopecký!

Od ženských pro ženský o ženských. Takže výstřel vedle. A ta Geislerka tam zas hrála sama sebe. Já vám nevím, já téhle paní ještě neuvěřil žádnou roli. Takovej Svěrák v sukních.

Bavil jsem se s kolegou psychologem, zda takové filmy pomáhají lidem spíše ventilovat nadměrnou agresivitu a skryté choutky k násilí (a tak se jim uleví a zmenší se pravděpodobnost, že něco sami spáchají), nebo naopak pomáhají tyto choutky spouštět (odborně efekt "vyvolání démona"). Nemohli jsme se shodnout. Ale nakonec jsme přece jen došli ke konsensu: tyto filmy nepomáhají vůbec v ničem. Proto ten "odpad", byť film jinak může mít nějaké umělecké kvality. Na tento film nechoďte, nepouštějte si ho, nestojí to za to, je to ztracený čas a ještě vám z něho nebude dobře. Vůbec si tím nepomůžete. Běžte raději do lesa se psem.

Jediný, co se tu rejžovi fakt povedlo, je jak názorně ukázal, že válka je především (a většinou i výhradně) chaos, jeden velký zmatek. Protože tohle byl zmatek, zejména bojové scény, kdy fakt nemáte šanci vnímat, kdo je kdo. Ale jak říkám, tohle je autentické. Narozdíl třeba od filmu Železná srdce (2014), kde pro jistotu jedna strana střílí jinak barevnými střelami než druhá, aby se to nepletlo... Tady vypadají všichni stejně. Jenže to odmítám brát za pozitivum, protože to je jen z nouze ctnost. Malá ctnost. Z veliké nouze. Největší trapárna jsou ovšem zpomalené záběry bojů může proti muži v zákopech. Tohle se fakt nepovedlo.

Tomuto pořadu ohromně pomohlo angažování kádrů jako je Hanák, Pavlásek, Liška, Čtvrtníček, když se to teprve rozjíždělo. Ani ti se nevyhli slabším kouskům, ale většinou to byla fakt bžunda. Tím tento pořad získal jméno (a Pavlásek získal jméno, když jsme u toho). Trochu péče, nebrat kohokoli z ulice, a mohl z toho být třeba něco jako Sklep II. Jenže pak přišli Matonohové, Danielové, Knorové, Hynkové a další vulgární vošousti, a člověk jen doufal, že se to přežene. Nepřehnalo se to. Člověk měl značku rád, takže byl třeba ochoten zkousnout (přetrpět) i průměrné výkony Pazderkové, Polívkové a dalších dam, ale trpělivost došla. Je to odpad. Je to škoda.

Coline, Coline! Já vím, že se složenky musí platit, ale kurňa, tohles fakt nemusel.