Hellboy

Průměrná a klišovitá komedie, takový slabší Marley a já. Film vychází z komiksových stripů, ale jejich poetika tu přítomna není. Prostě jen další film o psech. A Lee Pace v hlavní (lidské) roli, který si mě získal ve Vojákově dívce, se sem podle mě absolutně nehodí.

Na Wall Street 2 mě těší skutečnost, že to není zbytečné pokračování - vždyť na burze se pořád něco děje:) Tohle je plnohodnotný film doslova nacpaný nápady, vedle kterého působí první díl přímočaře až skromně. Oliver Stone měl k dispozici perfektní scénář, který rozvíjí značné množství motivů, ale nenechává je neuzavřené - taková komplexnost je poměrně výjimečným jevem. Herectví je přesné, režie dostatečně nápaditá, scénář aktuální, není zde dobro a zlo, pouze větší a menší dravci. Plus asi půlminutové cameo Charlie Sheena. Poslední půlhodina ze strhujícího "tempa" poněkud poleví, ale to není výtka. Tipuju, že kvůli své složitosti se Wall Street 2 nezapíše do historie takovým způsobem jako první díl, který byl přecejen ve své době převratnější, ale tento snímek se jedničce v mnoha ohledech vyrovná, v některých ji i překonává. Velmi příjemné překvapení, 90%.

Pterodaktyl je skvělou ukázkou toho, co se stane, když se sejde tak skvělá kombinace jako extrémně nízký rozpočet - neskutečně špatné digitální triky, brakový námět, mizerný scénář a neschopný režisér. Hlavní hrdina se jmenuje Lovecraft, další zase Bradbury, Zelazny, Lem, Burroughs, Clarke, Herbert - přímo ukázkové kacířství:)

Průměrná parodie na koncept Sedmi statečných. Kdyby tam nehrála taková esa jako Chevy Chase a Steve Martin, tak bych si tohoto snímku asi ani nevšiml. Po režijní ani scenáristické stránce absolutně nic výjimečného.

Zdaleka jsem neviděl celý seriál, jen několik dílů. Hlavním problémem při hodnocení je má nedostatečná (žádná) znalost podobných seriálů z 50. let. Nevím, nakolik je toto dílo na svou dobu povedené. Ale docela se mi to líbilo. Šílení vědci, záhadné vraždy, a do toho muž s jet-packem, to je docela slibná kombinace:) Napětí tu moc není, ale akce jo, a hlavně triky s létajícím hrdinou jsou povedené, obstály by i o 25 let později. Jinak tento seriál byl spolu s dalším podobným seriálem Commando Cody - Sky Marshal of the Universe (1953) bezpochyby přímou inspirací pro komiks a posléze film Rocketeer.

Román pro muže je odpudivý film. Nevím přesně, do jaké míry obviňovat Tomáše Bařinu, protože Michal Viewegh podle své knižní předlohy sám psal scénář, každopádně režie je mizerná, nenápaditá a dává slovu rutina zcela nový rozměr. Scénář zase nese neklamné příznaky nemoci zvané scenáristická impotence. Tohle veledílo je další ukázkou nesmírně zajímavého, ale bohužel vůbec ne raritního jevu komediálního filmu, který vůbec není vtipný. Značného množství zamýšlené komiky je zde dosahováno sprostou mluvou, a je mi jedno, jestli je v knize sprostých slov více. Stavět "vtipy" na sprostých slovech je hrozně ubohé a celkově by si "komické situace" z filmu zasloužily pořádný rozbor. Ten by sice pravděpodobně odhalil něco nehezkého o Vieweghově povaze, ale vlastně by to bylo nehorázné plýtvání časem. Co příběh? Postavy se po zbytečném úvodu potácí odnikud nikam, nedochází k žádnému vývoji ani v jejich charakterech, ani v ději. Ze zajímavých typů (zkorumpovaný soudce, umírající člověk) se spisovatel/scenárista ani nepokusil vykřesat nějaké zajímavé situace. A je příznačné, že film nijak nekončí... Reportérka Aneta chvíli pracuje na odhalení špinavostí ve vládě, ale pak na tento motiv Viewegh asi zapomněl. O linii s Janem Budařem a Filipem Čapkou se ani nebudu vyjadřovat. Snad jen postava Miroslava Vladyky dojde k jakémusi konci. ____ První polovina, přesně 50. minut, se odehrává na cestě na hory, přičemž je to tak zdlouhavé, nudné, a prošpikované trapnými "dialogy jako ze života", že jsem v jednu chvíli uvěřil, že tam snad nikdy nedojedou a celý film se bude odehrávat na cestě. Nicméně tam nakonec dorazí a druhá půlka se odehrává v tatranském hotelu. Tam se naplno rozjede oslava "luxusu", kterou prezentuje bohatá hlavní postava v podání Miroslava Donutila. Ten hraje svou odpornou postavičku tak přesvědčivým způsobem, že si bude divák po pár minutách přát, aby mu na hlavě přistálo 16 tunové závaží. Slyšet ho pak citovat Oscara Wildea ("Mám velmi jednoduchý vkus. Spokojím se vždy s tím nejlepším.") je skutečně na pěst, která ale samozřejmě směřuje na Viewegha. Donutilova postava bude působit na obecenstvo asi dost schizofrenním dojmem, jelikož je bohatá, což jí prostě cílové publikum bude závidět, zároveň je to odporný charakter. Jak se s tímhle asi divák vyrovná? Román pro muže je filmem, který potvrzuje českou malost, jakkoliv tento termín nemám rád. Jak jinak si vysvětlit plivnutí do jídla? Nadšení pro pětihvězdičkový hotel? Obyčejné krámské (abych citoval Siegfrieda Kracauera) se dojmou, zasmějí se, popláčou si a budou závidět, jen aby se nakonec ujistily, že za peníze si člověk štěstí nekoupí, a po promítání se rády vrátily do svých mizerných životů. Hnus. Jo a film je prolezlý product placementem, ale to je dnes tak běžná věc, že nemá cenu se nad tím pozastavovat.

Minimalistický počin, se kterým si upřímně nevím rady. Dobře se mi na to dívalo, zároveň ale musím přiznat, že nevím, co si z toho vzít. Myslel jsem, že půjde o sepětí s přírodou, tak, jak je to třeba v pozoruhodném snímku Terrence Malica Nový svět. Ve skutečnosti to nejsou vůbec srovnatelná díla. Valhalla Rising je, jak jsem již zmínil, naprosto minimalistický film, ať už co se týče děje (dá se zde vysledovat tak leda putování z bodu A do B, ale důležitější je duchovní pouť), výpravy (jeden kůl, jedna klec, jedna loď), pohybu kamery (kamera je statická), pohybu herců (postavy téměř neustále sedí či stojí na místě!), jejich promluv (téměř se zde nemluví) režie i střihu. Podobný film jsem asi nikdy neviděl a to mně velmi znesnadňuje jakoukoliv recepci.

Úvodních a závěrečných deset minut je zase tak akčních, jak to obvykle v hraných filmech nevídáme. Celý zbytek stopáže, tedy 60 minut, se ale nese v dost volném, někdy až nudném tempu. Děj se točí okolo ženské postavy, nové superhrdinky Kary Zor-El, ale celkově tu vystupuje velké množství nejrůznějších ženských postav a mimo jiné zde vystupuje i Wonder Woman, se kterou už má Montgomeryová zkušenosti. Jak je to v superhrdinských filmech obvyklé, tak ženské postavy tu neslouží jako objekt mužova zájmu (to spíše divákova zájmu), ale Kara není ani klasickou hybatelkou děje, jako třeba Wonder Woman, k tomu se snaží teprve dospět. Stále je totiž ještě postavičkou, kterou musí někdo neustále zachraňovat, což vlastně tvoří páteř filmu. Trochu slabé, ne? ____ Film vychází z minisérie Jepha Loeba, stejně jako v případě Batman/Superman: Public Enemies, a předpokládám, že stejně jako v tom případě jde o věrnou adaptaci komiksu (ještě jsem ho nečetl). Ale nemohu se zbavit dojmu, že tenhle snímek mohl předvést mnohem víc. Celá zápletka nedokáže diváka vtáhnout, kromě již zmíněného bombastického začátku a stejně tak epického finále, což je sice skvělých 20 minut, ale i tak je to na 80 minutový film málo. Je tu náznak klasické tréninkové scény (asi 2 minuty), jenže Kara je od počátku spíš nesympatická a značnou část děje (první půlka) se Superman a Batman jen dohadují o to, jak se s ní má naložit. Blbý je, že ani návštěva Apokalypsy se mi nelíbila. Což jsou ale zase všechno výtky směřující pravděpodobně již ke komiksové předloze. Výsledek je na stejné úrovni, jako Public Enemies - jednorázová snesitelná zábava, ale nic, k čemu bych se chtěl někdy vrátit.

Jako amatérský počin hodnotím relativně dobře, ale stejně mě mrzí, že Jehovova pomsta obsahuje tolik chyb/problémů typických u studentských a amatérských filmů. Neherecké herectví je tak běžné, že to není důležité rozebírat, mnohem více zamrzí velmi nepovedená zvuková stránka projektu. V mnohých scénách jsem postavám vůbec nerozuměl... Co říci o režii? Některé scény prostě zoufale nefungují, ale určité komické momenty zase fungují perfektně. Největší škoda ale je, že když už se scenárista-režisér rozhodl ve svém filmu udělat si srandu z jehovistů, mohl to udělat pořádně, nějakým způsobem je totálně zdiskreditovat jako celek, brutálně jim to nandat. To se bohužel ve filmu nestane, což beru jako určitou promarněnou šanci. Tady jde totiž pouze o jednoho jediného člověka, zoufalce, se kterým to jde logicky od desíti k pěti. Je sranda to sledovat, ale mohlo by to být snad ještě lepší, kdyby autor víc zapracoval na tom, že jde o jehovistu. Vždyť praktiky jehovistů nejsou nijak ukázány, je zde jen někde drobná zmínka o transfuzi krve. V téhle podobě by mohlo jít o příznivce mormonů, adventistů nebo klidně scientologů, a výsledek by byl stejný. Což považuji za zápor. Jinak scénář není špatný, ale zároveň není nijak kompaktní, jedná se o shluk scének, které nedrží moc dobře u sebe a jejich existence je ospravedlněna komickou pointou. Asi nejvíce je to vidět na procházce s tim postiženym klukem.

Bojovník od žluté řeky pojednává o souboji tří armád, které spolu zápolí někdy v minulosti o nadvládu a sjednocení Číny. Do toho se připlete chasník, který také ovládá umění meče, a jemuž vojáci zabili dcerku, takže hledá pomstu... Jedná se o typický čínský velkofilm s typickými neduhy tohoto žánru: Film sice obsahuje krásnou výpravu a velké množství epických bitevních scén, jenže právě tyto masivní souboje desítek a stovek vojáků na koních nejsou podány dostatečně zajímavě - chyba bude zřejmě u režiséra - a film je tak občas dost nudný. Některé souboje jsou ovšem povedené - jakmile se děj přestane soustředit na masy a zaměří se na jednotlivce, a také tu teče krev, což oceňuji. Jo a hlavní hrdina tu také předvádí opilý souboj - variaci toho, co se objevilo ve filmu Drunken Master s Jacky Chanem, ale tentokrát s mečem. A co se týče ideologie, tak jako v úplně všech ostatních filmech zasazených do tohoto období, je zde prosazována myšlenka, že sjednocení národa (blaho všech lidí) ospravedlňuje válku. Klasika.