Necronomicon

Hororový triptych svázaný nejen Briyanem Yuznou, ale i hororovým velikánem H. P. Lovecraftem. Yuzna si ke svému dílku, ve kterém Jeffrey Combs, představitel H. P. Lovecrafta, otevírá tajemný necronomicon, začíná psát a tím tvoří pojítko mezi třemi příběhy, přizval další dva režiséry, kteří pojali jednotlivé povídky po svém. První příběh v režii Christopha Ganse přivádí diváka do tajemného domu na pobřeží moře, kde tvůrce za pomoci necronomiconu nechává ožívat mrtvé. Povídka disponuje parádní atmosférou, uvěřitelnými herci a zdařilými maskami. Druhý příběh v podání japonského režiséra Kaneka přivádí diváka, ve společnosti mladého reportéra, do domu, kde není problém zastavit smrt, ale také ji nezvaným hostům přivodit. Prostřední povídka je z celého triptychu nejslabší, ale příběh je celkem poutavý a divák se dočká i špetky gore. Za posledním příběhem, který je kvalitativně srovnatelný s první povídkou, stojí samotný Brian Yuzna, který zde staví člověka proti krvežíznivému monstru. Yuznova část disponuje luxusní porcí gore, děsivým prostředím, povedenými hereckými výkony a dostatečně ujetými charaktery některých postav, které nádherně dokreslují pořádnou porci béčkové zábavy. Celé dílko působivé uceleně a Yuzna ještě v závěru divákovi předvede to, co mu jde nejlépe a završí tím velmi kvalitní podívanou, která si s přehledem zaslouží čtyři hvězdy. (28.03.2011)

Tak tohle je docela zklamání a začneme hned tím prvním, jelikož zde vystupuje samotný Lovecraft, (kterého hraje výborný Jeffrey Combs) tak sem čekal nějaké zajímavé propojení s povídkami. Aaa tohle neni Lovecraft, který je znám široké veřejnosti, jako podivín, který žije se svoji matkou a straní se lidí, tohle je Lovecraft který se jen tak ničeho nezalekne a klidně zlikviduje i nějaké ty potvory. Ale teď k povídkám. První povídka má tématicky asi nejblíže k samotnému Lovecraftovi a nejen tím, že Lovecraft čte ten příběh a hlavní protagonista čte další příběh, který se stal jeho předkovi, ale hlavně tím pojetím. Tedy gotická usedlost, něco bydlí ve sklepě a moc kterou v sobě Necronomicon skrývá a byť to končí dobře, což je dost neobvyklé, tak se mi taky nejvíc líbila 4*. Druhá povídka, kdyby neměla fajn rozklad a Lovecraftovský konec, tak by asi ani nestála za řeč 2*. Třetí povídka, v sobě taky skrývá konec jako od Lovecrafta, ale jede se v ní hlavně gore a nějaká pointa, či něco víc se v ní neskrývá, což je škoda 3*. Nicméně až na první povídku, která se snaží být co nejvíc originální, tak zbylé dvě mají stejný problém, odehrávají se v moderní době a je z nich celkem i patrné, jak celé skončí, takže neumí překvapit. Od tohohle filmu, sem si dost sliboval a nakonec, to skončilo v průměru a to je škoda. (17.10.2020)

Poviedkový film, ktorý má na svedomí ortodoxne hororový režisér Brian Yuzna, spracúva tri bizarné príbehy, napísané Yuznovým obľúbencom H. P. Lovecraftom. Yuznovi sa podarilo zostaviť dosť nevšednú režisérsku squadru, v ktorej sú jeho "spoluhráčmi" Francúz Christophe Gans, v súčasnosti známy najmä vďaka Silent Hillu a Japonec Shusuke Kaneko, ktorý má mimo iného na konte aj zopár kaiju filmov. Gans svoj príbeh zvládol celkom dobre, po jeho pozretí sa nemôžem zbaviť pocitu, že tvorcovia Pirátov z Karibiku sa pri profilovaní postavy chobotničiarskeho kapitána Davyho Jonesa trochu inšpirovali práve Necronomiconom. Kaneko svojou adaptáciou dosiahol kvalít vydarenejšej epizódy seriálu Verte - neverte a posledná, splatterovo ladená poviedka, režírovaná Yuznom je najlepšia zo všetkých troch. Celkovo možno Necronomicon považovať za nadpriemernú poviedkovú hororovú snímku. (27.05.2010)

Ctitelé démonicky temné poetiky díla H. P. Lovecrafta budou tímto filmem možná zklamaní, tedy pokud budou očekávat, že Necronomicon je natočený podle jeho příběhů. Není. A o bájné knize Kitáb al-Azíf neboli Necronomiconu šíleného Araba Abdula Alhazreda se divák také nic nedozví, jen to, že všechny tři filmové příběhy jsou s touto knihou (a s okrajovou postavou "skutečného" Lovecrafta) velmi volně spojeny. "Horrorovost" Necronomiconu je na úrovni filmů pro mládež a jeho tvůrci se především vyřádili v roztomile zastaralých efektech a v hektolitrech různobarevného slizu. Příběh první pojednává o tom, kterak jisté černomagické nekromantické rituály probudí jakéhosi oslizlého jednookého livjátana žijícího v mořských hlubinách pod starým domem. Druhá povídka se mi líbila nejvíc - příběh tajemného doktora, jehož recept na nesmrtelnost vyžaduje neustálý přísun čerstvé lidské míchy. Myslím, že na tenhle základní námět by se dal naroubovat slušný horrorový celovečerák. Třetí povídka je o otravně uječené policajtce a uctívačích mimozemského božstva, kteří si rádi smlsnou na lidské kostní dřeni. Obsahuje pár vtipných momentů (negrzombie, matka), ale celkově je stejně jako celý film spíš groteskní než strašidelná. (01.12.2013)

Mně se to líbilo snad ještě více, než kdysi. Yuznovy filmy mám rád a vedle S.Gordona se mu asi nejlépe podařilo převést na filmové plátno příběhy inspirované H.P.Lovecraftem. Necronomicon - strašlivá kniha plná nejtemnější magie a spojená s kultem Cthulu vznikla v bujné fantazii Lovecrafta. Přesto mnoho lidí věřilo ( a snad i věří) v její existenci. Všechny tři povídky jsou o životě a smrti, o snaze smrt přelstít, poslední pak více prostoru věnuje tajemným návštěvníkům z vesmíru. První povídka představuje klasický gothický horror (zpracování připomene některými svými obrazy filmy R.Cormana - tajemný dům na útesu nad mořem či jeho interiér), druhé dvě směřují do novější doby. Skvělé masky, obstojné triky i gore efekty dávají příběhu o pátrání hlavního hrdiny (H.P.L.) patřičnou šťávu. Možná je škoda, že ve třetí povídce se místo mimozemšťanů neobjevili Prastaří - Cthulhu, ale jinak spokojenost nade vše. Pozor na chapadla! (13.09.2012)