Byl jednou jeden král...

V případě pohádky Byl jednou jeden král nelze hovořit o filmové adaptaci, ale spíš o werichizaci klasické pohádky Boženy Němcové...která se ovšem povedla na 110 procent. A to se psal hrůzný rok 1954. Je až neuvěřitelné, že tak krásný autorský, byť ,,jen" pohádkový film, natočil Bořivoj Zeman právě v téhle mezní době (každý jiný než pohádkový film by byl nutně dobově schématický...i když něco málo jako nutná úlitba režimu prosáklo i sem - zdegenerovaná šlechta, krále přechytračí prosťačka z podhradí a on se do prosté ženštiny též zamiluje atd.). Ale ono je to vlastně zákonité, že v těch nejhorších časech sahá těžce zkoušený národ po dílech ikony národního obrození, Babička byla brilantně zfilmována za protektorátu i v čase normalizace a v 50. letech nezbylo k úlevě národu než werichizovat klasickou pohádku s lidovými motivy Sůl nad zlato. Je v tom cosi hlubokého z národní historické zkušenosti... (25.12.2013)

Ísť do polemík o to, či je resp. nie je - Bol raz jeden kráľ... (1954) klasikou využívajúcou humor ako náruživý stupienok odľahčenia, poučení a vľúdnej nálady je scestné. O tom sa s nikým prieť netreba. Ide o to, že z dnešného pohľadu je film trochu neobratný, a aby som docenil jeho rozprávkový svet skrz umením ako takým, nesmiem sa spoliehať na tieto nižšie štandardy (dramaturgická jasnosť) a pointovú celistvosť, okolo ktorej veľa muziky nevystaviam. 5* si zaslúži samozrejme Werich a jeho charizma, s ním dejové linky fungujú a rovnako alegorické poznámky s Burianom sú improvizačne vhodné a vtipné. Veď skúste sa mnohí trošku odosobniť a nazrieť na túto dejovú konštrukciu očami cudzincov a s vedomím, ako asi hodnotíte a vnímate diela s kultúrnou odlišnosťou a potom našinské (v tomto prípade české). Spokojnosť áno (dám predsa tie 4), kult ako taký - (pomôžem si ironickou poznámočkou teraz ja) nemastné neslané. (28.12.2015)

Kdyz jsem byla jeste mladym mladetem, nebyl to salek meho caje. Rozhodne jsem tuto zalezitost nevyhledavala, nebavilo me to. Ovsem dnes se casy meni stejne jako lide i jejich vkus. Jsem uchvacena primo uchvatne uchvacujicim zpusobem. Werich s Burianem si platnem primo protancili zlehka velkolepou cestu umenim. Ta souhra, ten vykon, ten pocit a umeni zaujmout, ta dokonalost herectvi, humoru, gest a revu je jako nekonecna davka poezie, endorfinu a heroinu dohromady. Totalni herecka bazen. Dokonale dialogy, bez jedine chyby. Dej ma stavu i balanc, smrnc i vkus. Neurazi, potesi, zahreje a rozesmeje. Ba dokonce smichy do kolen vas dostane. "Ja ze jsem tajtrlik, ty jses tajtrlik. Za prve nevim, co to je a za druhe me to urazi!" Vsechny sceny zahrane duem panu hercu se staly legendou a verim, ze jeste deti nasich deti i dale se u toho budou usmivat :))) (24.10.2012)

Klasická pohádka, která mezi mé nejoblíbenější ale nepatří. Jan Werich se snaží seč může, ale v Císařově pekaři toho díky lepšímu scénáři dokázal mnohem víc. A především - s ideologií propagovanou tímto filmem nesouhlasím (film nejspíš sponzorovaly nějaké solné závody nebo co). Já nesolím skoro vůbec, a všechno mi chutná! Příliš soli v jídle a zprostředkovaně v celém těle zvyšuje krevní tlak a může vážně poškozovat mozek a srdce infarktem či mrtvicí a vede k problémům s ledvinami: # Sůl v organismu působí velmi dráždivě a zabraňuje vylučování odpadů látkové výměny. # Choroby ledvin se často projevují otokem, což je důsledek nadměrného množství soli v organismu. # Chlorid sodný také brání vylučování močoviny a zhoršuje příznaky revmatismu a ekzémy. # Pokusy prováděné na zvířatech, která měla nadměrný přísun soli v potravě, ukázaly, že jejich játra byla plna krystalů močoviny a jejich selhání byla příčinou smrti.. Takže pozor na to a nenechte ssebou manipulovati! (23.10.2003)

Milá a hezká pohádka. Kdy se pan král přesvědčí, že jeho nejmladší dcera ho má opravdu velmi ráda, a když podotkla, že ho má ráda jako sůl. Jídlo bez soli nebude nikdy ono...jak řekne kuchař, a má opravdu recht. Ale přeci jenom sůl nad zlato opravdu není, protože k tomu aby měl člověk sůl potřebuje mít zlato...ale dost ttoho rejpání, vždyť je to pohádka. Pan Werich dokazuje jaký byl prvotřídní herec, co slovo to perla, co gesto to skvělá scénka (...hezky se mi zdáš..., osobo stůj...). Škoda jen, že Jan Werich poněkud doplatitl na totalitní režim, a nemohl se u filmu více prosadit. (05.05.2007)