Recenze (100)
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/885/162885327_f697f3.png)
Rocky Horror Picture Show (1975)
Úlet, bizarnost, kalhotky, transvestismus, fetišismus a další úchylky - slova, která nejvíc charakterizují tento netradiční muzikál. Glam rock ve své nejdekadentnější podobě. Nezapomenutelná role pro Tima Curryho aneb My tančíme, vy tančíte. Strhne vás to, pokud se necháte...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/057/57184_345060.jpg)
Zažít Woodstock (2009)
Kdyby se Zažít Woodstock jmenoval Zažít přípravy Woodstocku, pravděpodobně bych neměla nejmenší výhrady. Bohužel ale, trailer i název filmu udělaly idiota nejen ze mě. Celou dobu jsem já i ostatní osazenstvo kina netrpělivě očekávali něco jako tour de Woodstock se vším, co k tomu patří a hlavně... nějakou hudbu! Místo toho jsme měli možnost vidět uvědomnění si homosexuální identity, trable v rodině, potíže při zařizování celé akce, sem tam prostoupené vtipnou scénkou. Když už se hlavní hrdina dostal do centra dění, tak neměl nic jiného na práci, než se zprasit elesdéčkem. A najednou se nám zobrazí jakési tripovité moře světýlek s linoucími se riffy někde v dáli. To měl být asi koncertní vrchol, který si sjetý Demetri Martin těžko mohl pamatovat... Film působí, jakoby nevěděl, kam skočit dřív - na louku, na nadávající obyvatele městečka, na rodinu pořadatele, na dělníky. Vylezl z toho mišmaš, který docela obstojně terorizuje natěšeného diváka. Velká škoda.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/707/158707641_a182bf.jpg)
Poslední dny (2005)
Až budu chtít někoho uspat, pustím mu Last Days. Tak nehorázně dlouhé záběry vyloženě o ničem zdolají i ty nejotrlejší. Jaká vnitřní posedlost? Jaké ničení? Kde? To všechno je spláchnuto pomalu plynoucí dějovou nudou, která se s přibývajícími minutami stává víc a víc na nervy lezoucí. Koho baví hledět na tříminutovou bezeslovnou přípravu snídaně, která sestává z "kornflejků" zalitých mlékem? Nicméně, musím pochválit Michaela Pitta - poprvé jsem ho viděla vytvořit víc jak dva různé výrazy v obličeji! A stejně, pustit si Venus In Furs na dojezdové party je velká dekadence...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/450/159450267_c80088.jpg)
Sid a Nancy (1986)
Necelé dvě hodiny sledovat sebedestruktivní počínání dvou feťáků se dá vydržet. Ale necelé dvě hodiny poslouchat uječenou Nancy, jejíž hlas se podobal umrčenému a rozmazlenému spratkovi, bylo moc i na mě. To se pak není čemu divit, že Sid v podání Gary Oldmana (btw jeho herectví tady klobuk dolů!) jednal tak, jak jednal... Nicméně, film, který si vezme za úkol zobrazit drsné punkové prostředí let sedmdesátých, a přitom nemá vůbec "koule", to je chyba naprosto fatální!
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/044/44303_ca65e0.jpg)
Dresden Dolls: Live at the Roundhouse (2007) (koncert)
Když si na své vystoupení nějaká "slavná" pipina navleče pouze spodní prádlo, je to trapas. Když si Amanda Palmer vezme korzet a podvazky, příjde mi to naprosto normální. Dokonce nemusí poskakovat po pódiu a násilně si roztleskávat dav. I když sedí za klavírem, sálá z ní obrovské charisma, které se hlubokým výstřihem a natřásáním zadku nedá vykřesat. (Nedá! Opravdu...) S kolegou Brianem Viglionem působí přirozeně, sehraně a přestože používají jen dva až tři nástroje, vytváří neskutečně bohatou a originální hudbu. A s doprovodným dramatickým ztvárněním vzájemného mlácení se do těhotenských břich dvou hereček se nad tou opovážlivostí ani nepozastavíte...
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/362/159362033_59ae1a.jpg)
Dig! (2004)
"Let me entertain you!" Anton Newcombe je zvláštní týpek. Rvačky na koncertech, nečekané "raplení", kopání do fanoušků, hádky a sebevědomé výkřiky to v tomto dokumentu jen dokazují. I když je fakt, že horká hlava v The Brian Jonestown Massacre nebyl jen on. Snad jen nehorázně hláškující a naprosto free Joel Gion se syndromu členství v BJM obloukem vyhnul. Jako protipól tu máme The Dandy Warhols - úplně v pohodě parta lidí, které hraní spolu evidentně baví, užívají si slávu a nemají mezi sebou žádné větší problémy. Courtney Taylor zpětně komentuje záběry, natočené během vývoje obou kapel. Tenhle dokument rozhodně nenudí!
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/164/257/164257461_345265.jpg)
Chorus Line (1985)
Na jedné straně povedená taneční čísla, v čele se závěrečným defilé ve zlatých oblečcích. Na straně druhé téměř nulový děj a brutálně kýčovité songy s tak uječenými výškami, že jsem během těchto sekvencí musela ztlumit zvuk. K tomu skoro neměnné prostředí a nevýrazní herci (Michael Douglas - světlá výjimka, jako jediný nezpíval, což bylo paradoxně jenom dobře!). Pro mě ohromně klíšovitý muzikál.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/599/158599653_bd09c3.jpg)
Jesus Christ Superstar (1973)
Nedokážu si představit jinou vhodnější dobu pro vznik tohoto muzikálu, než sedmdesátá léta. To "hipísácké" nadšení a zároveň pohoda s lehkostí doslova sálá z každého záběru. Samotný příběh je přednesen přirozeně bez jakékoliv křeče, která se při zpracování takovéto tematiky vyloženě nabízí. Jednotlivé songy jsou jasně definovatelné, silné, ale přitom žádný z nich příliš nevybočuje. Dohromady vytvářejí harmonický celek. Jesus Christ Superstar je důkaz, že spojení rocku s čímkoli funguje (alespoň u mě) na výbornou.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/245/158245076_3b2439.jpg)
Pyramidy (2002) (TV film)
I když je pravda, že hraný (populárně - naučný) dokument je přístupnější širším masám lidí, já upřednostňuji fakta. Příjde mi totiž zbytečné vynakládat takové "úsilí" na jedinou historickou epizodu a přitom nebýt seznámen s ostatními událostmi daného období... Navíc, pro zainteresované publikum takto pojaté dílo nepřinese žádné nové informace, jelikož se podřizuje většinovému nevědění, a tudíž podává jen to nejnutnější. Nicméně uznávám, že BBC si s Pyramid vyhrálo. Ať už se jedná o počítačové zpracování, kostýmy či prostředí. Pro egyptologické začátečníky výborný matroš.
![plakát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/061/61285_7b8126.jpg)
Miroir noir (2008)
Tohle není jen hudební dokument. Stačilo použít "zrnitý" obraz, filtr a šikovné nápady režiséra Vincenta Morisseta. Záběry z natáčení desky se střídají s koncerty a do toho mluví lidé, volající na linku Neon Bible. Je úžasné vidět, s jakým zaujetím a vervou jdou Arcade Fire do svých koncertů, kdy na konci všichni členové vypadají, jako by se měli zhroutit jak fyzicky, tak psychicky. Zpívání do megafonu v publiku, záběry na totálně zaplněné haly a stadiony, celá kapela narvaná a hrající ve výtahu, nahrávání v kostele, příprava před vystoupením, Win Butler jedoucí v autě a zpívající Keep The Car Running... Miroir Noir má prostě nepopsatelnou atmosféru, při jehož sledování jsem měla permanentní "husí kůži". Pro mě jeden z nejlepších hudebních dokumentů, které jsem zatím měla možnost vidět. (pozn.: s odstupem času se poslední věta stává relativní.)