Fender

Amélie z Montmartru je přesně ten typ filmu, který dokazuje, že i film o ničem může být zajímavý. Tento film mě vždy potěší, zlepší mi den a nikdy mě nezklame. Film má zvláštní uklidňující atmosféru, v srdci Paříže a hlavní představitelka je okouzlující, ač pochopit její duši a její myšlenkové pochody je mnohdy obtížné. Film je možná o ničem ale i tak diváka nutí se nad celým dějem zamyslet a hledat nějakou tu myšlenku, která se zde může vyskytovat, to je dle mého to velké kouzlo.

Tento poslední díl je mnohem více temnější a také více emotivnější, čímž byla celá trilogie hezky zakončena a 11 Oskarů bylo naprosto zasloužených a také velkou poctou, za tak skvěle odvedenou práci. Krásný konec.