Rohy212

Love, Simon má důležité poselství a neskutečný společenský význam. Bohužel je to zároveň ale jen průměrná teen komedie, kde jsou dialogy, situace i herci často prkenní, gesta teatrální a konflikty vyhnané ad absurdum. Přesto vás ale ty upřímné okamžiky dokáží dohnat k slzám.

S Avengers: Infinity War je to docela jednoduché. Pokud nejste největšími fanoušky intergalaktických superhrdinských bitek, tak vás ani nová marvelovka nepřesvědčí, protože na rozdíl od Black Panther nebo Thor Ragnarok nepřesahuje typickou intergalaktickou superhrdinskou bitku. Pokud ale chcete ode mě slyšet trochu víc: Je to přehlídka hlášek a laciných vtípků, kde se nejdříve všichni zdraví a pak mlátí. Kde se zbraně používají, jen když se to hodí dějově. A ten konec, o kterém všichni mluví, ten je vážně... Nevím, jestli mě víc rozesmál, nebo naštval. Samozřejmě, že největší bomba toho všeho je interakce všech superhrdinů, na které si dokážete vzpomenout. Jejich spojením se ale ošklivě projevuje potřeba scenáristů cpát do všech příběhů romantickou linku. TL;DR: Je to velmi drahá a rozsáhlá, ale přitom neskutečně jednoduchá zábava, nyní s příměsí lehké deprese.

Americká komedie Kazišuci je poměrně typická přehlídka sprosťáren a nechutnosti, která ale překvapivě mezi strkání beer bongu do zadku Johna Ceny a zvracení po limuzíně stihne vložit také poselství o rovnoprávnosti, dospívání a sexualitě.

Nebýt známých hereckých tváří, nebylo by těžké splést si ho s vyspělejší zahraniční produkcí. Tím, jak kamera proklouzává po místnosti, zrychluje a zpomaluje, kde si o to příběh říká, a drží se detailů, navozuje Kopáčová pocit autenticity a mechanizace. Uvádí diváky do procesu a zároveň je pocitově vrací do nedávné minulosti. Záporné postavy přitom od začátku chytře stylizuje za mříže nebo snímá z nelichotivých přehnaně detailních úhlů.

Záměr scenáristů Jána Nováka a Jaroslava Sauera je přitom jasný. Suchánkův odstrkovaný podpantoflák Pepa má v divácích vzbudit lítost, protože všechno špatné, co se mu kdy přihodilo, podle něj nebyla jeho vina. Soucit se však hledá poměrně těžko pro postavu, která si po večerech prohlíží tajně pořízené fotografie své dvacetileté sekretářky a následně nad nimi masturbuje ve sprše.

Jakkoli ale snímek hřeje fajnšmekry na duši, není příliš silný po stránce scénáře. Pravdou totiž zůstává, že Steven Spielberg vzal problematickou předlohu a udělal z ní průměrnou akční romanci pro dospívající, která si libuje ve vtípcích s pánským rozkrokem i jednovětných hláškách a v jeden moment zobrazí ženskou postavu doslova v zamyšlené póze, aby ukázala, že o něčem usilovně přemýšlí. Více v recenzi: https://goo.gl/pTuzCE

Při vší té snaze stvořit postavu, ve které by tentokrát mohly po vzoru loňské Wonder Woman hledat inspiraci i divačky, však tvůrci Tomb Raider zapomněli na to, že by jejich film mohla být i zábava. Ačkoli se najdou scény, které svou hravostí a intenzitou překvapí, snímek se unáší spíše na vlně předvídatelnosti a nudy. Více v recenzi: https://goo.gl/esJxHL

Andersonova druhá stop-motion animace Isle of Dogs je v podstatě jen sled budoucích tapet na počítačích všech cinefilů. Hravé, vtipné ("he's a brother from another litter", "the underdog dog"), vizuálně i hudebně naprosto geniální. (Viděno na Berlinale)

Byl to tak krásný hate-watch (dokonce jsem se jednou upřímně zasmála), že se mi tomu ani nechce dávat jen jedna hvězdička. Navíc když už to konečně skončilo...

Semi-autobiografická lovestory amerického komika Kumaila Nanjianiho je spletencem žánrů, motivů a kvalit. I když v popředí stojí jeho romance s Emily (Zoe Kazanová), nejupřímnější komedie vychází z okamžiků, kdy se řeší Kumailův etnický původ a tradice. Neočekávejte ale záchvaty smíchu, Pěkně blbě totiž zakládá hlavně na humoru, který vychází z toho, že se postavy dostaly do trapné situace a teď ji mlčky, s tupým výrazem řeší. Ve své podstatě je to takový Master of None ve filmu, jen možná ještě o něco realističtější, ale zároveň možná až příliš natahovaný.