Necronomicon

Kebyže to vidím v 90. rokoch, považoval by som to za ťažké béčko, ale videl som to v r. 2023 a nechcem povedať, že to za desaťročia dozrelo, toto ozaj nie je nejaké nedocenené umenie, ale áno, páčilo sa mi to zrejme viac, ako by sa mi to páčilo v deväťdesiatkach. Pomáha, že je to poviedkový film, čiže ak vás aj jeden príbeh nezaujme, je šanca, že situáciu napraví nasledujúci. Kastingovo máme dočinenia so zaujímavým mišungom, je tam všelikto a hrá všelijaké postavy, napr. Bruce Payne, Vladimir Kulich, Jeffrey Combs alebo David Warner. Tvorcovia do popredia pretláčajú sexualitu, gore a plno nechutných efektov, čím zrejme chceli zaujať vtedajších fanúšikov podobných drastických hororových sérií v čele s Hellraiserom. Na prvý pohľad sa čosi také do sveta HPL nehodí, ale keď sa zamyslíme nad jeho textami, tak ony vlastne SÚ riadne odporné, nechutné, brutálne a šokujúce, lež Lovecraft ich napísal takým spôsobom, že to na prvú dobrú neudieralo do očí. Film si neberie servítky a je to fakt humus, čo niekoho nadchne, iného menej a ďalšieho vôbec. Osobne si myslím, že práve tento druh hororov má za následok, že dodnes sa nájde plno ľudí, ktorí hororový žáner považujú za odpad a úchylné svinstvo pre úchylných jedincov. Ale to je (asi) jedno, mne sa to vcelku páčilo. S prižmúreným chápadlom 3*. (28.11.2023)

Mně se to líbilo snad ještě více, než kdysi. Yuznovy filmy mám rád a vedle S.Gordona se mu asi nejlépe podařilo převést na filmové plátno příběhy inspirované H.P.Lovecraftem. Necronomicon - strašlivá kniha plná nejtemnější magie a spojená s kultem Cthulu vznikla v bujné fantazii Lovecrafta. Přesto mnoho lidí věřilo ( a snad i věří) v její existenci. Všechny tři povídky jsou o životě a smrti, o snaze smrt přelstít, poslední pak více prostoru věnuje tajemným návštěvníkům z vesmíru. První povídka představuje klasický gothický horror (zpracování připomene některými svými obrazy filmy R.Cormana - tajemný dům na útesu nad mořem či jeho interiér), druhé dvě směřují do novější doby. Skvělé masky, obstojné triky i gore efekty dávají příběhu o pátrání hlavního hrdiny (H.P.L.) patřičnou šťávu. Možná je škoda, že ve třetí povídce se místo mimozemšťanů neobjevili Prastaří - Cthulhu, ale jinak spokojenost nade vše. Pozor na chapadla! (13.09.2012)

Ale Necronomicon!¬         H. Lovecraft, mistr hrůzy, objevitel knihy Necronomicon a slizké prastaré rasy bytující v hlubinách země či moře, dovedl psáti tak působivě, že udržuje v napětí čtenáře i v povídkách čítajících desítky stran. A i když námět je v jednotlivých povídkách často opakován, nebrání to novému záchvěvu úzkosti při čtení další povídky, neboť neznámé zůstává děsivým a nepoznaným, byť by vystoupilo v nějaké tvářnosti na povrch zemský. Toto neodhalení je pravým opakem analytické psychologie, takže se dá říci, že čtenář je trvale držen v hrůze z každého šelestu, z každého pohybu kdesi ve tmě, v níž zablýsknutí světla probouzí vášnivé přání: Proboha, ne! Nechce věděti, tuší, že poznal by tajemství příliš strašlivé... Ano, to je Lovecraft.¬                 Svázání tří příběhů, z nichž každý měl na starosti jiný režisér, jaksi do jedné kytice je asi největší slabinou snímku jako celku. Upoutanost je tříštěna příběhem svazujícím, pravý to opak Lovecraftovy mistrné techniky psaní. Použité působky jsou poněkud hrubšího vyznění než Lovecraftovo jemné předivo slohové. A tak celkový dojem je za jedno roztříštěný, za další z jednotlivých povídek se nevynořuje ani tak Lovecraftův duch jako spíše vystrkuje své údy docela jiný svět C. Barkera, případně spisovatelů jemu podobných. (14.02.2011)

Fantazie H.P. Lovecrafta se ve správných rukou může proměnit v dokonalou filmovou hrůzu a za mě patří tenhle povídkový příspěvek k tomu nejlepšímu, co se zatím v bohaté filmografii jeho zpracovaných námětů vylíhlo. Tři povídky, které spojuje nosný příběh se samotným Lovecraftem. První nabídne bez pochyb nejlepší strašidelný příběh s báječně vlhce zatuchlou atmosférou, kde jsem si hned vybavil Carpenterovu Mlhu. Druhý se vydává úplně jinou cestou k ďábelským experimentům a šíleným vědcům a jsou z něj cítit perverzní východní přísliby. Ve své podstatě nezklamal, byť jej považuji za nejslabší článek řetězu. Závěrečný Yuznův výbuch nefalšované a nijak nezjemněné krutosti a beznaděje korunované gore festivalem se mi pak jako pořád víkendovému hororovému fanouškovi líbil asi nejvíc. Plním čtyři a půl pohárku slizu, krve a dalších neidentifikovatelných tělních a jiných tekutin. (29.03.2021)

Hororový triptych svázaný nejen Briyanem Yuznou, ale i hororovým velikánem H. P. Lovecraftem. Yuzna si ke svému dílku, ve kterém Jeffrey Combs, představitel H. P. Lovecrafta, otevírá tajemný necronomicon, začíná psát a tím tvoří pojítko mezi třemi příběhy, přizval další dva režiséry, kteří pojali jednotlivé povídky po svém. První příběh v režii Christopha Ganse přivádí diváka do tajemného domu na pobřeží moře, kde tvůrce za pomoci necronomiconu nechává ožívat mrtvé. Povídka disponuje parádní atmosférou, uvěřitelnými herci a zdařilými maskami. Druhý příběh v podání japonského režiséra Kaneka přivádí diváka, ve společnosti mladého reportéra, do domu, kde není problém zastavit smrt, ale také ji nezvaným hostům přivodit. Prostřední povídka je z celého triptychu nejslabší, ale příběh je celkem poutavý a divák se dočká i špetky gore. Za posledním příběhem, který je kvalitativně srovnatelný s první povídkou, stojí samotný Brian Yuzna, který zde staví člověka proti krvežíznivému monstru. Yuznova část disponuje luxusní porcí gore, děsivým prostředím, povedenými hereckými výkony a dostatečně ujetými charaktery některých postav, které nádherně dokreslují pořádnou porci béčkové zábavy. Celé dílko působivé uceleně a Yuzna ještě v závěru divákovi předvede to, co mu jde nejlépe a završí tím velmi kvalitní podívanou, která si s přehledem zaslouží čtyři hvězdy. (28.03.2011)