Pametnice

Ivetu Bartošovou si nejvíc pamatuju v období  třetí série, protože naši kupovali ty bulvární plátky a opravdu těch článků bylo plno. Asi znám všechny Ivetiny písničky, ale já jsem jela Tanju, Doro, trošku jiný styl. Zajímavá pro mě byla první série, protože o jejím vstupu do velkého pěveckého světa jsem moc nevěděla. Osoba Petra Sepéšiho mě překvapila, ale samozřejmě se neupínám k tomu, že všechno v tom seriálu je pravda. Líbila se mi ta linka fanouška, která se táhne každým dílem. Zaujal mě i Ondřej Brzobohatý, který to hrál tak opravdově. Anna Fialová se své role zhostila dobře. Nikdy nebude nikdo vypadat jako Iveta a už vůbec žádná herečka jako Iveta nezazpívá. Tak určitě není potřeba se rozčilovat, kdo ji měl hrát a jak. Poslední série je pro mě celkově smutná, celý ten osud, nástrahy, naivita, závislosti citové i fyzické. Hodnotím to takový průměr.

Ostuda vidět film až teď. A ještě takový film. Jsem nadšená, krásné obrazy, tolik symbolů, beze slov skvostné vyjádření pocitů, nádhera. Hlavně v první polovině je Hedy naprosto úžasná v detailech, které musíte postřehnout. Líbí se mi ta kamera moc, hudba trošku míň. Příběh jednoduchý a tak krásně natočený. Na dobu, ve které dílko vzniklo, je to skvělé.

Hodně mě zajímalo, jak pan režisér a scénárista, volně inspirovaný, příběh uchopí a jakým směrem se bude děj ubírat. Téma gulagu je na misce vah spolu s řešením vztahů v rodině, občas klesne jedno, pak druhé, ale nakonec je to tak v rovnováze. Paní Bohdalová ve svém věku, klobouk dolů, že zvládá texty, odchodí, oddýchá, vydýchá. Líbí se mi v komických polohách, ale už od Ucha víme, že bravurně zvládá i drama. Když srovnám Klec a Svatou, tak mám pocit, že těch pět let je tam znát. A nemyslím herecký výkon, jen mi to přijde takové už smutnější. Lenka Vlasáková hraje tyto polohy s vervou sobě vlastní, tady už příliš na zhroucení. A Pavlu Beretovou jsem zatím viděla jen v jednom filmu, ale je sympatická a výrazem, gestem dokáže dobře vyjádřit svůj pocit. Takže se nám teď společnost dělí na dva tábory. Svatí, morálně čistí a ti, kterým údajně nevadí lež. Je potřeba se taky trochu zamyslet. Je to film. Taky jsem si myslela, že závěr bude jiný. Ale všechny kroky, které Olga podnikla dokázala vysvětlit. Konfrontuje ji to, nejen s vlastní dcerou, ale i s celou společností. No, nastavme si zrcadlo. V tom filmu se nám to bohužel ne příliš šťastně promítá ve vážném tématu, kde je takové pochybení velice citlivé s ohledem na hrůzy, které byly reálné. Takže raději bych se zaměřila na požitek režie, hereckých výkonů a zajímavé hudby. I když film nejde příliš do hloubky v tématu, je to film dobrý a paní Bohdalové přeju ještě aspoň tu jednu komedii.