Byl jednou jeden král...

V poměrně krátké době po úspěšném uvedení filmu „Pyšná princezna" — přichází na plátna našich kin další film režiséra Bořivoje Zemana, natočený podle jedné z národních pohádek nazvaný „Byl jednou jeden král..." — Filmové dílo nechce být doslovným přepisem klasické pohádky, kterou naši mladí i staří diváci znají ze sbírky Bořeny Němcové jako „Sůl nad zlato". Autoři vycházeli z jejího fabulačniho základu a sledovali i hlavní myšlenkovou a morální náplň předlohy. V mnohém pak volili svobodný přístup k látce. Při srovnání pohádky Boženy Němcové a filmu „Byl jednou jeden král" — vidíme některé rozdíly. V pohádce královská dcera byla přinucena říci otci pravdu do očí a je za to vyhnána ze země. Nazpět se vrací teprve po smrti krále, plačíc nad jeho skonem. Ve filmu „Byl jednou jeden král" je nejmladší králova dcerka Maruška už docela jiná. Stojí na svém pevně a protože je přesvědčena o tom, že má pravdu, dovede se vzepřít i svému otci. Nevzdá se a nepovolí, dokud král nepřizná, že chybil a nejen před ní, ale před celým národem. Lid je ve filmu větší autoritou, větší silou, než je tomu v pohádce Boženy Němcové (postavy rybáře, zahrad nika a dudáka konfrontované s princem Krásným, Chrabrým a Chytrým, vdova-podruhyně). — Vedle těchto nových rysů, kterými autoři scénáře obohatili ideové poslání filmu, liší se jejich dílo od pohádkově předlohy Boženy Němcové ještě v jednom. Film „Byl jednou jeden král" — je veselejší, radostnější a ve svém úhrnu optimističtější. Filmový přehled 5/1955 (05.03.2003)

Další ryzí nádherná pohádka od Bořivoje Zemana. Dokázal fantastickým způsobem zpracovat pohádku Sůl nad zlato a ještě k tomu přidal spoustu vynikajících komických a pohádkových prvků. Nádherná je výprava, kulisy....prostě všechno. O hereckém obsazení je netřeba se zmiňovat. Snad jen že Vlasta Burian a Jan Werich doslova excelují a při pohledu na Vlastu Buriana, zestárlého a ztrápeného, Vám v jeho poslední velké roli vžene slzy do očí fakt, že jaký talent byl tolik bit za války a posléze i za komunistů. (28.06.2006)

Moja najobľúbenejšia česká rozprávka. Proste krásne Maruškine modré oči, troch princov, opitého kuchára, dobrú starenku, záhradníka, hudobníka a ich dve rozmaznané princezné, najlepšieho kráľa na svete- Wericha a perfektného komika Buriana (naj scénka- "co mi lezeš do snu?") by som mohol pozerať dookola a stále by som sa bavil. (16.03.2008)

Aneb jak uchopit klasickou pohádku a stvořit klasickou komedii:) No jistě, že to byla především pohádka, ale to přece není to hlavní. Hlavní totiž jsou excelentní výkony pánů Wericha a Buriana. A ohledně princů - když se kdysi (tuším, že v Hovorech H) kdosi žertem tázal pana Horníčka jak to, že zrovna on mohl hrát Sličného Prince, Mistr odpověděl - "A proč ne, když Kopecký hrál chytrýho?" (28.03.2003)

Faktem je, že odhlédneme-li ten >nutný< , naštěstí však jen lehounký dobově-ideologický nádech, je to vlastně výborná satira a milý, poctivě natočený film. Neřkuli s výborným scénářem a hereckými výkony, kterým ti dnešní upoceně se pitvořící pohádkářští pitomečci nesahají po královský kotníček... Tři a půl hvězdičky jednou jsem tuhle dal, po letech u opětovného vidění zaokrouhleno nahoru... :-) - - - P.S. Co naplat, takovou pohádku holt už dnes nikdo nenatočí, a že právě takové chybí v té současné >postkulturní< magořině jako sůl! (28.06.2006)