Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (602)

plakát

O myších a lidech (1992) 

Četl jsem celou knihu a ta je o několik tříd výš než toto filmové zpracování. Je to tak, bohužel. Kvalita snímku nedosahovala toho, abych začal přemýšlet aspoň o 4 hvězdách. Příběh je silný, film za ním však pokulhává a nedokáže ho využívat v plných barvách a rysech. Co mu ale přiznám je, že je to povinná videočetba pro lidi studující na gymnáziu. Doplněk učiva

plakát

Harold a Maude (1971) 

Tak dlouho jsem se na něj těšil a četl jsem příznivé komentáře, až jsem se na něj podíval. Cítil jsem zhnusení nad možným sexuálním vztahem dvouch lidí. Jedné bábičky kolem 80 s mladým dospívajících chlapcem, který si míní neustále podřezávat žíli. Začátek mi přišel plný originálního a vybroušeného vtipu. Doporučuji každému, kdo je v tísni, ať se podívá na rádobysebevraždy Harolda. Onoho kluka, který je v takových depresích, že jeho zábavou je vyhledávání a navštěvování pohřbů a ježdění a pohřebním voze. Cítím se někdy jako on. Má hodně peněz a většina žen mu přijde prázdná a jenom k jedné věci. To je opak co pozná u Maude. Staré protřelé ženy, která mu i jednou ukradne auto. Film je pro mě úžasně zpracovaná komedie a tragickost s tím dohromady. Jsem hrdý, že jsem ho viděl. Je to precizní práce...plná umění. Díval jsem se na něj, když jsem se účastnil výstavy v Lysé nad Labem. Jako doplněk tohoto filmu přišla druhý den středověká hospoda. Oba naráz mě uvrhli do jiného světa a já se z toho dostávám ještě teď.

plakát

Společnost mrtvých básníků (1989) 

Musí se vidět. Dokonalý básnický film se zajímavým námětem. Neúměrně krásné a originální. Dělal jsem si výpisky a na konci jsem měl pocit, že začnu číst básně. Pochopil jsem proč ženy básně tak milují, vyjadřují emoce a ženy jsou emocionální stvoření. Ach, chtěl bych prožít takové dobrodružství. FIlm se žákovskou tématikou, bych přirovnal k filmu Welle, která je tomu velmi, velmi podobný. Dále Klass...proč všechny filmy ze škol končí tak tragicky? Dávám pro myšlenkovou hloubku, kvalitní básně a vhled do světa prestižní střední školy 4 hvězdičky. Konec filmu byl poznamenán, poněvadž nečekal ani sám režisér takové zakončení a změnil ho na poslední chvíli. Chybí tomu návaznost a emoce nejsou do takového činu sebevraždy vygradované. Jediná věc, co tento film snižuje. Bohužel.

plakát

Prázdniny v Římě (1953) 

Krásné nahlédnutí do skutečného světa romantiky, kdy se muž snaží využít ženu a pak si to pod náporem osobní zodpovědnosti a cti rozmyslí. Novinář američan prožívá nádherné chvíle s princeznou, kterou najde na ulici a poznává, jak skvělá a zajímavá je to holka. Poznává její skutečný vnitřní svět, její pohled na svět mimo osobní a tiskové audience. Film je tak dokonale vygradovaný, že na konci se cítíte v její kůži, cítíte tu hranici mezi lidmi, kterou chce ona odstranit, ale nemůže v důsledku dvorních konvencí, které ona musí dodržovat. Nezapomenutelná jízda na skútru skrz věkysáhlé město Řím, kolem fontán, dlouhých křižovatek a bulvárů. Pravý romantika, ale bez sexu. Fantastické vyvrcholení na konci v obrovském sále, při audienci tiskových agentur a jejího tajného milence. Odchází zpátky kralovat a my cítíme nádech všech lidí, kteří se na ni dívají a nemohou z ní spustit oči. Je na ní tolik zodpovědnosti, kterou ona sama nechce a její otázky jsou tak povrchní a nedůležité. Radši by byla v silném obětí mužských ramen, než být obdivovaná jenom proto, že je princezna. Nádherný náhled do duše ženy ve vysokém sociálním postavení. Díval jsem se na tento film v hospodě ve 3 hodiny ráno, abych měl klid a plně jsem si to užil. Doporušuji všem. Jediné co by mě zajímalo, jaktože má Audrey takové oči jakoby do stran a nahoru. Zvláštní zkosení, podle mě to totiž nemá vrozené, ale nějak ji upravili...proč dávám za pět- plnost, originalita, nádherná kvalita černobílého filmu, nahlédnutí do života plného trápení, památné a nádherné obrazy z Říma, citové prožívání bez sexu, památnost a hluboká dlouhodobá platnost filmu. Můj první film s Audrey Hepburn

plakát

Amélie z Montmartru (2001) 

Zpočátku jsem měl dobrý pocit, z tohoto dobře natočeného filmu, plného originalit a dívání se do vnitřního světa lidí všude kolem Amelie. Viděl jsem nepříjemné jednání zelináře ke svému zaměstnanci a potom, jak mu to Amelie odplácela a to mě velmi znepříjemnilo zbytek dívání. Cožpak nechápe taková bezvýznamná a hloupá holka, že mu může ublížit. Vemte si, kdyby vám někdo schovával věci, nebo dával na jiné místo. Slyšel jsem o jednom chlápkovi, kterému to dělali. Je to jistá cesta ke zbláznění a řekl bych naprosto každého. Tohle mě znechutilo Amelii a tak zásadním způsobem, že jsem si ji začínal užívat až ke konci, kdy se líbala se svým princem. Začátek, kdy je natočena při sexu, to je něco strašlivého. Jestli se podle tohoto filmu budou učit malé holky kolem 15 let, tak to se tedy máme na co těšit. Chtěl bych, aby na obálce bylo napsáno, že život téhle holky je v mnohém hloupý, nesmyslný a plný nepochopení některých lidí. Měli bychom se od ní učit co nedělat, ne ji napodobovat, jako moje malá sestra. Nemohu dát za 5, dávám za 3 a to ještě se znechucením, když domyslím k čemu to povede...

plakát

Poslušně hlásím (1957) 

Trvalo mi 11 let, než jsem měl sílu na to, abych se na film podíval celý a neusnul při tom. Musel jsem na něj získat vědomost o historických dějinách, mluvit s mnoha faráři a jejich odpůrci. Musel jsem oslavit 19 narozeniny a můj otec mi musel koupit DVD z trafiky. A po těch letech mě to vyrazilo dech. Považuji Švejka za vrcholné přenesení literárního díla do filmové podoby. Je to pro mě nejlepší počin v dějinách českého filmu. Vše ostatní pro mě tmavne v dáli, jak geniální a myšlenkově hluboký je tento prostřih života správného vojáka. Nemohu snad již více chválit, než říci, že tenhle chlap, je čech jak poleno. A pořádně sem i líbí jeho fajfka. 5 hvězdiček bez smítka pochyb. Při srovnání je lepší Dobrý voják Švejk, ale jsem na pochybách. Necháme to na stejnu.

plakát

Sophiina volba (1982) 

Krásný film, na který jsem se dával ve škole na moderní interaktivní tabuly. Vzhledem k tomu, co jsem o příběhu četl jsem očekával něco opravdu zvláštního, ale tak se bohužel nestalo a já jsem našel sám sebe, jak se u konce filmu divím a čekám něco, co nepřišlo. Přišlo mi, že páni filmaři velice, ale zdůrazňuji velice pominuli skutečný výběr, které dítě si má nechat a které ne. Tohle mi tam chybělo. Téměř jsem tam nepostřehl koncentrační tábor. Ve srovnání s filmem Život je krásný tento film hrubě propadává dolů. Když probereme myšlenkovou rovinu, je to psychologická studie jednoho páru, ke kterému se připojí spisovatel Stingo a určitým způsobem to komplikuje. Pro mě je to hluboce neoriginální, průměrné a nevyužívající plnost možností literárního díla. Nebudu se bránit, abych použil výraz. Zfušované. Nemarnil bych čas znovu se dívat na tuto slátaninu. Snad jsem nevěřil Sofii, že na tom byla tak špatně. Dávám jednu hvězdičku za občasné zasmání a krásný dům, ve kterém bydleli. Poslední věc, které jsou na tomto filmu krásné, jsou pikniky na střeše.

plakát

Dva výtečníci (1977) odpad!

U tohoto filmu mě napadá jediné. Nuda z nudy pojde. Jediné co bych doporučil lidem co se dívají na toto, aby zažili něco skutečnějšího je jednoznačně. L.A. Přísně utajené...

plakát

Hroši v Africe (1979) 

Pro mě je tento film nejhodnotnější z řady dvojky Bud a Terence. Krásná jízda na kole a jejich vzájemné naschvály, tedy, které končí zejména na Budově straně naprosto dosahují vrcholu. Další řady nepřinesli nic pro mě tak pozitivního, jako tento prostý a zároveň chytrý film z Afriky. Zde jsem začal obdivovat a vážit si Terence. U dalších filmů tu pomyslnou váhu u mě ztrácí. A je to čím dál tím silnější, když vidím ty sáhy těch bezcenných filmů a prosté a bezcenné, především však nekulturní a bezposelné zábavy.

plakát

Byl jednou jeden... život (1987) (seriál) 

Musím zde přitakat, film patří na místo kde je. Pro mě nejhodnotnější poučný seriál pro mladé děti. Je tak zábavný a zajímavý, že se mi chce brečet. Při srovnání se školou, jsem nadšený, že jsem viděl něco takového. Inženýři, co tohle stvořili, museli být chlapci do světa! I přesto, že mi to rodiče zakazovali a říkali, že je to nesmysl a hloupost, mě vždycky zajímal ten člověk s dlouhým vousem, co všechno v mozkovně řídil a posílal bojovníky bílé krvinky vyřídit různé strádání těla. Co bych dále přidal. Snad, že mě dotedka příjemně zaráží jak červené krvinky šli bez jakéhokoli pohnutí mimo dráhu po svém životním cíly. Teďka si uvědomuji, že to takhle muselo být. Je to jako v lidstvu. Abychom něco dokázali, tak musí být masy, které vždy všechno poslušně vykonávají a neptají se proč jít doprava, nebo doleva, ale vše s klidem přijímají jako zákon. A tak to má být. Film je pro mě z části plný poselství a poučení a to je pro mě velmi důležité. Jsem rozhodnut dát 5 hvězd. Mám totiž i u tohoto filmu pocit, že to není jenom pouhý film.