Recenze (2 937)
Nabarvené ptáče (2019)
Sbírka bezvýchodnosti a naděje, hrůzy a uspokojení, neštěstí a vzteku. Přehlídka zvířat zahnaných do kouta, sestavená do leporela dokonalých černočerných scén. Radost sledovat, hrůza vnímat...
Muži, co zírají na kozy (2009)
Na film jsem se podíval kvůli historce v pozadí - kdy ta americká tajná vojenská jednotka vznikla na popud fámám, které se dostaly přes železnou oponu o úspěšném československém výzkumu parapsychologie a telekineze. Ve skutečnosti šlo o jednoho hochštaplera a jeho triku s mouchou, ale to se samozřejmě nešířilo. Bohužel film samotný je trošku jiný než jsem čekal a i přes famózní herecké obsazení jsem si ho užít nedokázal.
Modelář (2020)
Dobrý film, který v mých očích sráží Hádek s Mádlem, kteří na to kvalitu nemají.
Jak v nebi, tak na zemi (2023)
Viděno na Zlínském filmovém festivalu společně i s Lou Thompson, což byl velký zážitek. Film funguje celý naprosto přirozeně a na rozdíl od jiných kombinuje dramatické linky s humornými, což je velmi příjemný bonus. Humor a ironii přináší především Édith Cochrane, která se role zhostila famózně. Lou po filmu prozradila, že Édith je jeden z nejzábavnějších lidí co zná, což se vždycky projeví tak, že se pohoda na place odrazí ve kvalitu na plátně. Příběh je dost komplikovaný na to, že zápletka je velmi prostá, každopádně film se rozhodně vyplatí vidět.
Něžní metaláci (2023)
Film je vlastně sestříhanou verzí seriálu. To se pozná podle občas trochu krkolomných zvratů, které nejsou úplně vysvětleny. Je tu hodně vidět nedostatek peněz. U animace to nevadí, dá se to "svést" na uměleckou licenci (ale popravdě, prázdné obličeje mi byly spíš nepříjemné), ale u hudby, která měla být stěžejní čísti filmu to chybí hodně. Bohužel se nemůžu ubránit srovnání s americkým klišoidním filmem Metaloví lordi (2022) , který ale i tak vyznívá lépe. A člověk si neužije ani španělštinu, protože je film v katalánštině a to je teda něco...
Valentina (2023)
Velice silný příběh. Smutný a ještě smutnější. Černý jako kmen stromu ohořelý po zásahu blesku...
Jíst / Spát / Jásat / Opakovat (2024)
Viděno na festivale ve Zlíně. Paní režisérka je moc sympatická, její synek možná ještě víc, ale tohle jsem nějak nepochopil. Nemá to hlavu ani patu, žádný vývoj, nedejbože zvrat, gradace je minimální. Skoro jsem si říkal, že si musela mnout pacičky když se ve finále objevila aspoň trochu nějaká akce... Nepochopil jsem motivaci ani závěr tohoto snímku, nejistota během covidu měla často mnohem vážnější vliv na osudy lidí a že musí sportovci dřít? Come on... Nejvíce mě zaujalo zobrazení irské zimy a taky irská angličtina, která je úžasná.
Řád saténových mašlí (2000) (TV film)
Po hříchu jediný film Jasminy Blaževič. Od první minuty je jasné, že nejde o klasickou českou pohádku. Je to mrazivý horor, ve kterém se střídají úžasně nasnímané scénky s těmi slabšími. Malé herečky jsou tak půl na půl, ale dospělý casting je perfektní. Dokonce i Jitka Asterová je výborná (!), Kraus a Šteindler klasika a Vilma Cibulková skvělá. Jiří Lábus tam nehraje, je to jen hlas toho prdícího skřítka štěstí.
Vražda v Paříži (2023)
Jednička nebyla buhvíco, ale dal jsem jim šanci, jestli se ve dvojce podařilo vytáhnout to dobré a přeskočit to slabé, ale je to přesně naopak.
Matka v trapu (2024)
Jediné překvapení je, že manžela nehraje Langoš, ale Plesl... Jinak zase nudná konverzační "komedie" s dramatickým příběhem, který nudí.