Mňága - Happy End

Mňága a Žďorp patří mezi mé nejoblíbenější kapely vůbec a tenhle film si skvěle pohrává s její pohnutou historií.. Mystifikační podívaná která je vtipná, zábavná a zároveň zcela profesionálně dokumentaristicky natočená. Taková drobná generálka na (ještě lepší a ještě profesionálnější)Rok ďábla, v němž Zelenka svůj kolotoč dokázal rozběhnout již na plné obrátky. (10.06.2004)

Nejlepší ze Zelenkových hudebních filmů. Tam kde Visací zámek nebyl ještě dotažený, navázal s vtipným útokem na praktiky hudebního průmyslu, ale i na adorativní filmové dokumenty o slavných kapelách. Komorně natočené a civilně zahrané s parádní muzikou - období Made in Valzmez a Furt rovně od MaŽ fakt zbožňuji. Naprosto boží je Hodinový hotel zpívaný účastníky konkurzu, kde doslova zabíjí Hošek (Plexis) a Karel Zich. Moc mě potěšila i účast Ivana Krále a Zdeňka Trošky, kteří trošku střílejí do vlastních řad. No a záběry ze Slunce, seno a Mňága jsem si musel pustit hned několikrát... Pozdější Rok ďábla z mého pohledu již jen recykloval nápady z Mňágy a z Visacího zámku a jako takový mě celkem nebavil. Takže plný počet pro Mňága Happy End a to i vzhledem k inspirativnímu poselství filmu "Back to underground". Škoda jen že samotné Mňáze trvalo dost dlouho než skutečně přestala vydávat na major labelu (EMI) a desky si začala lisovat sama (v roce 2010 založili Surikata Records). (15.03.2015)

Má nejoblíbenější kapela a jeden z nejoblíběnějších režisérů se dali dohromady a vznikl tenhle klenot. Kolika lidem jsem musel před 15 lety vysvětlovat, že se Mňága, která mimochodem loni oslavila 25. výročí, fakt nerozpadla. Při čtení kometářů cítím potřebu zdůraznit, že tohle nebyl první Zelenkův počin na poli hudebně-dokumentární mystifikace, nějaké cvičení před Rokem ďábla, jak si mnozí myslí. Už dříve vznikl pro televizi podobně laděný „dokument“ o Visacím zámku! 2 ZAJÍMAVOSTI (se spoilery): ne vše ve filmu je pouhá fikce, např. geniální scénka s Vašutem a Brodským má reálný základ, Petr Fiala se na gymplu opravdu vsadil, že sní tenisku a menší část skutečně snědl. ***** Frontman Mňágy Petr Fiala v biografické knize Z nejhoršího jsme uvnitř, mapující (pre)historii kolem Mňágy v letech 1984 - 93, uvádí záznam z deníku k natáčení alba Radost až na kost. V něm se píše: „... Cpeme se a díváme se na skvělý pseudodokument o Visacím zámku. Je to síla. Smíchy se válíme po zemi. ...“ Zápis je ze 7.7.1993, kdy ještě hoši z Mňágy jen stěží mohli tušit, ze za pár let ten samý režisér natočí neméně povedenou taškařici také s nimi. (13.01.2013)

tak vašut mě dostal,,,mystifikace je naprosto geniální téma pro film,,,první půlka prakticky nemá chybu a já protože nikdy nečtu obsah filmu předem, jsem v prvních několika minutách snad i věřil, nebo aspoň přál uvěřit, že to tak skutečně bylo..a to přesto že sem do tohodle tématu sám několikrát fušoval...vzpomínám jednou, jak jsem přišel ráno do školy, a zjistil že mí spolužáci nejsou na svých místech, ale protože sem byl tekrát ještě mladej a blbej,tak sem se je jako pitomec vydal hledat, jenom proto abych zistil, že si všichni válej šunky někde na exkurzi, a mě nasaděj jako kukačku do sousední třídy...a protože sem nechtěl rušit jako cizák v půlce hodiny, šel jsem se na hajzlík na deset minut vyflusat a do mé nové domoviny dorazil až o přestávce,,,bylo to přesně před hodinou češtiny, protože zrovna někdo scháněl referát na moliéra, kterej měl za úkol vypracovat..."ví někdo něco vo tom buzerantovi moliérovi??" ..vozejvalo se od katedry...a to mi vnuklo nápad..."a co bys chtěl vědět" povídám..."cokoliv co víš, povídej,mám sotva 5 minut" ... odpověděl mi, a mě už se začal v hlavě klubat příběh...příběh o původu molierova pseudonymu.. "víš co, dej sem ten papír a já ti to napíšu,,bude to rychlejší", vyšlo z mých dobrotivých úst.....ani mu nebylo divný že za to nic nechci... když tvoříte mystifikaci, musíte použít hodně faktů,,,pak vezmete jednu naprostou kravinu, který by vživotě nikdo neuvěřil, dáte ji doprostřed a úplně celou ji těma faktama obalíte, potom vyplníte zbylé mezery, tuatam ještě něco napojíte, pár věcí doplníte, obrousíte hrany, aby to do sebe pěkně všechno pasovalo, a pak už si jen sednete a necháte se unášet proudem svých výmyslů a posloucháte ho, nebo ji, osobu která byla vybrána naprosto náhodně...aby zprostředkovala lidem blábol vámi vypuzený za pouhých 5 minut...a když máte talent, povede se vám udělat z někoho blbce, a když máte velkej talent, tak ten blbec za to dostane ještě výbornou, a když jste extra třída, může se stát, že nakonec i vy, podlehnete a uvěříte vlastní lži, uvěříte tomu, že se to tak skutečně mohlo stát, že opravdu existovala nějaká odvrácená strana moliérovy osobnosti, že "jako vášnivý travestita, známý svými obsceními výstupy hlavně v kabaretech, obrážel přístavní města jižní francie pod svým uměleckým jménem MOLLY AIR (povětrná molly)" (19.01.2011)

Svět je jenom hodinový hotel a můj pokoj je studený a prázdný... Hodinka nabitá perfektními mystifikačními nápady, hláškami a skvělou muzikou. Mňágu sice nijak moc neznám, ale vlastním první tři alba, která si čas od času rád poslechnu. Petr Zelenka stvořil skvělý fiktivní dokument a zároveň parodii na hudební dokumenty a satiru na hudební rychlokvašky. U konkursu do kapely jsem se neudržel smíchy, stejně tak u ukázky z filmu o kapely od Zdeňka Trošky. A navíc tváře všech protagonistů (rozhodně bych nečekal Karla Zicha, Jiřího Černého či Ivana Krále) jsou tak dokonale přesvědčivé, že by tomu člověk dokonce i uvěřil :-). 85%. (19.07.2009)