fragre

Maně vzpomínám na všechny filmové adaptace Doylova románu, které jsem viděl, a připadá mi, že tato je nakonec nejvěrnější. A samozřejmě je stylotvorná, vždyť ten motiv, zde na konci filmu použitý, kdy prapotvora demoluje město a rozhání panikařící obyvatelstvo, byl následně použit mnohokráte. Kdekdo z toho filmu opisoval či čerpal inspiraci, i Karel Zeman k své Cestě do pravěku. Záběry ze Ztraceného světa jsou výtvarně skvělé a pranic nevadí ani ta trhaná animace pravěkých monster. Na expresivní herectví  se lehce zvykne, snad s výjimkou Miss White, podloudně do příběhu propašované "romantické" ženské hrdinky, která má zde snad jediný úkol, a to hrůzou třeštit oči. Zato postava prof. Challengera je skvěle obsazená a zahraná, nějak takhle jsem si ho kdysi při četbě představoval. Přes své stáří,  přes tíhnutí k senzačnosti, přes všechny zoologické lapsy, přes občasné dobou zaviněné technické nedokonalosti si ten film zaslouží plný počet hvězdiček, protože je to počátek jedné větve filmových příběhů.

Na dobrodružný film je tam docela málo akce. Spíše to připomíná cestopisný dokument s etnografickými vložkami. Ale mnohé obrazy jsou nádherné, takže to trochu zachraňují. Hugo Haas samozřejmě potěšil, nehrál špatně. Ale stejně mi to připadá jako trochu promarněná příležitost.

V dětství jsem páně Hoffmeistrovu knihu Dalekohled aneb Kdo nevěří ať tam běží přečetl mnohokráte, takže jsem k autorovi pojal nějaké sympatie. Ty mi trochu pocuchala různá dochovaná svěděctví literátů v době poúnorových upozaďovaných, zvláště vzpomínka Jana Zábrany. Tento portrét tak odpovídá jeho charakteristice prorežimního a sama se sebou spokojeného bonvivána. Nicméně on sám byl opravdu činný u leckteré důležité události předválečného čs. kulturního života a zvláště jeho karikatury jsou excelentní.

Moc pěkná miniatura, velice civilní. Krása všednosti. Paní Jirásková je úžasná a Jiřina Bohdalová zde dává vzpomenout, že bývala opravdu herečkou. Pěkná střídmá hudba

Hezky zachycená dobová hravá atmosféra. Inspirace Perným dnem a podobnými filmy a klipy jasná. Ale je slyšet, že olympické písničky vyzní nejlépe v češtině, ta občasná angličtina je spíše srandovní.

Hlavní představitel je Marku Twainovi hodně podobný, některé pasáže jsou působivé, ale celkem je to životopis přislazený a romantizovaný, který zcela pomíjí Twainův ateismus a jeho misantropii v závěru jeho života.

Překvapivě příjemná, občas poetická a stále trhlá záležitost. A k tomu ty reálie zapomenuté železniční staničky.

To je ale zvláštní film mezi všemi těmi populárními komediemi a dramaty dobové kinematografie. Náladou občas hodně připomene Valérii a týden divů (1970). Nádherně natočené scény z přírody tvoří polovinu kouzla tohoto filmu.

To je ale roztomilá záležitost, která pobaví. Byl jsem hodně zvědav, jak si televize v roce 1965 poradila s tak erotikou nabitou podvratnou až anarchistickou hrou. Minimalistická a stylizovaná, ale nápaditá výprava dala vyniknout dialogům a hereckým výkonům. Jedna hvězdička je za výkon Ireny Kačírkové, která svou Lysistratu snad ani nehrála, ale prožívala.

Pobavilo i po těch letech, obvzláště lstivý Rudolf Hrušínský. Není to vlastně feministické dílko? Vždyť mužové jsou zde vyktresleni jako chvástavci, pokrytci, nedovtipové, loudilové a vůbec jako bytosti takřka neschopné samostatného života. Slabé, ale čtyři hvězdičky.