curil

Jedna z nejlepších černých komedií režiséra Jean-Pierra Mockyho. Osobitá atmosféra pařížských večerů v okolí kanálu Saint-Martin a zvláště výběr figurek ze střední třídy, které mají zločineckou minulost anebo přítomnost v případě nutkavého sériového vraha Jérémieho. Smrt v komedii schválně působí přehnané a nepřesvědčivě oproti sedmdesátkovým gangsterkám. Michel Serrault dostal jednu z prvních příležitostí po stále stejných komediálních rolích zahrát si dramatickou roli, což předznamenalo řadu jeho skvělých vážných filmových rolí v dalším desetiletí. Michel Simon byl v době natáčení těžce nemocný a jde o jeho poslední film. Zemřel devět dní po pařížské premiéře filmu.

Režisér Jean-Pierre Mocky natočil později lepší komedie. Tento příběh je o honičce za balíkem peněz nejprve vypůjčeném na čestné slovo a později ztraceném v ulicích Paříže. Exteriéry velkoměsta mě jako vždy zaujaly, stejně jako dvojice nešťastníků, kteří se honí za prachama - Fernandel a Heinz Rühmann. Pro francouzskou legendu jde o jedno z posledních vystoupení ve filmu. První polovina filmu (resp. hodina) je zábavnější, pak se autoři opakují, i když některé vtípky jsou  výborné. To je zásluha mého oblíbeného spisovatele Marcela Aymé, který byl přítomen na place a psal a upravoval dialogy. Celkem spokojenost. Film jsem viděl poprvé na   německých filmových kanálech a dnes na Youtube   v originále. Ve filmu se objeví hodně   populárních francouzských herců i v malých   rolích např. Michel Galabru, Jean Carmet,   Dominique Zardi atd.

Doplnění: žánr - komedie, krimi, parodie; hudba - Raymond Bernard. Na dobu vzniku poměrně zdařilá francouzská komedie. Ve Francii velice populární komik Fernand Raynaud, u nás prakticky neznámý, byl zárukou dobré rodinné zábavy. Dodnes neztratila nic na humoru zábavná scénka v restauraci, kdy hlavní hrdina večeří se dvěma přítelkyněmi ve dvou oddělených místnostech. Nejvíce dává zabrat dvakrát spořádaná večeře o čtyřech chodech číšníkovi v podání Paula Préboista. Jeho údiv a zděšení je upřímné a není divu, když autorem scénáře je Jean Girault, pozdější režisér a scénárista "Četníků", který podobné nápady a gagy uplatnil i ve své další tvorbě. Škoda předčasné Raynaudovi smrti při autonehodě, možná by jeho filmy měly šanci doputovat i k nám.

Pro mě zklamání, první polovina filmu je horší, pak trochu příběh nabere tempo. Zařazení do kategorie komedie nesedí, vidím drama o člověku, který neumí truchlit nad ztrátou nejbližší osoby tak, jak by si představovalo jeho okolí, včetně rodiny. Začáteční podnět k celé zápletce dá nefungující nemocniční automat, což je poměrně originální. Film určitě nenudí, demoliční práce probíhají s nadšením psychotika, až jsem mu přál šlápnutí na lať s hřebíky. Takže název filmu je doslova naplněn. Jake patří mezi mé oblíbené herce a jeho výkon je standardní, ale viděl jsem i lepší.

Doplnění: Režie: Pierre Chevalier, scénář: Pierre Chevalier a Raymond Castans, produkce: Claude Heymann. Viděno dne 13. června 2024 na Youtube.

Doplnění: Režie a scénář filmu je dílem herečky Josée Yanne.

Doplnění: Režie: Alfredo Giannetti, scénář a námět - Alfredo Giannetti, Silvia D'Amico Bendico. Giuseppe Mangione.  střih - Renato Cinquini. Film uváděn také pod názvem "Correva l'anno di grazia 1870".

Film byl natočen podle povídky  Françoise Saganové.  Režiséry filmu jsou François Moreuil (v době natáčení manžel hlavní hvězdy filmu Jean Seberg) a Fabien Collin, V záhlaví uvedený  René Le Hénaff (jako režisér) je střihač filmu. Shlídnuto dne 5. června na ok.ru v originálním znění.

Výborná francouská komedie a i když nemám Annie Girardotovou v oblibě, tentokrát zazářila, což je ale podle mě i zásluha   jejího hereckého partnera Jeana-Pierre Mariella.   Film jsem viděl asi před třiceti lety, potom asi dvakrát v TV za komoušů. Přivítal bych i nyní nějakou reprízu v původním dabingu.

Průměrná francouzská komedie, která mě opětovně přesvědčila, že doby šedesátých a sedmdesátých let, kdy se natáčely ve Francii výborné komedie jedna za druhou, jsou definitivně pryč. Zde navíc pro mě nepříliš přijatelná hudba v první třetině filmu mě nezaujala, naštěstí příchod do Alp hlavního hrdiny už měl parametry zábavné komedie. Musím konstatovat, že jak herečka Catherine Allégret   přicházela do let, tím se stále více podobala své matce Simone Signoret.