BoredSeal

Katastrofa. Mizerný anglický dabing. Nudná kamera, dialogy, minimum nápadů, strašné postavy. Jediná zajímavá věc jsou občasné vrahovy umělecké vize a pak snaha režiséra komicky často přivádět hlavní herečku do co nejvíce svlečených situací, kdy odhalí svoje kvalitní poprsí.

Bláznivá exploatační komedie, která má laskavý rozpočet na výpravu a profi řemeslníky a proto vypadá líp než třeba podobné šílenství Jacksona Bad Taste, kterému koluje v žilách velmi podobná krev. Příběh není dostatečně dobrý nebo originální a film vyžaduje od diváka určité nastavení, případně nepolíbenost podobnými komediemi, které mu umožní se u toho dobře bavit. Já mezi ně nepatřím.

(Italian extended edition, 109 minut, vydání Vinegar Syndrome): Lamberto Bava není ani Argento, ani Soavi (který v tom ovšem k potěšení fanoušků italského hororu hraje). I když je film kvůli původně zamýšlenému záměru točit ho jako televizní minisérii celkem komorní, atmosféra mu nechybí a scéna v koupelně je řekl bych v rámci italského gore jedna z nejsadističtějších, co jsem viděl. Zvláštní je chování některých postav - hlavní hrdina je flegmatik, kterého vůbec moc neznervózňuje, co se děje v jeho obydlí a jedna z obětí projevuje neuvěřitelnou neschopnost nějak prchat před vrahem, kvalitně se schovat nebo snad dokonce uhýbat, aby náhodou nůž neminul. Chování vraha/vražedkyně okořeňuje správně vyšinutý projev, který se povedl lépe než kvákající kačer Donald v New York Ripper. Pokud takové věci považujete za dobrou zábavu (já ano), nebudete litovat.

(Italian cut, 109 minut, Vinegar Syndrome bluray) Trauma bohužel není klasický velkolepý Argentův hit, protože ty skončily s Operou. I přes pro Argenta nezvyklé prostředí USA, díky snové kameře a stylu si ponechává pocit italské hororové avantgardy. Film má spíše zábavnou guilty pleasure hodnotu díky nic moc výkonu Asie Argento a lehce brakovým momentům, které si Piper Laurie a Brad Dourif zřejmě užili. Vrah používá zřejmě zcela nevinný nástroj z Hornbachu, kde výsledky kutila ilustroval efektový mág Tom Savini, což je v kombinaci s Argentem pozvánka sama o sobě. Pokud akceptujete snovou logiku typickou pro italskou tvorbu a film se vám dostane v dostatečně důstojné vizuální prezentaci do rukou, přežijete bez větších problémů i mírně přetaženou a trochu nesnesitelnou vztahovou část ústřední dvojice.

Tento film je úchvatná tortura diváka. Hlavní hrdinka je totiž naprosto nedůvtipná postava s myslí zakalenou obdivem k řediteli ústavu, že je nakonec zřejmě ta úplně poslední osoba po divácích (ti už budou mít jasno cca po 15 minutách), postavách a masožravých mravencích, která nemá vůbec tucha, kdo je pachatel a co dělá. Neschopnost této postavy ve výuce a nějaké racionalitě je tím hlavním hororovým prvkem a záleží na vás, zda ho krása herečky nějak dokáže utlumit. Za zmínku stojí ještě Ginger Lynn jako pomyslná alfasamice místních dívek, jinak se prosím zbytečně nenadchněte předem tím, že v tom hraje menší part Donald Pleasance nebo že se ve filmu ukáže Arnold Vosloo s vlasy. Jo a jedna smrt je fakt pěkná. 5/10

Trojka jako spotřební devadesátkový horor podle šablony by ve své době asi prošla, ale dnes už otráví svou hloupostí, především hlavní hrdinka je ztělesněním úmoru ženské postavy, kdy většinu filmu jen naříká, vzlyká nebo nečinně zírá. Naštěstí je tady Ken Foree, ale z průměru se horor bohužel nedostane. Zvlášť zarazí srovnání s divokou jedničkou, která, ač z 1974, je v řadě svých psycho momentů stále zvláštním způsobem moderní a působící řádně surově.

Ukrutná nuda, která nedokáže ničím zaujmout. Jsem upřímně zvědavý, jestli se najde nějaký horší, nezajímavější díl v této dlouhé série než je trojka.

Po celkem obyčejné jedničce dvojku uchopil do spárů Dino de Laurentis a naverboval klasika italského krimi thrilleru Damiana Damianiho (a Dardana Sacchettiho na vylepšení scénáře) a vyšla z toho úchvatná hororová pecka, ze které přímo prýští zlo. Na začátku přijíždí šestičlenná rodinka zbožné matky a burana se čtyřmi dětmi, která vůbec nemá tušení, co jí potká a divák zcela jistě taky netuší, na co si ostřílení Italové po mírumilovné jedničce troufnou a to je silná deviza filmu. Dobrá kamera, zvukový design a vizuální nápady vytváří specifickou psycho atmosféru a tísnivé očekávání dalšího vývoje. Milovníci speciálních efektů a masek jistě rádi objeví další osmdesátkovou perlu.

První Amityville má dobrý rozpočet a áčkové herce. Ústřední pár je sympatický - fešák Brolin starší a Margot Kidder ochotná pochlubit se oproti Supermanovi navíc i výstřihem. Doplňuje to Rod Steiger, který tady hraje kněze tak zběsile, že ani pozdější parodie ve Scary Movie 2 se neodvážila pokusit zreplikovat jeho religiózní orgasmus v kostele. Bohužel film je trochu delší, občas v něm zděšením vyvalují bulvy spíše herci než diváci a je to i přes snahu výpravy a fajn herců slabší čajíček, který si hororoví historici samozřejmě musí odškrtnout. Určitě bych nečekal, že z toho bude mnoho pokračování, ale stalo se.

Nightmare Beach je snaha Italů natočit něco jako americké giallo zkřížené se slasherem. To znamená prsa, parádní popravy a detektivka, inspirovaná fenoménem amerických jarních prázdnin, kdy se na jih valí řada nadržených mladých lidí popíjet a souložit. Atmosférou je velmi uspokojující návštěva skanzenu osmdesátých let s klasiky jako Michael Parks nebo John Saxon. Děsivý je tu především herecký výkon hlavního hrdiny, který dokáže být výrazově absolutně lhostejný v jakékoliv situaci od vysílání signálů přátelské barmanky, chrstnutí kondomů do obličeje po hrozbu smrti, ale tenhle hororový výlet zkazit nedokáže.