Režie:
Carl Theodor DreyerScénář:
Carl Theodor DreyerKamera:
Rudolph MatéHrají:
Maria Falconetti, Eugene Silvain, André Berley, Maurice Schutz, Antonin Artaud, Michel Simon, Jean d'Yd, Alexandre Mihalesco, Léon Larive, Jean Aymé (více)Obsahy(1)
Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG. (Febiofest)
(více)Recenze (129)
Vyprávění založené na detailních záběrech rozvášněných postav má zásluhou typologicky přesně obsazených a skvěle hrajících herců svou nepopsatelnou sílu, stejně jako osobitá režie na pomezí několika tehdejších filmařských hnutí a přístupů, ale s přibývajícími minutami kouzlo vyprchává, a jelikož je jasné, jak všechno skončí, zdá se mi celý film spíše jako trpělivá ukázka dobového režijního skillu než jako působivý osudový příběh. Dodatečně zakomponovaná hudba každopádně fenomenální... ()
Jeden z nejlepších němých filmů vůbec... Geniální zpracování slavného příběhu o Johance z Arcu, které nenašlo a zřejmě ani nenajde přiměřeného následovníka... Luc Besson se se svou Johankou z Arku tomuto opusu ani nepřiblížil a ani Robert Bresson s Procesem Jany z Arcu, která je způsobem vyprávění podobná, nedosahuje kvalit Dreyerova veledíla. Minimalisticky pojaté dekorace jsou doplňovány bohatou škálou výrazových prostředků a zejména neuvěřitelný výkon Marie Falconetti v roli Johanky bere dech... Dreyer zdůrazňoval kde mohl kontrastní rozdíl mezi prostou zbožnou dívkou a ďábleskými kněžími, kteří pro samou nenávist a nepřekonatelnou ortodoxii ženou hlavní hrdinku až na hranici. Film již v době svého vzniku čelil mnohým cenzurním zásahům a brzy dokonce shořel originální negativ filmu. Dlouhou dobu byl film znám jen z poničených kopií. Ještě že byla nalezena poměrně zachovalá kopie, kterou dnes v doprovodu skvělé hudby Richarda Einhorna můžeme sledovat se zatajeným dechem. ()
Neskutečně silný snímek, ukazující, jak muselo být "krásné" žít ve středověku, zejména pokud se Váš názor odlišoval od názorů, které hlásala církev! Celý film je postaven na výrazech herců - v Janiných očích je krásně vidět strach, utrpení a zároveň odhodlání nepodlehnout nátlaku církve. No a ti její soudci jsou tak strašně odporní… Když jsem se chystal pustit si tento němý film, říkal jsem si, že dám ze slušnosti k době vzniku tři hvězdy, ale snímek mě úplně odrovnal a musím dát plný počet! Ne nadarmo se film nachází v top250 na imdb.com. Viděl jsem remasterovanou verzi z The Criterion Collection s Einhornovým hudebním doprovodem, který pěkně dokresluje atmosféru filmu. ()
Velmi syrové ztvárnění konfrontace církve, která si v té době díky moci mohla dovolit vše a mladé nevinné dívky. Místy příliš rozvleklý děj ubírá filmu na dramatičnosti, avšak záměrem režiséra byl nejspíš pravý opak. Odka zde: http://www.youtube.com/watch?v=BLBn9KK2Ss0&feature=fvst ()
setsakra ponurý procedurální drama, u kterýho jsem jako militantní ateista trpěl víc jak Johanka.... každopádně forma jako taková [expresionistický využití detailů, atypický metody rámování, jízdy kamery, etc.] je famózní, ngl. PS: jo, viděl jsem tu verzi z blázince, a k tomu všemu na velkým plátně. ()
Galerie (93)
Photo © Gaumont
Zajímavosti (19)
- Na filmu se jako art director podílel Jean Hugo - pravnuk slavného spisovatele Victora Huga. (Mertax)
- Jako scénograf na Dreyerově filmu pracoval Hermann Warm, který navrhoval dekorace i pro Kabinet doktora Caligariho. (Hwaelos)
- Ve scéně, kdy je Janě řezána paže, se ve filmu objeví skutečná krev, nikoliv však Marie Falconetti, ale její dublérky. (Kulmon)
Reklama