Rok ďábla

Já hlupák si důkladně neprostudoval popis a potm se celý film cítil poškozen, že si ze mě někdo dělá až nadpozemskou prdel, což absolutně vyvrcholilo okamžikem, kdy se Karel Plíhal jen tak z dlouhé chvíle rozprsknul. Když si to člověk tak v hlavě přehrává, tak nemá ucelený obrázek, co bylo myšleno vážně a co už ne. Pár písní od Nohavice znám, ale že bych měl prostudován životopis jeho nebo Čechomoru to se naprosto říct nedá. Ale řeknu to takhle nic proti ním nemám, tedy neměl jsem do doby než jsem zhlédnul tento paskvil. Abych nezapomněl,tak jsem chvíli prospal, ale abych náhodou o něco nepřišel, tak jsem si pustil prospanou stoupáž znovu. Vidím, že se k tomu nikdo nemá, tak se zhostím této nelehké úlohy já a konečně vás proberu ze snu a povím vám zcela otevřeně, že tento film je naprostá sračka. Fantasy/Mysteriózní sračka podaná dokumentární podobou, toť vše. Zázraky se vskutku nedějí a nejinak je tomu v případě tohoto nesmyslu, co se snaží tvářit jako spása z nebes, ale přitom nepřichází s ničím převratným a hlavně né novým.(minimálně za plného vědomí ne) Takže když to všechno shrnu, tak takové filmy se dají hodnotit jedině odpadem. V tomto případě rovnou dvojnásobným. (07.11.2011)

Dlouho jsem tenhle film obcházel se shovívavým úsměvem a říkal jsem si: Nohavica, Čechomor - to přece není nic pro mě. Jenže dlouhá chvíle a nedostatek kvalitního materiálu k nakoukání mě jednoho dne přinutily hmátnout do mého tajného DVD fondu české produkce (které se obvykle snažím pokud možno vyhýbat) a po nedlouhém váhání konečně zvědět, co činí tento "legendární" snímeček natolik přitažlivým pro lidové masy. Takže: Rok ďábla je až podezřele moc vtipný, abych ho dále ignoroval. S překvapením jsem též čelil příjemné pravdě, že je proklatě kvalitně sesnímán, že je inspirativní, nápaditý a slabá místa v něm dosahují pouze minimálních hodnot. Ale nejvíce mi stejně učarovali démonický Jaz Coleman a odevzdaný Karel Plíhal! Mystifikuješ, mystifikuji, mystifikujeme. (19.08.2008)

DVD s Rokem ďábla som si pustil neplánovane a okrem hmlistého dojmu, že tento film niečo vyhral na Českém lvu som ani nevedel, že je to nejaká komediálna fikcia o jednom období života a tvorby Jarka Nohavicu. Je to celkom zaujímavý film, ktorému k úspechu dopomohla príťažlivá hudba a zábery z koncertov. Medzitým sa to miestami trochu vlieklo, aj keď sa to dalo bezproblémovo prežiť. Najväčší dojem na mňa urobila nejasná hranica medzi dokumentom a fikciou, ktorú som párkrát neúspešne hľadal. (10.12.2012)

Nádherná mystifikace, která dodává Jaromíru Nohavicovi ještě větší nádech tajemna, než má ve skutečnosti a Karlu Plíhalovi tu auru významného člověka, kterou v mé mysli vždycky měl. Jejich muziku i je oba jsem měla vždycky ráda a můžu říct, že po Zelenkově filmu je mám ještě raději. Je to komedie, je to filozofický film, je to příběh o životních ztroskotancích a hlavně je plný krásné muziky. Pohladí po duši a ještě pobaví. A co víc bych od filmu mohla chtít . (09.06.2005)

Hudební film, který je současně plnokrevným příběhem, v němž téměř nelze rozeznat realitu a fikci, je v případě zdaru vždy mimořádným zážitkem. Většina hlavních aktérů hraje sebe sama a stává se tak dalším nepřehlédnutelným přínosem. Prolnutí Čechomoru a nohavicovského fenoménu (v Nohavicovi máme skutečného trubadúra naší doby, byť lásky a milostných věcí se dotýká ve své dosavadní tvorbě spíše výjimečně) je ohromným zážitkem samo o sobě. Zaujme ale i třetí velikán této části tzv. nonartificiální hudby Karel Plíhal. Jeho mlčení v televizním studiu je vskutku výmluvné. A výmluvný je i sám film. Zřejmě pro hodně lidí. (11.06.2011)