BDMarty007

Celkem příjemná detektivka se stále atraktivní Sophií Marceau. Je to taková francouzská klasika bez přílišného střílení, pěkně to plyne. Možná ale až příliš hladce, možná by to chtělo trochu více dramatizace a rafinovanosti. V určitém momentě se začne nabízet, jak by to asi mohlo být, ale jisté to není. Sice jsem si po skončení nebyl jist, jestli jsem vše úplně beze zbytku pochopil, ale to hlavní snad ano. Cca 70%.

Klasický film ze sportovního prostředí mě tentokrát moc nenadchnul. Možná to bylo částečně způsobené neznalostí pravidel, tudíž mě to trochu méně bavilo, ale myslím, že to není jediný důvod. Billy Bean narazí na podivného chlapíka, který na baseball nahlíží optikou ekonometrických modelů a vycítí, že by na tom mohlo něco být. Je to pro něho navíc jediné východisko z bezvýchodné situace. A prostě to prosadí. Chová se vesměs i na americké poměry mimořádně arogantně a bezcitně. Bohužel jsem se nedozvěděl, proč je jaký je, jakou roli hrála v jeho životě jeho vlastní sportovní kariéra, proč se většinou ani moc nepokouší lidem své vize vysvětlit a s hráči zachází jako s neživými věcmi. Jeho láska a vášeň je zaměřena na abstraktní pojem "baseball", zatímco se všemi jeho aktéry zachází bez špetky lásky. Trochu jako člověk, který deklaruje lásku k národu, ale na lidi individuálně kašle. Podstatným momentem je, že Billy Bean není trenér, nedokázal trenéra o své vizi přesvědčit a nepochopitelně ho nedokázal ani vyměnit. Moje sympatie si nezískal a film také moc ne. Jediné co se asi podařilo je ochutnávka obrovské vášně a lásky pro baseball, která byla z mnoha aktérů cítit. Brad Pitt nicméně zahrál nepochybně skvěle a Jonah Hill je ve své roli taky velmi uvěřitelný. Navíc jedna z mála postav, kterou jsem zcela pochopil.

Mimořádně silný emocionální zážitek, u mě umocněný vzpomínkami na dětství a základní školu v pražském Bronxu (tj. na Proseku), kde to bylo hodně divoké, byť takhle daleko to nikdy nedošlo. U filmu mě z počátku trochu rušila kvalita produkce, připomínající spíše TV film, postupem času jsem to ale přestal vnímat jako minus a dokonce mám pocit, že to k tomu tak nějak patří. Příběh je vystaven jednoduše a přímočaře, krok za krokem graduje a ukazuje proces eskalace šikany, a ač to není nijak rafinované, funguje to velmi účinně a působí velmi autenticky. Je to strašlivé, jak se lidé chovají jak krutá a zvrácená smečka pod vlivem vůdce kolektivu a ani ti, kdo mají pochybnosti si pod tlakem okolí nedovolí nesouhlasit. V tomto je zajímavá role Thei v celém příběhu. Bohužel tento film je natočen podle skutečné události. Událost strašná, film výborný.

Sophie Marceau i Monica Bellucci hrají co to jde, ale bohužel, navzdory jejich kvalitám to nestačí. Film jako celek moc nefunguje. Ač je nakonec v obrysech zřejmý ústřední moment zápletky, nepochopil jsem vyústění a smysl. Má to být mysteriózní, nebo psycho? Celé to nedává úplně smysl, ale zároveň v tom ani není nějaká magičnost, nějaký vhled do podvědomí ... Je to jako David Lynch, ale funguje to ještě méně. Jedinými kvalitami filmu jsou obě pohledné herečky a pár dílčích scén, zajímavých úplně z jiného důvodu. Například úžasná pizzica; ta skladba a tanec Sereny D´Amato (dívky v rudém) jsou úchvatné (http://youtu.be/_VhYfzgdovg). To ale bohužel nezvyšuje kvalitu filmu jako celku.

Je to samozřejmě nastavovaná kaše a není to tak dobré jako 96 hodin z roku 2008, což byla mimořádně povedená záležitost. Aktéři poněkud zestárli a dcera už opravdu nevypadá na studentku. Děj není nijak rafinovaný. Je to ale stále slušný akční thriller se spoustou přestřelek, honiček v autech a bitek. Má to napětí a spád. Střih je chvílemi možná až příliš rychlý, na velkém plátně člověk skoro nestíhá přeostřovat. Jako oddechovka na odreagování velmi slušné. Cca 70%.

Hlavní hrdina v podání Cilliana Murphyho je zajímavý a charismatický. Také Joddie Whittaker svoji roli zvládla důstojně. Bohužel většina jiných postav, ač dobře vycastovaných, působí spíše jako karikatury. Je to trochu jako z dílny Guy Ritchieho, ale velmi neumětelsky provedené. Ono spojit drsnou detektivku s komedií tak, aby z toho nebyla slátanina, je obtížné, a vyžaduje to značný režisérský cit. A ten tady chybí. Scénář sám o sobě špatný není, a mohl by klidně fungovat. Problém je, že v několika momentech se režisér jaksi nemohl rozhodnout, jestli teď to bude drsné nebo sranda a výsledkem je trapnost. Pár momentů, které měly být jakousi vtipnou vložkou, nefunguje, spousta dialogů je zbytečných a trapných. Postavy se občas chovají nepřirozeně a nesmyslně, a děj ztrácí spád. Škoda, z toho scénáře a s těmi herci se dal udělat velmi slušný film. Není to úplně zlé, spíš mě rozezlilo nevyužití potenciálu.

Goldfinger, jako třetí řadová bondovka do značné míry dotáhla a utužila definici žánru „bondovka“. Bond se tady chová způsobem, který se stal pro bondovky na dlouhou dobu typickým. Za žádných okolností neztrácí humor, šarm a styl, je silný a inteligentní, má encyklopedické znalosti téměř jakéhokoliv oboru, lehce arogantní chování, vždy si hned ví rady. Muži obdivují, ženy šílí. Důraz na konzervativní hodnoty a etiku vyšších vrstev: „Některé věci se prostě nedělají. Třeba pít Dom Pérignon ročník 53 teplejší než 3°, nebo poslouchat Beatles bez klapek na uši“. Zároveň zde rozvíjí svoji další zbraň – schopnost svést kdykoliv jakoukoliv ženu a využít ji ke svým cílům. Bentley, kterým jezdil 007 v literární předloze, nahradí Aston Martin DB5. Úžasný stroj, navíc s řadou vychytávek z dílny Q. Tento automobil si o mnoho let později zahraje ještě v bondovce Skyfall. Drobnou zajímavostí je, že v tomto filmu nepoužívá oblíbené hodinky Omega Seamaster, ale Rolexky. Pan Goldfinger je skvělým protihráčem, opět téměř pohádkový padouch. Goldfinger je archetypem klasické bondovky. Celkově ale považuji Goldfinger za slabší film než předchozí Srdečné pozdravy z Ruska. Některé dějové momenty jsou trochu nedotažené a výrazové prostředky odpovídají době, ale chybí jim vizionářský rozměr. Zatímco Youngovi Srdečné pozdravy z Ruska téměř nestárnou, na Hamiltonově Goldfingerovi jsou léta vidět. V tomto smyslu si vedl v dalších bondovkách lépe.

Jednoduchá a celkem milá pohádka pro děti. Není to tak sofistikované jako animované kusy hollywoodské produkce, není to ani nějak extra výtvarně zajímavé či tradicionalisticky poetické. Je to tak od každého trochu. A právě tím jak je to jiné je to celkem osvěžující. Děti se opravdu výborně bavili a i dospěláci se občas zasmáli. Je to opravdu spíše pro děti, než "rodinný" animovaný film. Chvílemi to bylo trochu rozvleklé, to bych viděl jako hlavní výtku. Ale finále mělo spád. Z celého filmu se mi nejvíce líbila písnička s velmi chytlavou melodií (http://youtu.be/hov8eG0O-hk). V závěru začali děti v kině spontáně tleskat, což jsem snad ještě nezažil. Takže za děti: 80%

Předchozí bondovka Quantum of Solace nebyla úplně nejpodařenějším kusem série. Porušila řadu pravidel série a proslavila se zejména neuvěřitelně rychlým střihem některých částí, který hrozil slabším náturám epileptickým záchvatem. Předpovídal jsem, že bude muset následovat určitá resuscitace žánru, tak jako kdysi po Povolení zabíjet. Tak to bylo také anoncováno. A skutečně v mnoha ohledech se tvůrci pokusili tentokrát vytvořit kus, který navazuje na tradiční bondovky. Zejména předtitulková scéna je úplnou klasikou, připomínající Srdečné pozdravy z Ruska, Zlaté oko a další. Titulky jsou nádherné, opět umělecký kus sám o sobě. Stejně tak titulní píseň od Adele je určitě jedna z nejlepších v historii série. Vynikající zachycení atmosféry a určité souznění s ústřední melodii James Bond Theme. Bohužel od titulků dále už to postupně začíná jít trošku špatným směrem. Scéna v Macau je ještě dobrá, ale pak to postupně nabere podivný směr. Základní kreativní idea bondovek je: "Britský tajný agent se šarmem a stylem zachraňuje svět, když už všechny ostatní prostředky selhaly. Pracuje sám, vybaven chytrými vynálezy bláznivého šéfkonstruktéra MI6." Se šarmem a stylem je to trochu půl na půl. Několik velmi dobrých konverzačních vtipů (asociace „den“ – „promarněný“ ….). Skvělé je, jak si Bond nikdy nezapomene uprostřed přestřelky narovnat manžetové knoflíčky a sako. Dialogy mezi Bondem a agentkou MI6 (Naomie Harris) příjemně jiskří. Ve filmu ale chybí klasická bond girl. Agentka jí není a druhá hrdinka je také pouze epizodní. Skoro by se dalo říci, že je jí tentokrát M (!). James Bond je tu ale opět v postmoderním duchu tak trochu rozervaná osobnost, žádný neohrožený superman. Mělo by ho to snad polidštit, ale myslím, že se to nedaří, spíše ho to vzdaluje legendě o pohádkovém hrdinovi. Místo špičkového agenta připomíná spíše archetyp detektiva z moderních thrillerů, který sice zarputile jde za svým cílem, ale lidsky je tak trochu alkoholik a zkrachovalec. Hlavním problémem této bondovky ale je, že to vlastně vůbec není špionážní thriller. Není tady jedinec či mocnost, která by ohrožovala svět, ale jedná se opět o velmi osobní záležitost. James Bond tady ani není moc tajný agent, spíše elitní vyšetřovatel. Prostě tu chybí ten fatální rozměr konfliktu, grand finále je vlastně lokální epizodka. Velmi silně jsem si uvědomil, že právě ta pohádka o zachraňování světa britským agentem (tedy i pohádka o stále klíčové roli bývalého impéria) je to co odlišuje bondovku od jiného akčního thrilleru. Skyfall je velmi slušně natočený akční thriller, ale jako bondovka podle mého názoru nedosahuje kvalit těch nejlepších. Příslibem je poslední minuta filmu. Ta vrací vše přesně tam, kde to před 50 lety začalo. Stejná kancelář, stejné role, stejné charaktery. Pokud tady tvůrci příště navážou, už se těším na další bondovku.

Druhá bondovka na první přímo dějově nenavazuje, byť se, a to je základ další tradice, objeví odkaz na předchozí film (žena z kasina s vášní pro golf a Bonda). Nově se objevuje několik prvků, které se do budoucna stanou součástí matrice. Po úvodním „pohledu skrz hlaveň“ začíná rovnou děj, takzvaná předtitulková scéna. Titulky už jsou pak klasickým uměleckým kouskem. Hraje pod nimi silná hudba, ale ta vychází z JB Theme a není to titulní melodie. Ta zazní až později. Objevuje se také hlavní zbrojíř MI6 už pod jménem Q a to v podání Desmonda Llewelyna, který ho bude hrát až do své smrti. Vybavuje Bonda první vychytávkou, speciálním kufříkem. V této bondovce si také „zahraje“ naše tehdejší vlast. V úvodu sledujeme šachový duel Československého velmistra Kronsteina, pod československou vlajkou, který je také hlavním plánovačem SPEKTRE. Zazní také hláška „failure is not an option“ (neúspěch se nepřipouští), která se dodnes používá ve spoustě firem při zadávání projektů. Srdečné pozdravy z Ruska jsou určitě jedna z lepších, ne-li nejlepších bondovek. Film výborně mixuje napětí, humor, eleganci, akční scény, svět špionáže, atraktivní lokace, atraktivní ženy, chytré vynálezy … prostě všechny ingredience dobré bondovky. Film je natočen a sestříhán tak, že ani po půl století nepůsobí vůbec staře.