Tom10000

(POZOR, SPOILERY!). Druhá část akčního příběhu plného napětí, a také i romantiky, zpracované slavným režisérem Zackem Snyderem, a pojednávající o bývalé příslušnici krutého Mateřského světa Coře/Arthelais nás přivádí přesně tam, kde nás děj první části završený dramatickým soubojem mezi onou mladou ženou a admirálem zmíněné říše Atticusem chvíli kolébal na vlnách vítězství, aby nakonec překvapil a napnul na pokračování v podobě jeho přežití. Po návratu "domů", jímž prvý díl končí, máme nyní možnost sledovat přípravy na sklizeň, díky níž by se mohl zdánlivě nevyhnutelný konflikt vyřešit diplomatickou cestou kompromisu. Avšak, souběžně s nenásilným plánem je též chystáno opatření pro souboj na planetě, o níž je mezi rebely a loajalisty pře, v podobě zákopů a sbírání všech dostupných zbraní (...). Tomu jest věnována první třetina filmu. Naprosto zbytečná, a navíc silně natažená zpomalenými záběry a západy slunce, jakožto dlouhými pohledy na něj. Mimo to naštěstí vyniká romantické chvíle Cory s jejím farmářem, na jehož jméno po chvíli zapomenete, (stejně jako já) kdy se mu mladá Arthelais svěří s krutou pravdou - to ona zabila princeznu Issu. To ona byla přesvědčena pod vlivem svého "otce" Balisariem, že se musí zbavit královské rodiny, aby nastal mír. On vyřídil královnu a krále, ona dívku. Načež ji Balisarius, aby se zbavil i své přívrženkyně a chopil se definitivně moci, obvinil z vraždy, a ona musela utéci před jistou smrtí (...). Jistě, jeho logika je nám nepochopitelná, a docela rychle utíná zajímavý spád událostí, díky nimž by spolu mohli vládnout bok po boku, a vzájemně se doplňovat. Jenže to jest jen jedna z mála zkratových situací, jež kazí jinak docela dobře rozjetou sérii. Další přichází vzpápětí. Druhá třetina filmu nám představuje, mimo žijícího Atticuse a jeho odhodlání opět bojovat, příběhy jednotlivých vedlejších postav, chystajících se se svým svěřením vypořádat s minulostí a přesvědčit ostatní o svém odhodlání zničit Mateřský svět. A poté, (pozor!) máme jedinečnou možnost se s postavami připravit v zákopech, krytech, a s Corou a jejím farmářem vyrazit za admirálem, dojednávat podmínky míru (...). Jenomže pro co? Otevírá se nám nádherná dějová linka. Cora se obětuje pro svůj lid, a vyrazí s Atticusem vstříc svému "otci". Snaha jejich společníků dorazit za ní, a utkat se se všemi chvíli předtím, než by se Cora opět připojila k Balisariovu, by byla úspěšná, avšak hlavní cíl nikoli. Z Arthelias by se znovu stala krutá, bezcitná stvůra, již by musel farmář moc a moc přemlouvat, aby se k němu vrátila. A třeba ne láskou, ale soubjem Attica s ním by se v ní zlomilo veškeré Zlo a ona ho (Attica) zabila. Jsem asi naitvní, ale dle mého mínění by tato dějová linka mnohem lépe zapadla do příběhu než to, co se v něm skutečně objevilo. Mír dojednán není, Cora se sice vzdává, a už málem nastupuje, ale její farmář neustoupí a dává ostatním signál k boji. Ten se odehraje ve spleti střel, mrtvých, raněných, ve zmatku zničených domů a strojů. Vše řádně připravené  a přichystané pro to, aby se Cora, dostavší se do své lodi, s níž na planetě přistála, vtěsnala mezi ostatní, jež odlétají na tu hlavní, na Světozor (či jak se jmenuje, ani to nám v hlavě řádně neutkví) a tam jakožto raněná vojačka překvapila ocotné mediky. Její cesta za Atticem je velice snadná, každý pod jejím náporem střel padá. Než se s ním setká, ještě připevní granáty na generátor výkonu lodi, a domluví se se svým farmářem (...). Toť téměř závěr. Na zemi umírá jeden vesničan za druhým, pár vedlejších hrdinů, ale ač přijíždí tank za tankem, pěchota za pěchotou, Titus a jeho spolubojovník Tarak jsou jako v Bondovi nezastřelitelní a obratně vykrývají bez známek vyčerpání jednu ránu za druhou a Sam se naučila s čímsi na způsob pancéřové pěsti střílet, jako kdyby zbraň znala odmalička. Mezitím však Cora vraždí jako pominutá, stejně nevyčerpatelná, a když už narazí na odpor, zakřičí a je o problém postaráno. Tato technika funguje i u Tita. Atticus se nevzdává. Dává Coře zabrat. ve chvíli největšího napětí, kdy admirál smrtelně ublíží jejímu farmáři, granáty vybuchnou a loď se začne nezadržitelně naklánět a řítit k zemi. Cora je na hlavu poražena, Atticus ji začne škritit (...). Avšak pozor, i sebesilnější stisk s Artelais nehne. ŠKube sebou, jak jen může, a neomdlévá. Překvapivé. Avšak proč by měla omdlít, a spolu s Atticem odletět její lodí pryč? A tím (znovu je tu ta možnost!) zpestřit děj? Ne, vše dopadně skvěle. Až nadmíru úžasně. Zaprvé: farmář admirála Attica vážně zraní, a Cora, nijak nepřidušená (jako třeba Katnis v Hunger Games - Síla vzdoru 1. a 2.část) mu bez váhání usekne hlavu. Společně odletí pryč z lodi, a poté, co exploduje, zbytek povstalců sestřelí z ní unikavší stíhačky. Ano, mimochodem, zasažení vesnice se nepovedlo. Rána až překvapivě příliš vychýlila děla ze zaměřovací polohy. Jaká náhoda, viďte? Když pomyslíme na zasažení kusů skály nad vesnicí, jež se mohla třeba odlomit, a opět tím zpestřit děj. Jedna věc však přeci jen příběh zdramatizuje, respektive, vytvoří prostor pro duševní růst Cory. Ta, jinak chladná jako kámen, po pár nocích s farmářem náhle děsivě truchlí nad jeho ztrátou. Nad ztrátou postavy, jež v příběhu vlastně hrála spíše menší roli (...). Ale což. Třetí díl snad mile překvapí. Arthelais, jež v tom prvém prozradila svému příteli, že z ní vše, jako láska a něha vymlátili, a ved druhém na konci pláče u jeho pohřbu,  třeba příště slovo dodrží, a až si najde novou lásku, po jejím skonu nehne ani brvou. Třeba bude, až se se svými spojenci vydá hledat Issu, skutečně čelit vážným problémům, z nichž nebude jednoduchého úniku. A třeba ji Balisarius doopravdy zajme a přesvědčí, aby se k němu přidala, a tím umožnila pestřejšímu vývoji děje (...). 40 procent. Dvacet za Coru, deset za krutého Attica a s ním spojenou závěrečnou bojovou scénu s ní a deset za smutně dojemnou pasáž, v níž Artelais zabila Issu. Její možné přežití jest jediný důvod, proč se na pokračování těším. Tedy, jestli k němu dojde. Opět doporučuji zhlédnout, avšak, jak už padlo u minulé části, v klidný večer, kdy není nic jiného ke zkouknutí po ruce.

(POZOR, SPOILERY!) První část sci-fi akčního filmu od režijního velikána Zacka Snydera nám přináší dvě hodiny plné dramatického napětí, krvavých bojových scén, ale i částečně romantiky a kouzelné hudby, jakožto příjemného vesnického prostředí. Příběh samotný se točí nejvíce kolem jisté Cory, (Sofia Boutella, známá z nejnovější Mumie) mladé ženy, jež coby dítě přišla o rodiče a svoji vlastní planetu. Tu, včetně dalších milionů, ovládá odpradávna mocnost zvaná Mateřský svět. Říše, jíž vládl mocný expanzivní král, jeho žena, a pomalu již i mírumilovná dcera Issa., jež měla na otce číl dál tím silnější vliv. Bohužel, vlivem zrádce, toužícího po dalším dobývání světa, královská rodina padla. Sám krvelačný Balisarius si už dříve z jedné bitvy přitáhnul právě Coru, jako jedinou přeživěí, zatímco zbytek populace vyhladil. Dívka se pod jeho ochranou změnila na ctižádostivou, mocnou válečnici, jež po vesmíru coby nejprve vojačka, a poté i důstojnice rozsévala semínka krutosti a nemilosrdenství. Dokud neskončila v blízkosti samotné Issy, již chránila a sledovala. Po boku princezny, schopné dotekem uzdravovat (...). Vše ohledně minulosti Cory/Arthelais (její jméno coby přívrženkyně Mateřského světa se dozvídáme v průběhu filmu, čímž máme možnost postupně hlavní postavu poznávat. A vytvářet si k ní vztah. Což se podle mne velice daří. Ostatní však méně. Cora havarovala na zdánlivě suché, neúrodné planetě, kde se seznámila s místními farmáři. Ti žijí mírumilovným, laskavým životem, aniž by se vměšovali do politiky. I mezi nimi však vládne rozkol. Na jedné straně vůdce vesnice, tajně usilující o pomoc revolucionářům, na druhé místní odpadlík, přející si s Mateřským světem vyjednávat. Po smrti krále totiž převzal roli představeného říše admirál Atticus, velice ctižádostivý a krutý muž, toužící po podrobení si všech, jakožto i potlačení jakéhokoliv vzdoru. Právě plánuje přiletět na zdejší planetu. A najít nejen nejhledanější uprchlici ve vesmíru - Coru, ale i jakékoliv revolucionáře (...). Mohl bych vyprávět dál, ale to netřeba. Hlavní části filmu jsou totiž pouze dvě: úvod, kde máme šanci spatřit jistou dívku Sam, kterak se ocitá ve smutné situaci coby rukojmí příchozích vojáků, a též hovořící s vysloužilým královským vojákem/robotem, a závěr, kdy Cora po dvou třech minutách fyzického souboje v duchu Terminátora porazí, a (zdánlivě) i zabije Atticuse. Bez středu bychom se mohli obejít, a nic by nám z Rebel Moon neuteklo. Doopravdy (...). Závěrem? Cora jest velice dobře "vytvořená" postava. Není moc filmů, kde bychom měli v hlavní roli dívku, jež coby malá holka skončila "pod vlivem" krutého muže, jenž z ní vychoval stejně brutální, krvelačnou ženu. Není mnoho filmů, kde bychom spatřili onu postavu též mezi elitou, po boku zázračné mladé dcery krále nejmocnější říše vesmíru, zde princezny Issy. Totéž bohužel nelze říci o komkoliv jiném. Snad mimo Sam. Její něžné chování, nucená nápomoc těm, kdo ji zabrali planetu, skončivší málem znásilněním, jest spolu s velice úchvatnou chvílí, kdy rozmlouvá s "pamětníkem" válek i poslední královské rodiny, tedy i Issy (a též vraždy všech) druhou, a bohužel i poslední dobrou částí snímku (...). Kdybych měl možnost vybrat z filmu to dobré, trval by jen třicet minut. I proto budu hodnotit jen z jedné čtvrtiny děj, tj. 25 procent, po deseti za každou dobrou postavu, tedy dvacet, a po pěti za dobré scény jako takové, tudíž vzpomínky na minulost, Issa a robot, a poslední bitva. Tedy patnáct. (...). Hodnocení? 60 procent. Vcelku dobrý film, ale mohl býti i rozhodně lepší. Doporučuji zhlédnout jednou do roka coby večerní oddechovku, kdy není co jiného na zkouknutí.

(Zhlédnuto v Biografu Český Ráj 05.09.2024). Odlehčeně morbidní podívaná odehrávající se v halloweenském duchu od duchařského přeborníka Tima Burtona nám sice nabízí hororovou podívanou, avšak silně protkanou černým humorem a částečně i romantikou, ovšem vždy podmíněnou komickým nezdarem. V hlavní roli dávno zesnulého vykradače hrobů se objevuje sympatický, vždy vtipy ostřílený Michael Keaton, jenž coby Beetlejuice pracuje v záhrobí jakožto šéf pobočky vyřizující stížnosti pozůstalých. Jeho klidný "poživot" však brzy skončí. V patách mu začíná být jeho dávná maželka, ještě o stupínek krutější Monica Bellucci, jež se ve své roli doslova "zcelila" a nyní po něm zuřivě pátrá. On se s ní rozešel, ona jeho odmítnutí nerespektuje. Do duchařských neshod se nešťastnou náhodou zapojuje jistá rodina Deetzových. Především skrze její prostřední generaci, kdy Lydia, (Winona Ryder) v televizi známá svojí sérií zvanou Dům Duchů, při vyslýchání jedné z rodin postižených zesnulými bytostmi spatří neznámého muže. Nedávná smrt jejího manžela, vyhlídka na další úmorné roky plné stresu ji příliš nepomáhají, zejména v momentě, kdy se o ni začne zajímat její přítel v práci, Rory (Justin Theoux). Další rodinná tragédie, smrt v nejstarší generaci, smrt dědečka, celou rodinu seskupí dohromady. Při pohřbu dědy zaujme nejmladší generaci, již zde sama zastupuje Astrid (Jenna Ortega, známá z podobně morbidního díla Wednesday) v dědečkově domu na půdě model městečka a podivný plakát. Píše se na něm právě o Beetlejuicovi. Kdo třikrát vysloví jeho jméno, tomu se zjeví. Proč tak neučinit? (...). Legrační podívaná, plná rychlých zvratů, v nichž by se, troufám si říci, nikdo před pěti deseti lety nevyznal. Rychlost díla zdá se až neuvěřitelná, avšak dějová linka jí bohatě stíhala. Jistě, někdo se pozastaví nad doslova vnucenou idou životního prostředí, jež zde zavání v určitých okamžicích, stejně jako přítomnost známé automobilové značky a TOP 1 značky mobilních telefonů. Avšak pokud pomineme naprosto viditelné pokusy přiblížit snímek i progresivním pokrokářským jedincům, najdeme zde jen čistou práci jemně usilující o přízeň diváka. A tu si zaslouží (...). Jen s podivením, že jsme zde neměli tu "čest" setkat se s postavami snědší pleti, jiného genderu, či orientace, tolik k USA patřící (...). Nejvíce zazářil samozřejmě Michael Keaton, pro mne osobně mu ale silně konkuruje i má oblíbená herečka, stoupající hvězda Jenna Ortega, jíž tyto duchařské filmy velice svědší a sluší. Dostala zde dost místa, což se v jiných filmech moc nestává. A sílu ji dodávaly i ostatní postavy, což je zejména v dnešní době velice ojedinělým jevem (...). 80 procent. Čtyřicet za děj, po deseti za Jennu a Michaela a dvacet za všestranost, co se týče míry prvků horovového, romantického a komediálního. Dvacet ubírám, a to se musím přiznat, za přepjaté části týkající se animovaných představna dědu, jakožto černobílých vzpomínek Beetlejuice. To už je, čistě podle mne za hranou snesitelnosti. Ale mám pro to svůj důvod - konplex z dětství a hororu "Koralína a svět za tajnými dveřmi", z něhož jsem nemohl tři dny spát, a silné nechutenství k děsivým trhavým dvoubarevným podívaným. Vše zdánlivě loutkové a napodobující "retro horory" (slavné na jedné sociální síti s videy) nesnáším. Doporučuji se podívat, ale jen jednou či dvakrát do roka. Vícekrát skutečně nikoliv.