Mňága - Happy End

4* Zelenkovu tvorbu mám rád, ale tento mystifikační dokument jsem zkoukl až po dvaceti letech. Stejně písničky této kapely byly mé oblíbené, tak jsem si toto "divadlo" pořádně užil, i když moc nevěřím, že by někdo tento podvod na diváka mohl brát vážně. Já jsem se bavil skvěle a možná časem zkouknu i první z mystifikační trilogie - Visací zámek, ale punk mě tak nebere. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (15.02.2016)

Myslím, že Zelenka udělal dobře, když se pokusil v žánru pseudodokumentu o reparát v podobě Roku ďábla. Tato hodinovka je sice zábavná (nejlepší byl bezpochyby Zdeněk Troška, který mě překvapil tím, s jakou vervou hodil pomyslný dort naproti zrcadlu), nicméně útvar okolo Jarka Nohavici je jednoznačně uvěřitelnější, při prvním shlédnutí před třemi lety jsem s takovými myšlenkami skutečně koketoval, tento film je natolik nadsazený, že závěrečnému titulku o skutečnosti se dá jen trpce pousmát. Ale jinak parádní debut páně režiséra. (24.05.2010)

Opakování mystifikačního modelu. To, co poprvé fungovalo dokonale, nemohlo zabrat znovu - tady už každý chápal, že jde o recesi (ne kvůli horšímu zpracování; prostě proto, že to bylo o 3 roky později). Ono koukat se na mystifikaci a říkat si: "To je pěkná mystifikace!" nemá tak nějak hlavu ani patu. (20.03.2008)

,,Nejvíc ze všeho jsem nechtěl hrát převlečenej za ananas. A taky že jsem tak hrál. Oni s náma mohli dělat všechno." Nadmíru vtipný dokument od mého oblíbence Petra Zelenky, u kterého vidím jedinou chybu, a sice že se až moc rychle přišlo na to, že to byla jenom mystifikace. Dnes už je to dokonce napsané v popisku v novinách. Pamatuju si, že svého času mě nejvíc pobavilo, když mi volala babička a řekla mi ,,Marečku, já jsem viděla nějaký dokument o tom Nohavicovi a Plíhalovi a to ti bylo tak divný! On se ten Plíhal fakt rozplynul?" U Mňágy - Happy Endu se bohužel nic takového nekoná. Ale co, i když víte že je to habaďůra, stejně je to sakra vtipný biják. (16.07.2009)

Nečekaně příjemné filmové překvapení, jehož možná největším kladem je ten bestarostný devadesátkový feeling (spolu se Svěrákovou Jízdou je pro mě tento dokument hrozně příjemnou filmovou připomínkou té éry). Po 19 letech od původní premiéry ten film dnes působí jako výrazná - a neobyčejně svěží a zábavná - zpráva o své době, která se dnes jeví až neuvěřitelně vzdálená (není bez zajímavosti, že dojem velkého stáří dokumentu umocnil i neobyčejně poškrábaný look filmu na velkém plátně v kině - jeden by až nevěřil, že sleduje film starý ani ne 20 let). O filmu jsem léta věděl, aniž bych měl zájem ho vidět, což je možná jen dobře, protože jsem se mezitím seznámil se Zelenkovými pozdějšími filmy, a mohl si tak tento film zařadit do kontextu zbylé Zelenkovy filmografie a najít tam věci, které se objevují i v režisérových pozdějších filmech. V neposlední řadě je určitě nutné zmínit, že dokument je to velmi vtipný, a podbarvený spoustou skvělé muziky (samozřejmě za předpokladu, že se vám muzika Mňágy líbí). Bavilo mě to a to moc - tenhle výjimečný filmový počin bude s časem jen zrát jak víno. (12.10.2015)