Utrpení Panny orleánské

Katolícka súdna dráma. Z videných najlepšia. Tvár Johanky vyžaruje škálu útrpných emócií a psychické mučenie. Na druhej strane je súbor xichtov odporne vyžratých alebo prísne asketicky až vampírsky vychudnutých kreatúr najsvätejšej cirkvi v podobe sudcov, strážcov či vykonávateľov mučenia. Pravé presvedčenie neprezrádzajú ich slová ani činy, ale podoba masiek ich tvárí - masiek pozostávajúcich z ich vlastnej kože, z ich vlastného výrazu. Striedme titulky informujú prehľadne a v skratke len o podstatnom. Vydarené, veľmi vydarené dielo! (29.11.2014)

"Cesty páně jsou nevyspytatelné..." Dôkaz, že druhé pozretie filmu môže človeku zmeniť život. Utrpenie panny Orleánskej sa mi hodnotí skutočne veľmi ťažko. Maria Falconetti podáva grandiózny, takmer sebedeštruktívny herecký výkon, i keď si prakticky celú dobu udržuje rovnaký výraz a postoj - avšak postoj silnej ženy oddanej viere a zmierenej s osudom. Prvý raz môj názor po domácom premietaní znel: i napriek tomu, že som videl skrátenú 96 minútovú verziu, film pôsobí pomerne nudne a až príliš komorne - je vidieť rozdiel medzi Griffithovou pompéznou hollywoodskou megaprodukciou, Langovými víziami či Murnauovou prácou so svetlom a farbami. Dreyera však nezavrhujem, určite mu dám ešte šancu, ale na prvom mieste pre mňa zostávajú dobové snímky Fritza Langa. Uznávam však, že nijaká z modernejších verzií Johanky z Arku sa tejto vďaka silnému príbehu a dopadu nevyrovná, no i tak považujem film za nadhodnotený. Druhý raz som videl 82-minútovú verziu, na plátne a v komornej atmosfére premietacích priestorov, a môj názor znie: dychberúce klasické dielo Carla Theodora Dreyera je vskutku absolútnym vrcholom nemej éry. Každá scéna je do detailu vyštylizovaná, kryštalicky čistá, komorne dynamická a dômyselná konštrukcia sa navrch honosí precíznou réžiou a dokonalou výtvarnou kompozíciou. Každý pohyb kamery, každý detail (na ktorom je film vlastne postavený), každý závan, každé gesto, jemná proporčná mimika tváre sú dôkazom režijnej a štylistickej geniality. Skĺbenie prvkov najvýraznejších filmárskych smerov je výhra po každej stránke a keď k nej prirátam fantastickú montáž (plnú náboženskej symboliky, najznámejším príkladom je scéna v cele, keď okno vrhá tieň v tvare kríža), nemám prosto slov. Mnoho silných momentov, vynikajúca hudba (škoda, že neexistuje oficiálny "soundtrack"), drtivý výkon Marie Falconetti a inteligentná idealizácia a zbožštenie postavy na základe reálnych doložených faktov a historickej dokumentácie. No a kamera, tá je na samostatnú debatu. Mľask. 95% (25.04.2014)

Ten psychologický efekt, které má užívání stěží větších záběřů než jsou polocelky, je neuvěřitelný. Zdálo se mi, že proces mě drtí přinejmenším stejně jako nebohou Janu. Pro udržení pozornosti jsem si pod kompletně němou verzi filmu hodila jako podkresovou hudbu The Return of the King a kupodivu mi to celkem fungovalo. (04.01.2010)

Jeden z nejlepších němých filmů vůbec... Geniální zpracování slavného příběhu o Johance z Arcu, které nenašlo a zřejmě ani nenajde přiměřeného následovníka... Luc Besson se se svou Johankou z Arku tomuto opusu ani nepřiblížil a ani Robert Bresson s Procesem Jany z Arcu, která je způsobem vyprávění podobná, nedosahuje kvalit Dreyerova veledíla. Minimalisticky pojaté dekorace jsou doplňovány bohatou škálou výrazových prostředků a zejména neuvěřitelný výkon Marie Falconetti v roli Johanky bere dech... Dreyer zdůrazňoval kde mohl kontrastní rozdíl mezi prostou zbožnou dívkou a ďábleskými kněžími, kteří pro samou nenávist a nepřekonatelnou ortodoxii ženou hlavní hrdinku až na hranici. Film již v době svého vzniku čelil mnohým cenzurním zásahům a brzy dokonce shořel originální negativ filmu. Dlouhou dobu byl film znám jen z poničených kopií. Ještě že byla nalezena poměrně zachovalá kopie, kterou dnes v doprovodu skvělé hudby Richarda Einhorna můžeme sledovat se zatajeným dechem. (25.07.2006)

Dreyerovo Utrpení je expresionistickým filmem v tom nejširším slova smyslu. Krom toho, že používá expresionistických dekorací, působí zejména expresí těla a tváře. Vezmeme-li v úvahu, že kamera prakticky nesjede z obličeje Falconettové, jedná se o jeden z nejúžasnějších hereckých koncertů všech dob. Na svou dobu nezvykle věrohodné herectví je podpořeno průkopnickými výrazovými prostředky média. Jen se zkuste zamyslet, kolik inovací ve filmu objevíte. Podhledy, jízdy a časté švenky, užívání point of view herců, houpavá kamera, paralelní i asociativní montáž (obzvláště strhující jsou ptáci na šedivém nebi při Janině popravě), detaily a krátké prostřihy... Utrpení není jednoduchý snímek pro dnešní konzumaci, ale měl by ho vidět, každý, kdo to s filmem myslí vážně. Konečně za jedinou slabinu považuji to, že jsem se díval na neozvučenou verzi. Ale pustil jsem si k tomu z jiného přehrávače soundtrack Cinematic Orchestra k filmu Ma Fleur a perfektně to sedělo. (26.08.2009)