Rok diabla
Year of the Devil
Režie:
Petr ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Miro GáborHrají:
Jaromír Nohavica, František Černý, Jan Prent, Václav Glazar, Jan Tříska, Jan P. Muchow, Jan Hřebejk, Saša Gedeon, David Černý, Karel Plíhal, Jaz Coleman (více)Obsahy(1)
Petr Zelenka – tvůrce úspěšných Knoflíkářů z roku 1997 – se jako scenárista podílel na Ondříčkových Samotářích a poté jako scenárista a režisér vytvořil celovečerní film Rok ďábla. Zelenka netradičním způsobem vypráví příběh Jaromíra Nohavici a skupiny Čechomor, přičemž dokumentaristicky nahlíží do období, kdy se tento písničkář léčil ze závislosti na alkoholu. Jako Nohavicův „anděl strážný“ se v tomto snímku představuje hudebník Karel Plíhal. S myšlenkou natočit film s J. Nohavicou a Čechomorem v hlavních rolích přišel Zelenka v létě roku 2000, kdy spolu tito hudebníci hráli na krátké koncertní šňůře. Zelenkův film je navíc obohacen rozhovory nejen se zmíněnými aktéry, ale i s dalšími zajímavými postavami, jimiž jsou bezesporu hudebník Jaz Coleman a holandský dokumentarista Jan Holman (Jan Prent), který by chtěl Nohavicu přistihnout ve chvíli, kdy začne znovu pít. Zručný mystifikátor Zelenka má ve svém filmu také scény se surrealistickým, mystickým – ba až s nadpřirozeným vyzněním. Natáčení filmu proběhlo v květnu a červnu 2001 na různých místech republiky, filmový štáb natáčel vedle hraných scén i koncerty Nohavici a Čechomoru, které jsou důležitou součástí děje. „Je to film o tom, jak elegantně odejít ze světa. Nebo je to film o přátelství, či o tom, jak jsou čtyři muzikanti svědky zázraku. Může být také o tom, jak vám mohou ti, které potkáte, změnit život,“ řekl o svém filmu scenárista a režisér Petr Zelenka. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (397)
Přestože Petra Zelenku vnímám jako jednoho z nejzajímavějších tvůrců českého porevolučního filmu, s opravdu nezaměnitelnou tvorbou, ani v průběhu let jsem si ho nedokázal vyloženě oblíbit. Pan režisér rád projevuje zálibu v neobvyklých mystifikací, což jsem si už dávno zvykl, takže se mu asi jen tak nepodařilo mě tolik zaskočit jako kdysi. Ale v tomto případě se mu nepodařilo mě ani nadchnout. Alternativní fikce ze života Jarka Nohavici a pár dalších hudebníků zvučných jmen mě během pár smyšlených absurdních příhod celkem bavila, ale relativně hezký a zajímavý kousek pro mě Rok ďábla netvořil ani tak ústřední nápad a už vůbec ne podivný fantaskní prvek v poslední třetině, jako především hudba a scény z většiny živých vystoupení. Mimo hudební stránku se mi to vidělo spíše jako průměrný pokus o nekonvenční film, který na rok vzniku není už ani tou formou sítrající dokument a hraný formát tolik originální, a zcela nejvíc jsem zíral, když jsem spatřil, kolik ocenění to tenkrát získalo. [65%] ()
Tohle je taková nádhera. Rozhraní reality a fikce zde neexistuje a je to dobře, protože obě části se nádherně spojí a my, pokud nejsme životpisci Jaromíra Nohavici či Karla Plíhala, nevíme, kde se bere z jejich životů a kde z imaginace pana režiséra Zelenky. Krásný přiklad toho, kdy se střípky dokážou spojit ve velký nosný celek. ()
Báječná mystifikace, ve které obrovskou práci odvádí hudba a citlivost, s jakou Zelenka rozehrává skutečné charaktery ve fiktivní hře plné hezkých vtipů i působivé poetiky. Plíhal jako tichý anděl, Nohavica jako nesdílný guru a Čechomor jako kluci na vzestupu. Vzato z odstupu, u některých částí si člověk říká, že Zelenka je docela jasnozřivým prorokem. Prostě mu tenhle žánr sedí. ()
Tak já nakonec ty 3* dám, ale jen to jen o chloupek. Předpokládal jsem, že Rok ďábla bude působit mnohem silněji a kompaktněji. Už proto, že jsem svého času učinil dobrou zkušenost se Zelenkovým mystifikačním kvazidokumentem Mňága - Happy End. Přemýšlím, co na mě působí tak rušivě, a nejspíš je to ten celebritální rozměr filmu. Nohavica, Plíhal i Čechomor hrají fakticky sami sebe a objevuje se tam množství skutečných Nohavicových písniček. Ten film se vlastně opírá o popularitu Nohavici a parazituje na jeho skutečných textech. Dobrá mystifikace sice využívá nějakého populárního fenoménu, ale není doslovná. Za velmi dobrý příklad považuju britský snímek The Rutles, který si dělal šoufky z beatlemánie. Rok ďábla sice obsahuje vtipné momenty a zábavné scény, ale řadu pasáží jsem ztrácel o film zájem. A abych se vrátil k tomu celebritálnímu rozměru snímku, ono je docela příznačné, že se v titulcích objevuje Jan Hřebejk nebo Saša Gedeon, kteří se objevili v jediném několikasekundovém záběru a představovali sami sebe. Mimochodem, Nohavica na mě působil tak nějak rušivě, role "herce" mu sedí mnohem hůř než klukům z Čechomoru. Celkový dojem: 50 %. ()
Mám rád Nohavicu, mám rád Čechomor a mám rád aj blonďaveho Plíhala, ale úplne mi stačí keď ich počujem (skvelý soundtrack). Film je fajn, ale okrem Nohavicovej teórie alkoholického kopca neprináša nič zapametania hodné. Aj keď toto je veľká pravda a to nielen pri alkohole. Ja som si na to spomenul pri filme Requiem For Dream. ()
Galerie (10)
Zajímavosti (16)
- I když je tento film čistě fiktivní, Jaromír Nohavica do něj vkládá hodně ze svého života a spousta věcí je podobná událostem v jeho životě. (galba)
- Sám Jaromír Nohavica se na scénáři přímo nepodílel: "Samozřejmě, že jsem si ho zběžně pročetl, ale že bych do něj nějak zasahoval a něco zásadně měnil, to bylo zbytečné. Petr ode mě dostal volnou ruku. Přijel ke mně do Těšína a já mu poskytl opravdu soukromé věci, které jsem zatím nijak nezveřejnil. Dostal je ode mě půjčené a pak mi je zase vrátil, takže jsou ve mně a jsou v něm. Dostal možnost ty různé motivy zpracovat podle svého a neprozrazovat, co je pravda a co si vymyslel. Byl to takový podpis ďáblovi Zelenkovi. (...) Petr měl v ruce věc, kterou vlastně kromě něho nečetl nikdo jiný, a to byl můj soukromý deník z protialkoholické léčebny. My dva víme nejlíp, co všechno z toho mohl použít a co nepoužil. A víc neřeknu." (NIRO)
- Obrázek na tričku, které má Jaz Coleman, je autentický obrazec z planiny Nazca v Peru. Tzv. geoglyfů je tam na 300. Obrazce jsou tak obrovské, že je možné je vidět v celku pouze z letadla. (sator)
Reklama