Děvjatajev

Mýššša a Koolja jsou létající gayfriendi na život a na zmrd. Růžolící a s vasiloblaženými výrazy, jako by si právě vzájemně foukli do prdele matrjošku, křižují blankytnou oblohu sveřepěji než zdivočelý Krujs a nonšalantně likvidují všechny ty ukrutně přesilovkové Mesršmity s motivační budovatelskou plísní „В любимом городе я трахну твою жопу и ты будешь спать спокойнe“ na rtech … Ano, nepatetický ruský válečný film je de fuckto oxymorom, ovšem tady ty výše popsané cukrkandlové homorejdy kluci prováději zhruba pět minut na začátku a pět na konci, a vše mezi tím je solidně bezútěšný a syrový matroš z roztomile zombilandovských koncentráků a pracovních táborů, kde nechybí aseksuální napětí ani rozličná zábavná heterodobrodružství. Tudíž nezbývá, než se přidat ke zdejší většině odporných proruských švábů a zkurvených dezolátů a spolu s nimi antirevizionisticky udržovat tento samozřejmě zcela morálně závadný fuj fuj film v červených číslech. (24.07.2023)

O tomhle příběhu jsem se poprvé dozvěděl už jako kluk, když jsem četl Pokryškinovu knihu Křídla v boji, kde jej autor zmiňuje. Film sám je nejlepší v pasážích z lágru a v momentech přípravy útěku. Samozřejmě pokud vím, linka se zradivším přítelem je v tomto případě zcela vymyšlená, i když se podobně takové případy stávaly a je dobré na ně upozorňovat (jak na důvody, které k nim vedly, tak na to, co sovětské zajatce čekalo, pokud se dostali zpátky). Útěk samotný je ale bojem se zrádcem podle mě trochu zbytečně "vylepšen", ona samotná příprava, únos heinkelu, který Děvjatajev pilotoval poprvé v životě, snaha vyhnout se jak německé reakci, tak i vlastní sovětské obraně, jsou podle mě dost dobrodružné a napínavé samy o sobě. Nicméně jinak dobře "nakrúcaný" film bez zbytečného patosu. (20.08.2021)

S těmi velkovlasteneckoválečnými to mám poslední dobou jako hrát tamní ruletu – buď po zhlédnutí spokojeně zaRžvu urá, nebo si proženu lebkou silně traumatizující Prdelské kurvanty. Jelikož se ale Timur a jeho parta zase jednou vycajchovali, platí pro Děvjatajeva naštěstí to prve zmíněné, neb jde o poměrně syrový, bezpatosoidní, zábavný a celkově solidně řemeslně nakroucený válečný biják o tom, kterak si skupinka ruských muklů vzala k nelibosti svých hostitelů (a naopak velké radosti Sergeje Koroljova) populární heslo Arbeit macht frei opravdu k srdci. Takže vlastně jedinou zásadnější výtku bych měl k možná až zbytečně zkratkovité cestě na Balt, neboť jsem-li dobře informován, tak osudy hlavního hrdiny v Saském hausenu byly také celkem zajímavé a pohnuté. (13.08.2021)

Film prináša veľmi zaujímavý a napínavý príbeh Michaila Devjatajeva, ktorý dokázal ujsť z nemeckého koncentračného tábora vzduchom. Kúsok, na ktorý nacisti ani nepomysleli. Pritom mal obrovské šťastie pri vzlete aj pristáti, niekoľkokrát ho minuli strely bombardérov, inému prenasledovateľovi sa skryl v mrakoch. To sú všetko naozaj pozoruhodné javy a natočené je to dobre. Ale film neukázal aj jeho ďalší osud, ktorý je zaujímavý minimálne rovnako. Stalin totiž opovrhoval tými, ktorí sa nechali zajať. Každý vojak, ktorý padol do zajatia, bol automaticky považovaný za zradcu. Preto im príkazom bolo nariadené, aby si preventívne vždy nechali jeden posledný náboj pre seba a v prípade hroziaceho zajatia radšej spáchali samovraždu. Kto tak neučinil, čakali väčšinou na nich gulagy, dokopy sa do Ruska vrátilo po vojne 2 milióny zajatcov a nikoho s otvorenou náručou nečakali. Ani Michail to nemal jednoduché, síce sa nedostal do toho gulagu, ale dlhý čas ho nikto nechcel s puncom zajatca zamestnať, až neskôr dostal konečne miesto robotníka v kazanskom prístave a prešli dlhé roky, kým sa stal reálnym hrdinom. Film preto mohol mať dve časti, aby bol jeho osud stvárnený úplne. (09.08.2021)

Sklamanie. Dej filmu pozmenený voči skutočným udalostiam, navyše (som asi detailista) napr. dostať +- 25 úderov drevenou palicou a na druhý deň vôbec vstať je nemožné. Pripomína mi propagandistický sovietsky film Príbeh skutočného človeka ( aj tento sa stal -letec Meresjev). Kritika v Rusku vlažná až chladná, temer zhodne 6/10, laická verejnosť detto.  Škoda nevyužitého potenciálu príbehu. (21.10.2021)